Nedávno jsem narazila na Harry Potter TAG, který mě doslova odzbrojil. Autorky Myanmar a eM. se rozhodly pro opravdu odvážnou verzi, která si získá nejspíš každého. Je to opravdu kreativní a já poznávám, že TAGy se dají psát i jinak, než obyčejným způsobem, ale mohou být nabušené kreativitou. Jelikož jsem blogový nováček a teprve se TAGy učím, rozhodla jsem se, že s dovolením slečen z blogu book-lords si tento vypůjčím a spolu s mou pravou ručkou Wish ho vyplníme.
Jelikož já jsem grafomanka a Wish takový ten nerozhodný šneček, nebylo snadné ji k tomu donutit, ale pod výhružkou násilí (kousnu tě do paty a seberu ti lízátko, jak zpívá Drak z pohádky Hotel Transilvania) jsem ji přeci jen udolala a nyní se můžete pokochat půjčeným TAGem s našimi vlastnoručními odpověďmi. :o)
Pozn. Wish: Ta Chensie ale tak kecá! :D
Pozn. Wish: Ta Chensie ale tak kecá! :D
Kámen mudrců
Jak vyhrát souboj s nepřítelem neúměrně silnějším, než jste vy? Odpověď je prostá: šokujte ho. Třeba tím, že mu vrazíte do nosu kouzelnickou hůlku.
Kdybyste měli vybrat jednu postavu, která by si podle vás hůlku v nose zasloužila – která by to byla?
Chensie:
Dřív bych řekla, že rozhodně Brook Dumasová ze série V ringu, která myslí svým stále zvrhlým zvlhlým klínem, ale po pročítání knihy Polibek (Anna Todd) jsem změnila názor. Hlavní hrdinka Tessa je přílišně uvědomělá a nad ostatní se povyšuje, protože si myslí, že je lepší. Takových lidí je i v realitě hrozně moc a číst o nich v knihách je pro mě trochu zničující, protože se nemohu otočit a odejít, když mě kniha zajímá a toužím ji dočíst. No, takže kdyby byla někdy příležitost srazit se s Tessou tváří tvář, narvala bych jí hůlku do pr..., pardon, do nosu s nadšením. :o))
Wish:
Chvíli jsem musela přemýšlet, kdo v poslední době mi připadal mimo natolik, abych mu měla chuť vrazit hůlku do nosu. Hm, vybrala bych jednu uvědomělou křesťanku (Adelaide Addison) z knížky Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, která vše dělá ve jménu Boha a je to jedna z těch extrémních věřících, kteří každého soudí, vše nehorázně zveličují a přitom zcela postrádají vlastnosti jako je soucit, empatie a takt. Miluj bližního svého se jich rozhodně netýká. Podle mě jsou takoví fanatičtí věřící zhoubou a v jejich případě bych volila radikálnější řešení než jen pouhou hůlku do... nosu. :)
Tajemná komnata
Slávy a věhlasu se dá dosáhnout mnoha způsoby. Ten pracnější je vykonávat četné hrdinské skutky. Když se vám ale nechce nasazovat vlastní krk, stačí počkat, až se jako hrdina projeví někdo jiný, zbavit ho paměti a jeho zásluhy si přivlastnit. Své o tom věděl Zlatoslav Lockhart.
Paměťové zaklínadlo se ale nehodí jen pro vymazávání vzpomínek jiných. Po dočtení jaké knihy byste paměťové kouzlo nejraději použili sami proti sobě?
Chensie:
Dlouho jsem přemýšlela, protože na knihy, které mi nic nedaly nebo mě nezaujaly se velmi rychle zapomíná a v paměti mi uvízly hlavně ty, které se mi omotaly kolem srdce jako ostnatý drát. Svírají a škrtí. A občas bych si přála, abych je nečetla, i když byly úžasné a mnoho mi toho daly. Rozhodla jsem se pro knihu Než jsem tě poznala, protože ačkoliv byla báječná, tak ještě teď mě trápí konec knihy, který jsem po přečtení obrečela. Ano, bulela jsem jako želva, přiznávám, a to jsem na začátku házela ramena, jak jsou čtenáři víc a víc změkčilí. A samotnou mě to udolalo.
