Recenze: POLIBEK (Anna Todd)

AŤ JE SEBEŠÍLENĚJŠÍ, NEODOLÁTE!

 

„Nedokážeš mi odolat, Tesso, tak jako já tobě.“


     


Anotace: 
Tessa má všechno – žije v láskyplném prostředí, má chápající rodiče a taky kluka snů, laskavého, milého, kterého jí závidí všechny kamarádky. Lepšího už si ani nemohla přát potkat. Tessin snový svět ale náhle změní jediné setkání. Hardin je pořádně drzý kluk, s nepřeslechnutelným, nafoukaným britským akcentem, nezapomenutelným rozcuchem, tetováním a piercingem ve rtu. Tessa si nemůže pomoct – Hardin je zkrátka jiný než ostatní...
A to po všech stránkách – dovede být i pěkně krutý. Neměla by ho spíš nenávidět? Neměla by jím Tessa pohrdat? Jak to, že se od něj nemůže odpoutat? Nedokáže to – i přes všechny jeho chyby a prohřešky. Intenzivní vášnivou blízkost střídají neustálá Hardinova zmizení. Může takhle vůbec vypadat láska? Tessa sama nevěří, že by takový vztah mohl fungovat. Ale jde odolat jeho polibku?

Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2014
Žánr: Literatura světová, Romány pro ženy, New Adult
Ze série: After (1)
Orig. Název: After
Počet stran: 528

POLIBEK je kniha, kterou asi nesvedu pochopit. Je pro mě tajemstvím, že ačkoliv na ni nemohu napsat veskrze kladnou recenzi, tak jsem se bez odpočinku pustila do druhého dílu. A nesvedla jsem ji odložit ani po sté hádce a po miliontém udobřování. Autorka musela podepsat nějakou smlouvu s ďáblem, protože ač vám kniha bude připadat jako sebehloupější telenovela, málokdo se od ní odtrhne. 

„Pamatuješ, jak ses mě ptala, koho mám na světě nejradši?“ zeptal se, rty kousek od mých.
Přikývla jsem, i když se mi to zdálo už tak dávno. Tehdy mi připadalo, že tomu ani nevěnuje pozornost. „Tebe. Tebe mám nejradši na světě.“

Hned na začátku knihy jsem si všimla, že prolog byl naprosto o ničem. Tak neoriginální prolog jsem snad neměla ještě tu čest číst. Díky tomu mi bylo jasné, že Polibek asi nebude žádný unikát, ačkoliv má vysoké hodnocení. Někde zkrátka bude zakopaný pes, říkala jsem si, když jsem četla. 

Autorka slibuje emocionální exploze a pokud si pod tímto pojmem představujete stále stejnou písničku, ve které se vyskytují hádky, slzy, erotické udobřování a slova lásky opakující se v refrému pořád dokola, tak na to rozhodně kápla. Nemohu říct, že by ve mně kniha vyvolala nějaké pocity... Neplakala jsem (za to hlavní hrdinka obrečela snad i záchodové prkénko). Nevztekala jsem se (ale hlavní hrdina div neprorazil hlavou díru do zdi). Nedojímala jsem se nad tou spoustou slov znamenajících lásku (i když si je v krásných chvílích pěli od rána do večera). A neusnula jsem na vavřínech (,když hlavní hrdinka zapomněla na svou ostražitost a obrátila si život naruby). 

Ale i přesto... je kniha něčím vyjímečná. Aniž jsem si to uvědomila, chytil mě jakýsi spodní proud, který mě nutil číst dál nekonečné, stále se omýlající hádky a tak dále. 

Matka často žertovala o tom, že muž vyrsta o dva centimetry s každou lží, kterou vysloví. 

Styl psaní je obyčejný, ničím není zvláštní. Nečekejte nic vytříbeného ani originálního. Žádná zajímavá přirovnání nebo květnatou mluvu. Zkrátka obyčejně sepsaná kniha s jednoduchým dějem, který se točí kolem hlavní hrdinky Tess a neodolatelného potetovaného šílence jménem Hardin. 

Proč nemůžu mít spolubydlící, která si ráda čte a hodně se učí? 

Hlavní hrdinka Tess je taková "zajímavá" povaha, která chce lidem říkat, co mají a nemají dělat. Taková ohrň nosík a rádoby slušňačka, která se považuje za modlu. Docela mě bavila, ale vadil mi ten její egocentrismus. Byla mi nesympatická už od páté kapitoly. 

Jakmile se vymanila ze spárů své matky a začala jednat podle svého, stala se trochu uvolněnější, ale stále mi chvílemi lezla na nervy. I když znám horší hrdinky, které mi pijí v knihách krev. Takže jsem to s ní vydržela až do konce i přes občasné záchvaty hněvu a infantilnosti. 

Když už nic, tak může ocenit, že jsem já tolerantní a nedávám mu nijak najevo, že si hyzdí tělo tetováním a piercingy. 

Oblíbila jsem si partu potetovaných punkerů, kteří se bavili na párty hrami, které mi přišly spíš dětinské, ale aspoň s nimi byla zábava. Steph, spolubydlící hlavní hrdinky, byla ulítlá a přátelská, i když se v ději moc neobjevovala.

Dokonce i ten rebel, který měl být (a byl) nafoukaný, mi přišel mnohem příjemnější než Tessa, která ho obviňovala, že je na ni hrubý, když vlastně nic nedělal. 

