Dvě evropské odpovědi na aktuální téma

Sice tento článek sepisuje v novém roce, ale jeho obsah (respektive recenzní výtisky) patří ještě do starého. Mezi svátky mi totiž naprosto neplánovaně přišla obálka z nakladatelství Větrné mlýny. Absolutně jsem s tím nepočítala a neměla nejmenší tušení, co se uvnitř může ukrývat. Po rozbalení jsem se musela smát. Na podzim jsem měla možnost recenzovat Únavu materiálu; novinku od Marka Šindelky, která se týká imigrace. Tentokrát ovšem popsané z pohledu toho, kdo je imigrantem nazývám. Nakonec jsem se ovšem rozhodla od podobných knížek momentálně upustit. A teď ten paradox, který už asi tušíte. Po přečtení anotací novinek z Větrných mlýnů jsem zjistila, že stejné téma se týká obou, přestože každé trochu jinak. Takže si mě nakonec stejně našlo. :) 

Stejně jako v předešlých přírůstcích, i tady budu vyzdvihovat grafickou podobou těchto titulů. Ty malé matné brožované vazby z metalickými zadními stranami a detaily si mě prostě získaly. Pořídila bych si je všechny i kdyby jen proto, abych si z nich sestavila intelektuálně vyhlížející knihovničku. :)) Škoda že to na těch fotkách nevynikne. 

Džehenem je povídková kniha slovinského spisovatele Dušana Čatera. Ne každý ví, že mu v Česku vyšel román už v roce 2004, který nesl název Taťka je zase opilej. Částečně autobiografický a částečně se odehrávající v Česku mezi Pardubicemi a Prahou. Pro Čechy to ale podle všeho moc pochvalné čtení nebude. Ale (nejen) se slovinskou literaturou se tady u nás nesetkáváme každý den, takže jsem minimálně zvědavá, jak na mě tenhle autor zapůsobí. Ukázku si můžete přečíst ZDE.


Anotace:
Džehenem – autor si za název své knihy zvolil turecké slovo pro peklo. V šesti samostatných, a přesto na různý způsob provázaných příbězích ohledává osudy lidí, kteří se rozhodli žít své životy v cizí zemi. Čater, dnes jeden z nejvýznamnějších spisovatelů střední generace v regionu bývalé Jugoslávie, sice tyto své přistěhovalce umisťuje na území rodného Slovinska, v rozhovoru o knize ale jedním dechem dodává: „Být cizincem je univerzální pozice, ani u nás to není jiné. Nezamýšlel jsem právě Slovinsko vykreslit jako peklo pro imigranty. Chtěl jsem psát o kontaktu mezi různými kulturami, ale také o dotyku rurálního a urbánního, anebo zjednodušeně řečeno o setkávání mimozemšťanů s pozemšťany.“ Přitažlivost těchto povídek vězí v magii prolnutí univerzálního s jedinečným. Banální témata, která se mohou dotýkat každého z nás, jsou zčistajasna nasvícena z netušeného úhlu a toho umí Dušan Čater bravurně využít.




Rus je ten, kdo miluje břízy je úspěšnou prvotinou mladé německé spisovatelky Olgy Grjasnové, která zažila imigraci na vlastní kůži, když se jako jedenáctiletá stěhovala s rodiči z Ázerbajdžánu do Německa, čehož při svém psaní náležitě využila. Knížka v roce 2014 vyšla i na Slovenku. Ukázku si můžete přečíst ZDE.


Anotace:
„Máša suverénně střídá jazyky i kultury. Jako dítě utečenců v Německu rychle pochopila‚ že jazyky znamenají moc‘, a tuto moc si cílevědomě osvojovala. Po studiu tlumočnictví se touží dostat úplně na vrchol, do OSN, a ví, jak toho může dosáhnout. Minulost vědomě a bez sentimentu odsouvá stranou. Na její současný, vlastními silami vydobytý život už někdejší traumatické prožitky z Ázerbájdžánu ani diskriminace zažívaná během školních let nemají vliv. Avšak před osudovým uvažováním v národních kategoriích nemá šanci uniknout, ať už má podobu absurdně komických všedních situací, či naprosté noční můry,“ píše o prvotině Olgy Grjasnove Rus je ten, který miluje břízy Cornelia Fiedler v Süddeutsche Zeitung. Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury za uplynulých deset let. Prodaly se desítky tisíc výtisků, následovaly překlady do mnoha světových jazyků. Příběh Máši, autorčina alter ega, hovoří za celou jednu generaci dětí uprchlíků. Pro ni a pro její přátele je původ a národnost něčím nezřetelným, mohou koneckonců přežít všude. Nikde na světě ale není místo, které by mohli nazvat skutečným domovem. Román navíc pro dnešní dobu až děsivě srozumitelným způsobem popisuje, jak, slovy autorky, „vzniká a projevuje se etnicky motivované násilí, jak je možné v průběhu několika týdnů připravit půdu pro pogromy“.


Nevím, jak vy, ale já jsem zatím dospěla ke dvěma poznáním: 1. Každý den s Chensie je sakra džehenem. 2. Jsem Ruska, protože břízy jsou prostě super stromy. :D


Zaregistrovali jste už některý z těchto románů? Případně dostali jste je také na recenzi? 



Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.