Recenze: MĚSTO Z KOSTÍ (Cassandra Clare)

Zdlouhavá cesta z města


Myslím, že jsme teď v krysí uličce, I kde mrtví přišli o své kosti!


   


Anotace:
Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk? Zde se Clary poprvé setká s Lovci stínů, bojovníky, kteří mají chránit svět před démony. Během čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa, její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou „vnitřní zrak“? To by rádi věděli i Lovci stínů… Zábavné, odvážné a neotřelé fantasy od Cassandry Clareové slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat.

Nakladatelství: Mladá Fronta, Knižní klub
Rok vydání: 2009
Vydání originálu: 2007
Žánr: Romány, Sci-fi a fantasy
Ze série: Nástroje smrti (1)
Orig. Název: City of Bones (Mortal instruments)
Počet stran: 416

Úryvek z knihy


MĚSTO Z KOSTÍ je kniha, která byla zfilmovaná. Prozatím jsem filmové ztvárnění neviděla, ale když už jsem toho tolik o Nástrojích smrti slyšela, chtěla jsem se jich dotknout. 

Musím uznat, že názvy mi přijdou hrozně kreativní. Opravdu mě zaujal název série i jednotlivých knih. I když podle toho jsem si právě myslela, že půjde o něco zajímavějšího a lepšího. Název této knihy je sice Město z kostí, ale vlastně se v tom  městě objeví čtenář na pár chvil a mluví se o něm jako o Kostěném městě. Takže název je trochu zavádějící a matoucí, alespoň mně to tak přijde. 

„Budiž. Všichni skončíte v rukou zavržených," procedil mezi zuby.

Obsah knih už však tak závratně kreativní a originální není, je spíše zdlouhavý. V něčem je cítit, že autorce docházely síly a neměla fantazii, aby to nějak vylepšila, ale i přesto je to velmi zajímavé čtivo, které čtenáře nutí představovat si chrámy, různorodé bytosti a věci tak živě, až je skutečně ve vší kráse a hrůznosti vidíte před sebou. 

Jejich životy hořely jasně jako plamen svíčky a stejně snadno bylo možné je sfouknout.

Hlavní hrdinka Clary Frayová je normální dívka, která má talent pro kreslení a za sebou jako ocásek vodí svého nejlepšího kamaráda Simona. Ten je v ději vtipným společníkem a já si ho moc oblíbila. Clary působí plachým dojmem a občas je ze všeho vyjukaná, ale kdo by v její kůži nebyl, že ano? 

Jace je zvláštní sám o sobě. O lidech se vyjadřuje jako o civilech a ačkoliv je chrání, nijak valně je v lásce nemá. Je však oddaný svému poslání Lovce stínů a patří mezi nejlepší. Dokáže díky tomu skrývat různá tajemství a štěkat ironické i cynické poznámky na kohokoliv. 

Je tam spousty postav, ale netuším proč mi všechny přišly poněkud nevýrazné. U žádné mě nenapadlo, že by byl ten charakter vykreslený natolik dobře, aby pro mě postava ožila. To se mi zkrátka nestalo. Možná to bylo tím, že jsem se do děje sice ponořila, ale stále jako bych všechno pozorovala netečně za sklem. 

„A mimochodem," dodal Simon, „chtěl jsem ti říct, že v poslední době rád nosím dámský šaty. Taky spím s tvojí mámou. Přišlo mi, že bys to měla vědět."

Upřímně jsem čekala větší napětí. Tady je všechno tak pozvolna. Vzrušení jsem téměř necítila, i když se v knize odehrávali akční chvíle, nezasáhlo mě to. Autorka to podle mého nedokázala sepsat tak, aby čtenáři adrenalin tryskal ušima, ale komu něco takového nevadí a má rád poklidné nebezpečí plížící se po celou knihu, rozhodně bude nadšený. 

Trochu jsem očekávala nějaký romantický vztah... Ale to je jen velmi tenká dějová linka. Více se kniha zaměřuje na tajemství, které se Clary týká, než aby rozvíjela její přátelství nebo nové vztahy. Chápu sice, proč autorka nedává do vztahu hlavní hrdinky tolik, ale přece jen je to kniha, klidně to mohla rozvinout. Rozhodně by to bylo více originální. 

V šeru bíle zazářil Jaceův široký úsměv. „Znamená to ‚Lovci stí¬nů: V černém vypadáme lépe než vdovy našich nepřátel, už od roku 1234‘.“
„Jaci –„
Znamená to, že sestup do pekla je snadný, řekl bratr Jeremiáš. 