Upřímně, Hardin mi byl sympatický, i když ho autorka vykreslila jako chaotického psychopata, který vlastně ani netuší, co říká nebo dělá. A nezná důvod svého jednání. Zjevuje se jako duch na místech, kde by ho nikdo nečekal, ale je zkrátka všude. Spousty věcí ohledně něj nebylo vysvětlených, některé vůbec neseděly, a pochybuju, že se autorka v dalším díle polepší. Ale zkrátka je to ten typ, po kterém ženy slintají... Neurvalý rebel bez špetky pudu sebezáchovy, který se zajímá jen o sebe a má všechno na háku, byl svým způsobem okouzlující. Jako čtenářka jsem na Tessiny chvíle s ním byla zvědavá - a že jich tam bylo požehnaně.

„A proč musím mít důvod? Ty se chováš, jako bych tě chtěl někde podříznout nebo co.“
Autorka se kupodivu vyhýbá hluchým místům a ve třech čtvrtinách děje se objevuje Tess a Hardin, takže opravdu silně podporuje vztah mezi nimi... I když, jak se to vezme. Je to stále o tom samém a já při chvílích lásky a radosti jsem jen čekala na nějaký výbuch, který to pokazí. Jako vždy jsem se dočkala.

Chvílemi jednaly postavy dost afektovaně. Štěkaly po sobě, řvaly a urážely se. Přišlo mi, že dost přehánějí, ale tak to by se ještě ustát dalo. Koneckonců to bylo docela zábavné. Nejhorší bylo, že někdy jednaly dost pochybně, jako by ani nevěděly, co vlastně chtějí. 

Měla jsem pocit, že sama autorka už zkrátka neví, co psát a tak tam vkládá drobné hlouposti, aby se mohli zas poštěkat. Někdy nevěděla asi vůbec, co píše a jindy jen tak látala. Není divu, protože kniha má přes pětset stran nabušených textem, který se z velké části opakuje a prakticky se nic nevyřeší. O tom, že jí některá fakta neseděla, už ani nemluvím. Čtenáři se tak nějak naučí nebrat to na vědomí a zaměří se na vztah, který je zkrátka jako na vodě - jednou nahoře a jindy dole. 

"Nemáš ponětí, jak dobře bych ti mohl udělat," prohlásil.

Je tam docela často nějaká erotická situace, která však není zrovna originální. Jde o běžnou erotiku, která je někdy přeháněná ve prospěch čtenáře nebo pro vyděšení dívek, které jejich poprvé teprve čeká. Naštěstí ani to autorka nijak neprotahuje, takže za chvíli už zas přichází na řadu další pláč. Slzavého údolí se dočkáme i v druhé polovině knihy, přestože je oproti té první mnohem přislazenější. 

„Kvůli tobě… kvůli tobě chci bejt lepší člověk. Lepší pro tebe, Tess.“

Jsem si jistá, že kdyby kniha měla o sto, dvě stě a možná i tři sta stránek méně, že by to neuškodilo a možná by byla kvalitnější, protože by měla autorka čas se zamyslet nad svými hrdiny a zbytečně by se nesnažila uměle protahovat děj. Díky tomu jí pak uniká spousta věcí a kniha působí hloupě. 

„Nikdy mě nesmíš opustit, Tess,“ zašeptal a upadl zase do spánku. Srdce mi při jeho prosbě málem explodovalo.

Nejhorší je, že tu vlastně celou dobu haním děj, a už v tuto chvíli, kdy píšu recenzi na první díl série After, mám rozečtený druhý díl s názvem Přiznání... Velký smutný fakt visí ve vzduchu - Proč jsem pokračovala ve čtení, i když jde vlastně o průměrnou hloupě napsanou knihu? Já opravdu nevím. Možná je to hlavním hrdinou, který mě nalákal. Nebo se mi tahle emoční skluzavka o ničem líbí jako odpočinková četba... Ráda bych vám na to odpověděla, ale já skutečně netuším. Možná po druhém dílu už budu vědět proč, ale do té doby nad sebou budu vrtět nechápavě hlavou a znovu a znovu sjíždět řádky, které mě podporují v dychtivosti, ačkoliv vlastně nemají, čím by mě překvapily. 

„Nikdy mě neposloucháš a pořád se kvůli všemu hádáš. Seš tvrdohlavá a nesnesitelně netolerantní.“

Udělala jsem chybu v tom, že jsem si přečetla anotaci na druhý díl - je v ní totiž skrytý spoiler, díky kterému už jsem pak jen očekávala výbuch, který přijde na konci. Přiznám, že to není zas tak neočekávané. Napadlo mě to (a znovu nechápu, proč Tessa jedná takhle) a tak netrpělivě pročítám Přiznání, abych věděla, jak to bude dál...

Na závěr vám mohu slíbit, že vám kniha nejspíš bude připadat hloupá (ale jsou i horší!) a pokud nemáte rádi vztahové problémy, rozchody a návraty, tak ji brzy odložíte. Ale i přesto všechno špatné mě to zkrátka chytlo. Neuvěřitelné. :o))

Knižní obálka: 
V jednoduchosti je krása. Jelikož děj je jednoduchý i se všemi těmi zvraty, trýznivým pláčem a sexappealem hlavní hrdiny, jsem ráda, že už knižní vazba poukazuje na to, oč vlastně ve skutečnosti půjde. O jednoduchost, která čtenáře zkrátka smete jako hurikán, aniž by tušil proč se tak stalo. :o))


Další díly: