Recenze: POČÁTEK V KONCI (Elaine & Vincent Lóre)

Prvotina, která sází na efekt.


Za recenzní výtisk děkuji
nakladatelství Grada - Cosmopolis
Chci zakoupit titul Počátek v konci!


Světlo světa spatřila sedm let připravovaná publikace, na které pracovali dva začínající autoři. Pokud jste na sociální síti sledovali jejich stránku, zřejmě jste ze střípků textů, které byly k přečtení, mnoho nepochopili. Toužili jste znát celou mozaiku? Pak vám vydání románu u nakladatelství Grada - Cosmopolis začátkem roku určitě neuniklo. Co tedy kniha skrývá? 






Na stylu psaní v ich-formě je znát, že se s ním potýkají dva debutanti. Samozřejmě nejsou natolik vypsaní, aby zaujali náročnější publikum a je potřeba texty ještě vytříbit. Pasáže z úhlu pohledu Christophera působí mnohem autentičtějším dojmem a je na nich celkově znát, že autor dával důraz na přirozenost. Oproti tomu vypravování Eileen sice obsahuje květnaté metafory, které se občas stávají až zavádějícími, ale text působí zdáním umělé úrovně jako by autorka měla při ruce slovník, když pasáže psala. Bohužel ta přehnaná snaha v tomto případě spíše škodí, než by čtení pozdvihovala. A tady právě už začíná hra na efekt, prolínající se celým románem, které si všimne především náročnější čtenář. Nenáročný čtenář může být se stylem psaní spokojený. 

Překvapující je, že kniha je jakýmsi souborem úryvků, krátké kapitoly na sebe volně navazují. Sice originální způsob prezentace, ale jakému čtenáři bude něco takového vyhovovat říct nedokážu. Já osobně jsem z toho nadšená nebyla, jelikož mi při čtení chyběl pocit celistvosti. Dění (včetně postav) postrádalo svou vlastní historii a kvůli tomu působilo nevěrohodně. Možná budete mít pocit, že některá kapitola chybí, protože vám vše nebude dávat ten správný smysl. Jako by někde bylo sepsané celistvé dílo, ze kterého byly vybrány jen ty nejlepší části, ovšem ty nemají šanci vám představit kýženou mozaiku.

Čtenář se tak náhodně ocitá na různých místech, aniž by přišlo nějaké vysvětlení, co ději předcházelo. Aby toho nebylo málo, později se objevují nové úhly pohledu, které příběh ještě zahušťují. Je pravda, že autoři vás nechávají zvyknout si na tento odlišný styl, ale některým čtenářům beztak k srdci zřejmě nepřiroste a v závěru budou spíše zmatení z neustálého mlžení. Atmosféra se rozhoří a zas zhasne. Krátké střídající se kapitoly prostě nemají šanci udržet v čtenáři ten správný pocit, především, když se tak rychle prostředí mění. Výraznější atmosféra vás přivítá v závěru, kdy je vše napjatější.



Účelem bylo zřejmě zachovat silnou tajuplnost už od začátku. Svůj smysl to má, ale opět je nutné poukázat na pokulhávající zpracování. Tolik tajemna v podání začínajících autorů škodí, než aby ve vás probouzelo napětí. Co vás naláká na čtení, když nevíte vůbec nic a během prožívání příběhu stále tápete? Alespoň krátké představení rozehrané hry by výrazně bodlo, navodilo tu správnou atmosféru a čtenáři by dalo pocit, že přece jen pevně třímá otěže v rukou a nikoliv, že je zanechán v lodi na moři bez pádla. 

Kniha začíná v nákupním centru, kde s Eileen pozorujete neoblíbenou zaměstnankyni. Eileen se škodolibě usmívá, když se jí povede úspěšný mstivý kousek, zavánějící dětinskostí. Fantasy prvek v podobě zajímavé metafory děj ozvláštňuje, stejně jako ve třetí kapitole, která naopak začíná metaforou o lodi. Christopher vám zas představí kasíno, plné silikonových krásek. Následuje útěk, u kterého si čtenář musí domyslet, čeho se týká. Ani ústřední hrdina si není jistý tím, před čím utíká. Christopher z náhlého nebezpečí odjíždí na motorce (dvoukolé lásce, jak píše autor k zešílení všech skutečných motorkářů.) a ve čtvrté kapitole se zřejmě pod širákem probouzí z alkoholového opojení a brzy do něj zas zřejmě upadá. Nebo ho snad vzal někdo po hlavě? Těžko říct, někdy jsou události spíše nastíněné a neumíte-li si informace domýšlet či číst mezi řádky, pak je to pro vás asi konečná.


