Recenze: NĚKDE ZA MOŘEM (TJ Klune)

Dojemné a kouzelné dobrodružství z ostrova pokračuje

Za recenzní výtisk děkuji eshopu Megaknihy
Chci zakoupit tento titul!

Pod pseudonymem TJ Klune se skrývá americký spisovatel Travis John Klune, který je známý svými velmi specifickými a jedinečnými příběhy s více či méně výraznou romantickou linií v LGBTQ. V tuzemsku vyšlo již několik knih, z nichž jsem Vám všechny představovala. Každá publikace je originální, pojednává o jiném tématu a zarývá drápy do odlišného žánru. 

Například Vlčí píseň je typické fantasy s námětem vlkodlaků a poměrně chlapáckou romantickou linkou plnou emocí. V životech loutek je naopak netradiční sci-fi, které se zajímá o roboty, technologii a niternou pointu. Pod šeptajícími dveřmi se dotýká smrti, přičemž ji autor ztvárnil svým vlastním způsobem a ponoukal během čtení k polemizování nad životem i dalšími tématy. Dům v blankytném moři je prvním dílem série Marsyas a ukazuje životy dětí s magickými schopnostmi na vzdáleném ostrově. A pokračování Někde za mořem ukazuje nové dobrodružství... 

Pro přečtení celé recenze klikni na níže zobrazené políčko Více informací...

Prakticky každý Klunův příběh má silné pointy, to je velkým lákadlem i pro náročnější čtenáře. Ne každého však tyhle publikace z nakladatelství conQueer nadchnou, protože jsou opravdu specifické. I přes originalitu a tvůrčí přístup, který by mohl čtenáře možná odrazovat, se publikace právem těší velké oblibě a jsou velmi dobře přijímány českým publikem. 

Varování: Musím upozornit, že recenze může obsahovat spoilery, týkající se prvního dílu. 

V novince se opět setkáváme s hrdiny předešlého dílu. Linus Baker se tedy kdysi vzdal svého zaměstnání a prázdného bytu a odstěhoval se na daleký, osamocený ostrov, kde našel nejen lásku, ale i své poslání. Žije se svým partenerem Arthurem Parnassusem, ředitelem sirotčince, ve kterém bydlí děti s neobvyklými schopnostmi. Klune vymyslel dystopický svět, kde se o děti, obdařené magickými schopnostmi, stará vláda a proto existují tyto vládní sirotčince, které se mají starat a vychovávat děti a mládež. Sám Baker je bývalým pracovníkem OPOMM, tedy Oddělení péče o magickou mládež, a měl kdysi podat informace o způsobu vedení sirotčince. Dopadlo to nejlépe, jak mohlo. 

Nové pokračování ukazuje nejen pokračující milostnou romanci dvou mužů - Linuse a Arthura, ale také řeší nové romantické příležitosti a taktéž zápletku, nebo spíše problém. Autor se nejen předtím snažil zobrazit společenská témata a v tomto díle se hodně zaměřuje na kritiku společnosti a aktuálních témat, která skryl ve svém příběhu. Zejména se jedná o výchovu děti, kontrolu ze stran vládních orgánů, pohled na netradiční výchovu nebo děti, nezapadající do systému stejně jako jejich rodiče. Snahu systému zařadit všechny do škatulek a potlačit v lidech osobnosti. Překvapivě se Klune rozhodl inspirovat i Rowlingovou a její nenáviděnou ministriní, která je víc trnem v oku víc než samotný Lord Voldemort. Stejně tak se bystřejší čtenář dočte i názorů na samotnou spisovatelku. 

Problém nastává v opakování zavedených vzorců. Jako by spisovateli došla inspirace, rozhodl se vrátit k zápletce z předešlého dílu a opět ji aplikovat. Jenže tentokrát už nemusí každého nadchnout, protože něco podobného už jsme přeci jen prožili. Kamenem úrazu se stává také fakt, že se už od prvního dílu snaží dělat děj velmi kreativním a tentokrát zas přidává další prvky, které příběh dělají originálnějším - Ovšem hrozí přehlcení a někteří čtenáři mohou mít pocit, že už Klune tlačí do děje zvláštní elementy na sílu a účelově. Upadá míra přirozenosti. Pocit přehlcení můžete  mít i v rámci LGBTQ, protože v knize jaksi chybí heterosexuální složka. Každý je prakticky gay nebo lesbička. 

Ale abych nemluvila jen o vadách, které pro někoho může kniha mít, stále je děj velmi atmosférický až okouzlující. Velkým kladem jsou děti plné nadšení, magického nadání a bezprostřednosti. Nelze si je nezamilovat. Charaktery jsou stále originální, souzní s předešlým dílem a přibývají i nové. Na někoho tak postav může být více a hrozí špatná orientace. Nedílnou součástí je i humor, ale také dojemnost. U čtení se tak můžete nejen smát, ale zasáhnou vás i silné emoce a dojetí. Nejsilnější je vše v závěru... 

Někde za mořem v lidech zřejmě bude vyvolávat různé emoce a vytvářet rozdílnost mezi názory. Ten kontrast v kvalitě je hodně zřejmý, protože na rozdíl od prvního dílu se v tomto Klune uchyluje k velké účelovosti, opakuje se a ztrácí glanc, což je ohromná škoda. Nedokázal udržet laťku a zřejmě mu docházela inspirace. Na druhou stranu publikace obsahuje další námět k zamyšlení, salvu emocí a kouzelnosti. Jak dojímal první díl, tak neméně dojímá i druhý a setkání s Arthurem, Linusem a jejich dětmi je dojemné podobně jako shledání s milující rodinou... 

Někde za mořem je vhodné pro čtenáře děl TJ Klunea. Jelikož se jedná o navazující pokračování, nedoporučuji ji číst bez znalosti prvního dílu. Ač ve vás může počin vyvolat rozporuplné emoce, věřím, že i přesto zanechá silně dojmy. Už jen to setkání s oblíbenými hrdiny stojí za to. 

Já jsem byla zklamaná, že Klune neudržel laťku a nepodařilo se mu získat si mě jako poprvé. Jako by mu unikal nápad a inspirace stagnovala, nebylo to ono. Hrdinové skvělí, ale zápletka pokulhávala a stejně tak mě zklamala i nedostatečná nápaditost a velká účelovost. I přesto se mi však knížka líbila a pořád zůstávám fanouškem děl TJ Klunea.