Netuším proč na mě kniha působila tak mdle. Možná, že to spíše spadalo do žánru pro děti a mládež a já takových knih měla v poslední době víc, než bych si přála. Asi jsem měla na knihu více nároku, než byla autorka schopná nabídnout. I když kniha přesně splňuje anotaci a nabízí to, co slíbila, je to trochu utahané. Řekla bych, že tomu chyběla dynamika. Díky tomu by se všechno rychleji rozproudilo a mnohem více by mě to chytilo. 

Autorka ale dokázala vytvořit krásné momenty překvapení. Rozhodně jeden si mě získal. Dokáže potěšit spoustou zajímavých informací a umí rozjímat, i když se mi nepodařilo najít nic, co bych mohla vložit jako poklady z této knihy do truhli Světa mezi řádky.

Její hlas zněl suše jako prach, který pokrýval vše okolo. „Co mají upíři proti schodům?"
„Nic," řekl Jace. „Jenom je prostě nepotřebují."

Nejde o nějakou bezduchou povídačku, něco to v sobě má a to se mi na tom líbilo a právě díky tomu jsem to dočetla. Protože pokud by šlo o jednoduchý styl psaní, o obyčejný a ničím zvláštní děj bez složitějších dějových smiček, rozhodně bych neplýtvala svým časem. Musím přiznat, že jsem se u čtení bavila. Některé ty postřehy byly opravdu trefné. :o))

Bylo to rozvleklé, i když to autorka rozdělila na tři části. Myslím, že něco mohla zkrátka vynechat. Bylo to opravdu dlouhé. Poslední třetina knihy byla pro mě asi nejzajímavější, i když spousta věcí se dala poznat, tak něco mě přece jen překvapilo a myslím, že to autorka má skutečně zajímavě promyšlené. I když to někdy kazí docházející inspirace a všechno působí tak, jako by to bylo spletené dohromady z různých koutů fantazie. 

„Takže abychom měli jasno," řekla Lily, „nabízíš nám Rafaelův život výměnou za potkana?!"

Stálo to nakonec za to? Asi ano. Ale není to tak dobré, jak jsem očekávala. Je to mírně nad průměrem, takže to hodnocení, které na databáziknih.cz je se podle mě ke knize opravdu hodí. 

Netuším, kdy si přečtu zbývající díly. Určitě ne hned po dočtení Města z kostí, jestli vůbec. Potřebuju se naladit nějakou odpočinkovou četbou, kde je romantika a akce. Kde to zkrátka krásně odsejpá. V tuto chvíli jsem hrozně šťastná, že jsem tu mučivě dlouhou cestu až na konec knihy zvládla, protože už mě to pomalu ubíjelo. Na každého to zkrátka působí jinak, pro mě tohle byla nudnější část fantasy světa...

„Tohle je zlé."  
„To už jsi říkal."
„Přišlo mi, že to stojí za zopakování."


Knižní obálka: 
Obálka, kterou má na triku Mladá Fronta, mi spíš připomíná nějaké komiksové vydání. Ovšem ta od Knižního klubu je už mnohem zajímavější, kreativnější a je vidět, že autor si s tím dal mnohem více práce. Ta mě nadchla. 

Pokračování série: 


  


 


Poklady z řádků: 


Citát: 
Myslím, že jsme teď v krysí uličce, I kde mrtví přišli o své kosti!

Pustina a jiné básně - Thomas Stearns Eliot

 


Anotace: 
Básně T. S. Eliota, včetně kompletních skladeb Pustina a Čtyři kvartety. Obsahuje i známou báseň Dutí lidé (The Hollow Men, 1925). Výbor z veršů významného anglického básníka, dramatika a literárního kritika amerického původu, nositele Nobelovy ceny, představující podstatnou část autorovy lyriky. Výbor obsahuje básně z původních samostatně vyšlých sbírek (Prufrock a jiná pozorování, Pustina, Popeleční středa, Čtyři kvartety) i básně zahrnuté v souboru jeho básnického díla (Básně). Verše moderní experimentálni formy (potlačování dějového vysvětlování, vynechávání spojovacích článků, asociace), v nichž autor od nihilistického sarkasmu dochází k náboženské meditaci o životě, smrti, času a věčnosti.

Nakladatelství: Odeon
Žánr Poezie
Překlad: J. Valja
Rok vydání v Praze: 1967


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.