Eileen je šedá eminence, poznáváte ji zlehka a postupně prostřednictvím zajímavých rozmluv se Sorin. Ta je další (kolikátou už?) hádankou knihy, o níž se pravdu dovíte později. Do té doby budete muset hrdince věřit a vnímat ji jako neotřelého účastníka. Poznání obou postav vám ztěžují fantasy prvky, mnohdy zastřené realitou. Někteří mohou tápat, co je skutečné a co další metafora. Christopher působí lidštějším a živějším dojmem, než upjatá Eileen. Oba hrdinové se snaží najít sami sebe a to, že se Christopher chová jako typický muž, který se nevzdává, vám příběh zpestřuje. 

Charaktery jsou nevyvážené, spíše ploché a málo uvěřitelné, za což může opět způsob zpracování. Postavy neměly možnost začít žít svůj vlastní život, protože s tím přeskakováním mezi útržky vlastně ani žádný neměly. 

Počátek v konci tak nějak hraje na efekt po celou dobu a největší důraz dává na tajemno, které sálá nejen z nicneříkající ilustrace na titulce, ale také anotace, která vám o příběhu nic neprozradí. Psychologické prvky působí jako další kamufláž, protože si nejste jistí, jestli kniha vůbec nějaké obsahuje. Spíše ne. Opět je na vině zpracování, které prostě nedává možnost poznat více nebo vyhýbavě odkazuje na pravdu. Tajemné dialogy, kdy se něco řeší a vy nevíte co, vám během čtení začnou připadat spíše frustrující než zajímavé. A k nepochopení jsou situace, kdy hrdinové namísto konání prostě jen hrají čtenáři na emoce a snaží se o dramatičnost, která ve světle informací vyznívá pateticky. Tohle spíš bude něco pro citlivější čtenáře, kteří rádi určitou dávku srdceryvnosti.

Fantasy prvky jsou svým způsobem zajímavé. Autoři je umí svérázně a tajemně sepsat a nebýt těch okolností, které příběh utlačují, šlo by o nejživější a nejpropracovanější část příběhu. Stejně tak na tom jsou i hororové prvky. Pro začínajícího čtenáře v rámci hororového čtení mají potenciál, ale s ohledem na zpracování se nezalekne nikdo. Hororové knihy obvykle nečtu, protože jsem bojácná (v tomto případě mě děsila především prezentace příběhu), ale mám pocit, že se autoři nechali inspirovat známými hororovými filmy, což samozřejmě lépe posoudí čtenář daného žánru. 

Emoce jsou pokryté nánosem tajemství, takže k některým čtenářům přes zmatenost prostě nedosáhnou. Někteří totiž stále bojují s tím, cože se kde a komu děje, namísto aby vnímali city, jež se příběhem prolínají. Dokonce se dočkáme i jisté romance, která je sice milá a úsměvná, ale zrovna dvakrát do ponurého a tajuplného světa nezapadá - především, když z ní Eileen svými přeslazenými slovy dělá pohádku pro princezny. Kde se v surové realitě najednou bere ten cukrkandl? Naštěstí se dílo nepřeklenuje ve vášnivou romanci, ale dává důraz na temnější části, jak od hororu očekáváte. 

V závěru děj graduje a nové informace jsou nadhozeny - jak načrtnuté poselství čtenář pochopí už záleží jen na něm. S ohledem na střípky mozaiky můžete mít pocit, že ne všechno dávalo smysl. Záleží na tom, jak jste některé texty pochopily, protože nebyly správně ukotvené. A tak  se může zdát, že promyšlenost je především v myšlenkách autorů, které do textu vložit nedokázaly nebo je naopak překryly tajemstvím tak, že je čtenář prostě nevyhrabal.

