Jak správně psát recenze 4.

Počtvrté se setkáváme u článku Jak správně psát recenze, který vyvolal u někoho hotové pozdvižení a to především názvem. :o)) Ano, je zavádějící, ale mohu vás uklidnit, že zde rozhodně nenajdete rady pro začínající recenzenty, o tom jak správně psát recenze. Pokud něco takového hledáte, zkuste zabrousit na články, kde radí profesionálové.

Opět se setkáváme s menším pobouřením, které se týká přivlastňování si cizích informací... Tato kauza už se řeší nejen mezi blogery, ale také ji sledují nakladatelství, takže to nejsou bohužel jen planné stížnosti, ale skutečně se taková zvěrstva dějí. Jinak to asi nazvat nemůžu, protože mně osobně to přijde děsivé. Nejlepší je se nad tím zamyslet, dát si pozor a být originál v tom, že skutečně píšete své náměty, myšlenky a stojíte si za nimi. Je to zkrátka na každém. :o)

I v tomto článku jsou vaše názory spolu s odkazy, které jste mi do dotazníku vyplnili. Já vám za ně moc děkuji a vážím si jich, drazí knihomilci, protože díky nim vznikají tyto články a já doufám, že každému z vás aspoň maličko dají. :o)

Knížky mého dětství

Každý má určitě nějakou tu knížku z dětství, na kterou rád vzpomíná, ze které si možná ještě dnes pamatuje některé pasáže, a nebo ke které se vrací ve chvílích, kdy si trochu potřebuje připomenout bezstarostnost dětských let. 

Do tohohle článku jsem vybrala jak moje srdeční záležitosti, tak knížky, které se mi mezi těmi všemi, které jsem měla, a že jich nebylo málo, líbily nejvíce. Ale hlavně! způsobily, že jsem jako dítě byla ochotná číst, protože ta moje čtenářská historie je trochu jiná a dalo by se říct, že lehce pohnutá ( :D ) na rozdíl od Chensie. I když musím přiznat, že u některých knížek si nejsem úplně jistá, jestli jsem se podílela na jejich čtení, nebo mi byly "pouze čteny" a příběhy mám naposlouchány, ale to už se asi úplně přesně nikdy nedozvím. :)

Přivřete oči, přichází migréna!

Knihy, které schválně mučí pravopis! 

Zdroj

Mám moc ráda pravopis a moje paní učitelka na základní škole mě vycvičila na hrubky tak dokonale, že když je vidím, rozbolí mě hlava. Prostě se přes ně nedokážu dostat, pokud není v mé moci je opravit. Samozřejmě, stane se, že něco přehlédnu u svých písemností a pak to div neoplakávám jako smutný nekrolog, ale když je to v knize... snáším to o to hůř. 

A jelikož žijeme ve světě zázraků a originality, tak existují knihy, které mají schválně pravopis tak hrozný, aby to ladilo s knihou a přesto jsou mezi nejčtenějšími, jelikož jsou skutečně dobré. Představím Vám jich několik, přes které pro mě nejede vlak... Budete se mnou soucítit? Protože já Vám právě teď ukážu několik knih, které by mě schopně umučily! :o))