Wish:
Tady mě napadá např. knížka Jak zacházet s nemrtvými (John Ajvide Lindqvist), která si pohrává s netradičními zombie. Jak je uvedeno v anotaci - mrtví vstávají z hrobů, ale chovají se jinak. Netouží po lidské kořisti, ale po klidu a domovu... Vrátí se vám mrtvá manželka, obživne váš mrtvý syn, ale... už nejsou tím, kým bývali. Nejsou si podobní, nedokáží s vámi komunikovat a ve vás roste dusivý pocit zoufalství. Jsou to oni a přitom nejsou a vy si uvědomujete, že už nikdy nebudou jako dřív. Ale ani přesto nejste schopni se svých mrtvých nejbližších vzdát... Bezbřehá beznaděj - přesně to jsem při čtení cítila. A když jsem si představila, že by ta situace nastala... přišlo mi to mnohem horší, než se vyrovnávat se samotnou smrtí někoho milovaného...
Vězeň z Azkabanu
Nezvěte mozkomora na rande, mohl by vás políbit! A to rozhodně není něco, oč by člověk stál. Po takovém polibku totiž z těla odejde duše a zbyde jen prázdná tělesná schránka. Brrr! Existují ale knižní postavy, které jsou natolik bezduché, že by se s nimi snad mozkomor ani neobtěžoval.
Které postavě by podle vás neměl mozkomor co vysát?
Chensie:
Tak nad tím nemusím dlouho přemýšlet. Anastasie Steelová je ten typ bezduché prosťáčka, který si bloumá po světě a hledá svého zkaženého temného milionáře, aby jí mohl naplácat. Ta holka byla naprosto nezkušená a to nemluvím o oblasti sexu, ale to, že neuměla ovládat notebook ani jako základní uživatel. Trochu děsivé v dnešní době, když to ovládají i malé děti. A že si má slečna holit nohy ji musela naučit kamarádka. Pak jen zákonitě následuje dotaz: "A kdypak slečnu pustili z Bohnic?"
Wish:
Abych se neopakovala po Chensie, tak uvedu hlavní hrdinku Kate z knížky Dvě zrcadla od Karolíny Limrové. Naprosto plochá (nemyslím tělesně :D ) postava, která je hodná a milá a... a dál? Dál už nic. Není nijak zajímavá. Působí tak kladně, až nad tím protáčíte oči. Nutno podotknout, že Dvě zrcadla byla původně napsána jako fan fiction na Stmívání. A jak už víme, Padesát odstínů je zase fan fiction na Stmívání, takže se stále motáme v jednom kruhu a ve výsledku vlastně s Chensie popisujeme obě pořád jednu a tu samou postavu. :)
Ohnivý pohár
Mýdlové bublinky nejsou spolehlivým prostředkem k zakrytí intimních partií. O tom se koneckonců přesvědčil sám šampion Poháru tří kouzelníků Harry Potter. Někdy by ale nebylo na škodu zahrát si na Ufňukanou Uršulu a trochu pod ty bublinky nahlédnout.
Kterou postavu byste neváhali obtěžovat při koupeli?
Chensie:
Ehm, jen jednu? Já mám celý zástup, který stojí před pomyslnou koupelnou, abych jako šmírák mohla vykukovat za oknem a pozorovat je! Netajím se tím, že jsem knižní coura... Takže vybrat si z mých oblíbenců je opravdu těžké... Bože, nemohu se rozhodnout. Vážně ne. Asi zástup sexy bojovníku z Bratrstva a pak by následoval Travis Maddox z Krásné katastrofy, za ním Lucas z Easy a... Je jich velké množství a nelze si vybrat jednoho, leda že by tedy šli za sebou. Namydlit jednoho, spláchnout a přišel by druhý, abych ho mohla obtěžovat umývat... Tak to bych začala Rhagem z knihy Milenec z věčnosti. On je prostě dokonalý. - vzdychne a potácí se mezi touhou, láskou a perverzním sklonem ke koupelnovým choutkám - A pokud by to šlo, mohl by pak jít Vishous, Rehvenge a další sexy drsňáci z Bratrstva? - smutně kouká -
Wish:
Hm, koukám, že Chensie "překvapivě" přečerpala limit. :D Tak si říkám, jestli není zbytečný, abych odpovídala ještě já, když jich vyjmenovala tolik. Navíc... asi jsem vybíravá, ale žádný knižní hrdina, za kterým bych lezla do vany, mě nenapadá. Ale pamatuju si na jednoho potetovaného zkaženého kluka, který ve skutečnosti tak zkažený zase nebyl, a toho bych klidně i obtěžovala. Ovšem pokud bych z něj měla stejný pocit jako před lety. Jednalo se totiž o knížku Kapky rosy od Lanczový a je to už opravdu dávno, co jsem ji četla naposledy. Spíš je to taková nostalgická vzpomínka. :)
Fénixův řád
Přiznejme si to, některé knihy jsou tak úmorné, že z vás dokážou vycucat všechnu energii. Po dočtení máte ale takovou radost, že byste nejradši vypustili salvu oslavných ohňostrojů a s velkou parádou ve stylu Fred a George odletěli někam, kde se tahle hrůza nevyskytuje.
Napadá vás kniha, po jejímž dočtení jste měli chuť slavit?
Chensie:
Asi to budou Artyčoková srdíčka. Ne, že by ta kniha byla nějaká nezajímavá nebo málo čtivá, ale je pro jinou cílovou skupinu, než jsem já. Takže jsem z toho měla strach, protože to byla skutečně kniha spíše pro děti a odvaha se mě sice držela, ale stejně jsem se cítila hrozně malinká. Naštěstí mě kniha skutečně překvapila, byla moc čtivá a přečetla jsem to dřív, než jsem vůbec čekala. Po zaklapnutí knihy a napsání recenze jsem si měla chuť otevřít Frisco a přiťuknout si s hlavní hrdinkou, že jsme to spolu zvládly s úsměvem. :o)
Asi to budou Artyčoková srdíčka. Ne, že by ta kniha byla nějaká nezajímavá nebo málo čtivá, ale je pro jinou cílovou skupinu, než jsem já. Takže jsem z toho měla strach, protože to byla skutečně kniha spíše pro děti a odvaha se mě sice držela, ale stejně jsem se cítila hrozně malinká. Naštěstí mě kniha skutečně překvapila, byla moc čtivá a přečetla jsem to dřív, než jsem vůbec čekala. Po zaklapnutí knihy a napsání recenze jsem si měla chuť otevřít Frisco a přiťuknout si s hlavní hrdinkou, že jsme to spolu zvládly s úsměvem. :o)
Wish:
Tak tady bych určitě dala knížku Zítra začnu nový život. Dobu jsem ji měla rozečtenou a trvalo mi, než jsem se vůbec dokopala k tomu znovu se do ní začíst a hlavně ji dočíst. Ta knížka mi vůbec nic nedala a ani jako oddechovka se mi nelíbila. Zpočátku to vypadalo líp, bohužel hodně rychle se to zhoršovalo a vyvrcholení mi přišlo úplně mimo.
Princ dvojí krve
Princ dvojí krve byl sice celkem emočně vyčerpávající, ale jedna osobnost vždy dokázala do té pochmurné atmosféry vnést trochu komiky. Horacio Křiklan a jeho Křikův klub pro úspěšné a oblíbené. Někteří by dali cokoliv aby se tam dostali a někteří by dali cokoliv, aby se dostali z něj.
Existuje nějaká skupina, do které byste nechtěli patřit ani za zlaté tele nebo naopak ke které byste chtěli patřit velmi, ale nejste pro ně dost cool?
Chensie:
Tak to je jasné... Buď by to byli mladí agenti ze série Cherub, kteří se stali mými knižními kamarády a já s nimi zažívala nejrůznější dobrodružství a panikařila, i když oni to zvládali skvěle. Nebo Bratrstvo černé dýky, což je parta originálních upířích bojovníků, kteří vytáhnou své dýky pokaždé, když uvidí člena Vyhlazovací společnosti. A ke všemu hledají lásku a mají zajímavou trpitelskou minulost nebo bolístky, což zbožňuji. Vím, že by mě nevzali ani k jedněm. Zaprvé mi není patnáct, aby mě mohli vzít k Cherubu a také nejsem ten správný parťák na smrtelné nebezpečí, které by mě čekalo u Bratrstva. Navíc bych nezabila ani mouchu a při pohledu na krev omdlívám, ale to prosím nikde nešiřte, to by mi zkazilo pověst milovnice upírů. :o))
Tak to je jasné... Buď by to byli mladí agenti ze série Cherub, kteří se stali mými knižními kamarády a já s nimi zažívala nejrůznější dobrodružství a panikařila, i když oni to zvládali skvěle. Nebo Bratrstvo černé dýky, což je parta originálních upířích bojovníků, kteří vytáhnou své dýky pokaždé, když uvidí člena Vyhlazovací společnosti. A ke všemu hledají lásku a mají zajímavou trpitelskou minulost nebo bolístky, což zbožňuji. Vím, že by mě nevzali ani k jedněm. Zaprvé mi není patnáct, aby mě mohli vzít k Cherubu a také nejsem ten správný parťák na smrtelné nebezpečí, které by mě čekalo u Bratrstva. Navíc bych nezabila ani mouchu a při pohledu na krev omdlívám, ale to prosím nikde nešiřte, to by mi zkazilo pověst milovnice upírů. :o))
Wish:
Hm, nikdy bych se nechtěla dostat mezi zmijozelské studenty, vzhledem k mé povaze bych si mezi nimi přišla jak v klubku jedovatých hadů. Naštěstí jsem si jistá, že Moudrý klobouk by mě mezi ně, pokud by byl při smyslech, neposlal. :) A kam bych chtěla patřit, ale nejsem na to dost dobrá? Hm, tak tady opravdu nevím. Já jsem totiž dostatečně cool sama o sobě a vůbec nemám zájem patřit do nějaký skupiny. :D
Relikvie smrti
Rita Holoubková leze na nervy všem již od čtvrtého dílu. Jedno jí ale upřít nelze. Skandální životopis dokáže vyprodukovat dřív, než řeknete Merlinovy spodky.
O které knižní postavě byste si rádi přečetli lehce bulvární životopis s ne úplně pravdivými informacemi, které byly získány poněkud amorální cestou zahrnující zfetování zdroje?
Chensie:
Rozhodně bych měla zájem o životopis Gordona z knihy Gordon (Edith Templeton). Neuvěřitelně fascinující člověk, trpící bůhví jakou psychologickou poruchou, která z něj dělá úžasný objekt k pozorování. Tedy, ehm, k pročtení jakýchkoliv faktů, které bych o něm dostala, jakoukoliv cestou. Kdyby to bylo nutné, asi bych prodala svět Narnie, tedy celou skříň, na blešáku, klidně bych zlomila Harrymu hůlku přímo při souboji s Voldemortem a nechala Edwarda vypít Bellu až do dna. Gordon za to stojí! :o))
Rozhodně bych měla zájem o životopis Gordona z knihy Gordon (Edith Templeton). Neuvěřitelně fascinující člověk, trpící bůhví jakou psychologickou poruchou, která z něj dělá úžasný objekt k pozorování. Tedy, ehm, k pročtení jakýchkoliv faktů, které bych o něm dostala, jakoukoliv cestou. Kdyby to bylo nutné, asi bych prodala svět Narnie, tedy celou skříň, na blešáku, klidně bych zlomila Harrymu hůlku přímo při souboji s Voldemortem a nechala Edwarda vypít Bellu až do dna. Gordon za to stojí! :o))
Wish:
Stejně jako Gordonův životopis by byl jistě zajímavý i ten hlavního hrdiny z knihy Devět a půl týdne, který je určitou obdobou právě Gordona. Obě knihy jsou autobiografické a o to lákavější pro nás tyhle mužské postavy jsou.
Stejně jako Gordonův životopis by byl jistě zajímavý i ten hlavního hrdiny z knihy Devět a půl týdne, který je určitou obdobou právě Gordona. Obě knihy jsou autobiografické a o to lákavější pro nás tyhle mužské postavy jsou.
Super, holky! :) Spoustu postav a knih neznám, takže mám pár nových poznámek k to-read seznamu :D A taky bych nechtěla ke zmijozelským, už jen to umístění koleje není nic moc!
OdpovědětVymazatDěkujeme. :) Jsme rády, že jsme tě takhle inspirovaly. :) Seznam už je i tak dost dlouhej, co? Já jsem vždycky nadšená, když objevím nějakej novej tip na čtení, ale když se pak podívám, kolikátou položku na seznamu tvoří, málem bych z toho chytila depku, protože to nemám šanci nikdy stihnout všechno přečíst. :D na Zmijozelu je snad dobrej jenom Snape... teda pokud ho můžeš vnímat jen jako divák a ne jako žák, který se krčí v lavici. :))
VymazatDěkujeme. :o)) Už by to tu bylo dřív, ale ta moje pomalá pravá ruka se nemohla rozhodnout. :o))
OdpovědětVymazatNesnaž se mě tady očerňovat! :D
VymazatSuper napsané :D
OdpovědětVymazatmuj-svet.blogspot.cz/
Děkujeme. :))
Vymazat