6. den: Pět emocí

Projekt: Deset knižních dní




Tak tento námět na článek je opravdu kreativní a originální. Emoce jsou v knihách nutné. Alespoň pro mě. Jakmile ve mně četba nevyvolá vůbec žádný pocit, tak  to podle mého není to správné čtivo. 

Mám štěstí na knihy, které ve mně něco vyvolají. A mám emoce opravdu ráda. Se svými nejoblíbenějšími se tu svěřím, ale bude to jen mezi námi, ano? ,o))

Takže nikomu ani muk. Jdu se zpovídat. Emoce jsou seřazené, jak jinak, než podle abecedy.

L Á S K A 


Kupodivu je pro mě těžké vybrat si knihu, kde je láska až za hrob. Láska, to je opravdu kouzelná emoce. Dokáže hýbat světem, hory přenášet. Čápy nutí nosit děti a kdoví, co ještě. Je to asi moje nejoblíbenější emoce, jelikož jsem snílek. Stále zamilovaný knižně do spousty hrdinů. Ve skutečném světě však mám jen toho jednoho, takže vím jako každá správná romantička, že láska je na prvním místě. Pořád mě napadají nějaké ty láskyplné žblepty, které opravdu mám ráda, ale jedné knize se to nevyrovná...


Srdce netvora - Andrew Davidson


Vím, že se nejspíš opakuji, protože to vyzdvihuji pokaždé, ale v této knize se jedná skutečně o lásku, která je něco mnohem víc. Ačkoliv to není taková ta rozjařená láskyplná romantika, srdcervoucí emoce tryskající z uhrů puberťáků, tak je to podle mého ta pravá láska, která je natolik silná, že zvládne cokoliv. Autor ji vylíčil tak, že ani nepoznáte, že se příběhem plíží mezi řádky. Až na konci vlastně čtenáři dojde, jak silná... nakolik mocná ta pravá láska byla. 


Z O U F A L S T V Í


Tohle je ve spoustě knihách. Je to emoce, která svírá a pomalu zabíjí. Spolčuje se s bezmocí a neštěstím a houfuje se s depresí. Všechno pak způsobí velký boom a občas to končí ve skutečném světě i v tom knižním sebevraždou. Děsivá emoce, která mě provázela při čtení jedné knihy spolu s dalšími pochmurnými emocemi. 



Dítě zvané "To" - Dave Pelzer


Tato kniha je prakticky autobiografický román o dětství, které by neměl zažít nikdo. Malý David je týrán vlastní matkou - onen autor sám je důkazem, že kniha má štastný konec. Ale i přesto čtenář zažívá zoufalství a je pohlcen negativními emocemi, protože nemá, jak by tomu chlapci pomohl. Nesvede nic víc, než číst stránku za stránkou a prožívat ty kruté chvíle spolu s malým Davidem, který si nic z toho nezasloužil. Pokud máte srdce na správném místě, toužíte, aby se tento příběh nikdy nestal a autor ho tak nemohl sepsat... 


N A D Ě J E


Tato emoce klíčí hluboko v nás. Někdy je nekonečná, jindy jako zrnko písku a pomalu se rozrůstá. Každý zkrátka potřebuje naději a z toho důvodu také knihy o nich. Člověk musí věřit, že na světě naděje je. Jedno na co, hlavně aby byla na skladu, protože pokud by došla, lidstvo by pošlo s ní. Naději, že jednou žít bude se snadněji, nabízí svět, ve kterém žije Archer. 



Archerův hlas - Mia Sheridan


Tato kniha je chvílemi opravdu srdcervoucí. Autorka vymyslela příběh, který dojme, způsobí zástavu a znovu zas rozběhne srdce mezi kouzelnou romantikou a láskou. Archer skrývá děsivé tajemství... Tedy ne přímo on, ale jeho život, který se s ním nemazlil. Je sám a pro lidi jako by neexistoval. Svět zapomíná na toho neštastného chlapce, který všechno ztratil a vyrostl v muže. Ale když dorazí hlavní hrdinka, vše se pomalu začne otáček jiným směrem díky naději, kterou autorka do knihy vepsala plnými hrstmi. 


V Z T E K


Emoce, která ocel ohýbá a stromy láme. Vážně něco, co člověka dokáže i zabít, pokud tomu stojí čelem a nechce uhnout. Někteří jsou tím ovlivnění méně, jiní více. Jasné však je, že se občas naštve každý. Existuje však vztek, který je vlastně jen zástěrkou ostatních emocí... ty doutnají pod porvchem a hledají cestu ven skoro stejně jako láva a jednou, když vztek vybublá, dostane se na povrch to, co třímalo již dlouho pod povrchem. Důkazem toho je má oblíbená kniha. 



Milenec z temnot - J. R. Ward


Nenechte se odradit názvem. Pod tímto romantickým souslovím se skrývá příběh bojovníka Zsadista, který má za sebou temnou minulost. Temnější, než by si kdo dokázal představit. Při čtení jdou ale představy samy, protože autorka se nevyhýbá absolutně ničemu, jako by pozbyla stud, soudnost i zdraví rozum. Píše tak věcně a surově, odkrývá Zsadistovy rány až na holé kosti a ukazuje jeho život, když byl v nejtemnějších místech svého života. Naprosto bravurně sepsala hrdinu, který je vztekem obalený, ale právě jen proto, že skrývá svou vlastní bolest a touhu, aby uměl jít dál... 


C H T Í Č


Kdo by neměl rád tuhle emoci, že? Někteří se podle ní řídí více, než jiní a pak to taky tak dopadá. Já sama jsem taková knižní coura, takže mám málo, co mluvit, ale v mém případě jde o literární zamilování, které můj partner jako jedinou nevěru dovoluje. :o)) Ale pokud se chcete skutečně ponořit do chtíče, znám knihu, která je právě této emoce natolik plná, až téměř příběh kazí...



V ringu - Katy Evans


V tomto příběhu je hlavní hrdinka, která má neustále vlhké kalhotky. Upřímně, zřejmě je to jediná žena z knižního světa, která přemýšlí rozkrokem a to natolik otevřeně, že si čtenářka musí každou chvíli otírat vlhké prsty. Zatímco u boxera Remyho je vidět zájem a snaží se, aby viděla jeho osobnost, jeho samotného a zamilovala se do něj, tak ona vidí jen jeho tělo. Natolik to kazí dojem celé knihy, až je z toho jen nestydaté toužení po těle, ale nikoliv po duši... Je to asi nejméně oduševnělý erotický příběh, který znám. Všude se ta romantika a láska dala ještě uhrát, ale v tomhle případě je hlavní hrdinka zainteresovaná do pevných svalů a nepotřebuje duši či mozek, jak se to pojme, té druhé bytosti. Snad proto, že ho sama nemá.