Zobrazují se příspěvky se štítkemOne Woman Press. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOne Woman Press. Zobrazit všechny příspěvky

Knižní úlovky - prosinec 2016

Prosinec u mě bývá na knížky hodně bohatý. Nedokážu si představit, že bych se nedočkala žádného Knižíška. Klasické nákupy knih tedy vůbec nepodnikám. Každá knížka, na kterou narazím, putuje automaticky pod vánoční stromeček. A tak se mi jich tu nastřádala pěkná kupička (Ne všechno je ale beletrie.), kterou pár dní po vánočních svátcích ještě zvětšila Ježíškovská nadílka od Chensie.😋


DARY

Beletrií ale začnu. A hned první knížka bude netradiční. Pro mě osobně alespoň určitě. Strach je totiž moje úplně první dílo ze slovenské tvorby. Nejen že jsem žádnou takovou knížku nevlastnila, ale co mi paměť sahá, tak ani nečetla. A tak jsem rovnýma nohama skočila do mysteriózního thrilleru, který má všechny atributy lákavé tvorby: vyhořelý hlavní hrdina, návrat do rodných končin pod horou, kde se za mrazivých zim ztrácejí děti... Brr, už máte husí kůži?😃 Kolem Literárního spolku Laury Sněžné jsem naopak kroužila nějakou dobu a pořád nevěděla, jestli si ji pořídit nebo ne. Přestože má v sobě podle anotace detektivní prvky, není to severská tvorba, na kterou jsme u nás zvyklí. V zásadě se jedná o magický realismus, se kterým zatím nemám příliš mnoho zkušeností. A i když má k tomu všemu brožovanou vazbu (a ještě téměř nejhorší typ), obálka je prostě... ach❤(já vím... velice povrchní způsob konečného rozhodnutí 😃).

  ANOTACE: Strach                                                      ANOTACE: Literární spolek Laury Sněžné

Knižní poklady z knihy Solitaire

V knize Solitaire od Alice Oseman bylo tolik pokladů mezi řádky, že jsem se rozhodla některým zajímavostem věnovat samostatný článek. Prvním z nich jsou knihy, se kterými se během čtení můžete setkat. Snad některé z nich rozšíří váš seznam knih, které si jednoduše "musíte přečíst". :)

Recenze

Citáty



Čekání na Godota
(Samuel Beckett)
Anotace:
Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zda-li ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, jenž pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho...

Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.