Jak jste jistě měli možnost si všimnout při mé prezentaci knihy, tak texty jsou prokládány černobílými ilustracemi. Tak nějak jsem očekávala obdobu ilustrací, které můžete shlédnout u autorky. Ale souhlasím s tím, že tyto temnější a podivné kresby, které vybrali, se k příběhu mnohem více hodí a dokreslují jeho atmosféru.

Tajemná šifra s názvem Počátek v konci netuším, komu by se mohla líbit. Zvláštní debut s pokulhávajícím zpracováním nabízí určité zajímavosti a má pár kladů, ale zápory převažují.  


Jak na román Počátek v konci pohlíží Chensie? 
Podle mého se autoři snažili o určitou abstrakci, zajímající se o nadpřirozené a hororové prvky, s vloženou romantickou zápletkou a silnou spletitostí, kdy dávali důraz především na záhadnost. Směsice by byla unikátní, kdyby se jim to povedlo. Jenže nepovedlo. S ohledem na to, že se do náročného konceptu pustili dva autoři bez zkušeností to vyznívá všelijak. Já osobně jsem měla pocit, že jednotlivé prvky mají určitou kvalitu, ale autoři je prostě nedokázali vhodně použít a vznikla tak spíše slátanina. Ačkoliv mám romantiku ráda, sem se absolutně nehodila a ztvárnění bylo spíše patetické než romantické. Jeden z nejméně povedených prvků knihy, škoda. Námět zajímavý, když se ohlédnu zpětně. Potenciál to mělo, ale nevyužitý. Ty klady, které titul má, nestačí na to, aby vyrovnaly nebo snad předehnaly zápory. Podle hlasování kamarádů obou autorů, kteří si kvůli podpoře zakládají i nové profily na databázi, jak mi sdělila autorka, je skóre vysoké. Pokud se jim kniha skutečně líbí, tím lépe. Já doufám, že tomu tak je a nejde o umělé zvedání hodnocení. Všichni si přejeme upřímnost a knihy, které ač třeba mají nižší hodnocení, nám prostě vezmou dech. 



Anotace: 
Počátek v konci je příběhem nás dvou. Příběhem, který je sice zabalen ve fantaskním světě, ale události, které se v něm odehrávají, jsou mrazivě skutečné… Ne vždy byla naše rozhodnutí šťastná. Ne vždy jsme si vybrali cestu, která vedla tím správným směrem. Právě proto jsme se rozhodli, že Počátek v konci spatří světlo světa. Nechceme totiž utíkat před sebou… Před tím, čím jsme byli. 

Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2019
Žánr: Horory, Fantasy
Počet stran: 296
Vazba: pevná 

7 komentářů:

  1. Díky Chensie za super recenzi. Potvrdila moje můj první dojem z anotace, která je absolutně nic neříkající. :-) Alespoň jsi mě utvrdila v tom, že kniha není nic pro mě. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Kniha je spíše pro nenáročné čtenáře, dá-li se to tak říct. Toho tajemna tam pro některé bude víc, než jsou ochotní snést. Na mě toho bylo hodně.

      Smazat
  2. Já jsem se nakonec rozhodla, že knihu číst nebudu ještě před tím, než jsem si přečetla tenhle článek. Na FCB jsem vznik knihy sledovala, to ano. Ale v průběhu vzniku jsem pojala pocit, že pro mě to čtení nebude. A teď jsi mi to potvrdila v článku. Nevadí, budu si muset přečíst něco jiného :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jaký žánr máš v plánu momentálně? :) Já se pustila do klasiky a rozhodně to rozvířilo mé knižní vody. ,o)

      Smazat
    2. Já se držím fantasy. Potřebuju nějaké pohodovky. Stěhujem se, takže něco nenáročného, co se dobře čte :) Momentálně jsem rozečetla sérii Delirium. Nic, k čemu bych se chtěla někdy vracet, ale pohodová oddechovka to je.

      Smazat
    3. Delirium mě taky zaujalo, ale asi to tedy nechám být, když vidím, jak to na tebe působí. Já už si mezi těmi ya musím vybírat něco hodnotnějšího, jinak si mě to nezíská. Škoda, že už nejsem cílová skupina, to bych byla za ten příliv úplně nadšená.

      Smazat
    4. Ono to není špatné. Na podobné téma je i kniha Vadná, ale ta se mi zdá lepší.

      Smazat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.