Nejznámější a nejzásadnější publikace psychologa Ericksona
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál
Chci zakoupit tento titul
Erik Homburger Erikson, německý psycholog židovského původu, je považován za stoupence neofreudismu a zástupce psychoanalitické ichpsychologie. Proslavil se epigenetickým diagramem a patří mezi dvanáct nejcitovanějších psychologů 20. století. Knihu Dětství a společnost napsal v roce 1950, dle anotace byla o třináct let později revidován a stala se nejznámější a nejzásadnější prací Eriksona, je dodnes nedílnou součástí vývojové psychologie.
Hned v úvodu musím uvést, že jak tušíte, je nutnost znát psychologii a zejména se zajímat o vývojovou psychologii, protože tohle už není populárně naučná kniha, ale skutečně odborná publikace, která zejména zajímá o životní stádia člověka z pohledu psychologie a jejich rozvoj.
Dětství a společnost se dělí na čtyři základní části, které jsou dále rozvíjené formou několika kapitol.
- I. Dětství a modality společenského života
- - Relevace a relativnost v anamnéze
- - Teorie dětské sexuality
- II. Dětství ve dvou kmenech amerických indiánů
- - Lovci na prérii
- - Rybáři u lososí řeky
- III. Růst ega
- - Čas her a čas rozumu
- - Osm věků člověka
- IV. Mládí a vývoj identity
- - Úvahy o americké identitě
- - Legenda o Hitlerově dětství
- - Legenda o mládí Maxima Gorkého
- - Za hranice úzkosti
Chtěla jsem vám sepsat a představit základní pilíře této knihy s podkapitolami, které jsou mnohdy ještě rozvedené na další podkapitoly. Ačkoliv některé názvy vyznívají odborněji a zprvu si možná říkáte, že vlastně nebudete vědět, o čem je řeč, nemusíte se obávat. Zaprvé lze dnes už neznámá slova snadno vyhledat a pochopit tak jejich smysl, zadruhé autor vlastně vše vysvětlí.
Erickson stylem psaní, nebo lépe řečeno poutavé přednášky, totiž vsadil na přiblížení formou příkladů ze své praxe. A tak prakticky u každé kapitoly vám ukazuje získané znalosti na nějakém případu, ať už jde o dětského či dospělého pacienta. Pokud máte v oblibě případy z psychoterapeutické praxe, budete fascinovaní stejně jako já. Skoro zapomenete, že čtete odbornou publikaci, protože ačkoliv styl psaní nesklouzává k ničemu plytkému, přesto je takový lidský a čtivý. Nehemží se nadbytečnými odbornými výrazy, takže v případě, že je vám psychologie blízká a věnujete se se jí jako koníčku, budete rozhodně v obraze. Ale pokud je pro vás psychologie a její obory španělskou vesnicí, raději se pokuste začít jinou knihou než právě touto, protože mnohé pro vás zůstane nevysvětleno.
Ale vraťme se k těm úžasným příkladům. I když je samozřejmě smutné, čím si lidé prošli, Erickson se z jejich prožitků dokázal poučit a získat podnětné informace proto, aby mohl léčit je či jim podobné. A své znalosti tak dává všanc během vyprávění. Nenásilně je vpisuje do případu, který zní jako by vám vyprávěl příběh, a vlastně vás poučuje o faktech, která by v jiném obsahu mohla znít zdlouhavě či dokonce někoho nudit. Jenže v takovém zajímavé povídce ze skutečného života se náhle tahle fakta snadno čtou, protože jsou velmi dobře zapracovaná. Za hladké zapracování může samozřejmě i český překladatel, který jednotlivé pasáže vypiloval tak, že je opravdu snadné je číst i pro lajka, jako jsem já. Netuším, jak by se tvářil odborník, možná by byl trochu nejistý, ale pro širokou veřejnost je to naprosto dokonalý způsob prezentace.
Předpokládám, že každého bude fascinovat jiný oddíl knihy. Jsou si svým způsobem však podobné, všechny se zajímají o mentální zdraví, ukazují příklady z praxe a přihazují fakta a zajímavosti. Velmi málo plynulý text přeruší nějaká ilustrace, která se k danému tématu hodí.
První část knihy překvapivě z počátku působí jako nejodbornější a čtenářům tudíž mnohdy nejvzdálenější. Už podle názvů si můžete namlouvat, že právě tohle nebude pro vás, ale opravdu se nenechte odradit. Vlastně jde o velmi poutavé případy dětí, ať už se jedná o Anničku či Sama, jehož případ mě zaujal z první části nejvíce, či vojáka v akci. Zřejmě zasáhne i kontroverzní název Teorie dětské sexuality, ani to není takové, jak se zdá. Autor nemá na mysli nic, co by mělo čtenáře pohoršit.
Pohoršující pro některé může být zmínění legend o Hitlerovi a Gorkém. Hitlera není třeba představovat, všichni bohužel víme, co to bylo za člověka, ovšem Maxim Gorké podle mě nebyl tak známý, ačkoli je považován za průkopníka socialistického realismu a možná jste se kdysi učili, že to byl ruský spisovatel a revolucionář. Proč právě tihle dva? Hitler je hrůznou připomínkou krutosti, a možná proto se zdá být fascinujícím tématem. Jelikož jsem na tohle téma četla několik publikací, potěšilo mě, že Erickson se mu nevyhnul a řekla bych, že jej velmi vhodně zapracoval mezi svou koncepci. Na druhou stranu jsem si nebyla jistá, jestli právě Gorke je vhodným tématem a musím řici, že mě autor opět překvapil. Poutavě představuje i mentalitu Američanů, přestože on sám byl vlastně německého původu a do USA se odstěhoval až později.
Dětství ve dvou kmenech amerických indiánů vyznívá jako kategorie, která bude zábavná a svým způsobem tomu tak je. Tedy pokud vás zajímá historie a téma, dotýkající se indiánů. Netušila jsem, že autor do svého konceptu zapracuje i historii a uvede ji spolu s příklady. Vše tak získalo zcela nový rozměr a chutnalo o něco odlišněji než předešlé kapitoly. Vlastně, dá-li se to tak říci, měla každá pasáž svou vlastní atmosféru. Jelikož se běžně tématu indiánů nevěnuju, tak seznámení se Sioxy pro mě bylo velkým překvapením a musela jsem si některá fakta dohledávat, i když to není třeba. Autor píše vše potřebné, ale jestli máte potřebu "studovat" nad rámec a námět vás zaujme jako mně, klidně dohledávejte z kvalitních zdrojů. Ženy asi nejvíce zasáhnou osudy žen z kmene Dakotů, v souvislosti s nimi totiž Erickson hovořil i o porodech. Nic hrůzného, nebojte, ale opět silně ponoukavého k zamyšlení.
Dětství a společnost je opravdu velké sousto, pro některé možná výzva, ovšem to, co vám představuje je opravdu nepopsatelné. Tolik ukázek z praxe, tolik myšlenek, znalostí a zkušeností. A to je jen špetka z toho, co kdysi Erikson nabízel světu. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo má zájem o psychologii. Bez ní jako by její kořeny ani nedávaly smysl.
Já osobně mám ráda tohle lidství až na dřeň a mnohokrát jsem byla zaskočená vším, co mi autor ukazoval. Něčemu jsem rozuměla více, něčemu méně. Nejsem odborník, několik let psychologie ve škole a samostudia ho ze mě neudělá, a ani nedokážu plně ocenit, co všechno autor dokázal. Ale byla jsem po několik týdnů fascinována a posedlá jeho publikací. Zamýšlela se, dohledávala, ověřovala, dumala a opájela se lidskými osudy. Tak jako u každé knihy z Portálu nelze publikaci přečíst najednou, je potřeba ji vnímat, prožívat, některé pasáže přečíst dvakrát, protože teprve pak vyvstane ta správná myšlenka, někdy je třeba prostě jen přijímat a jindy se tak trochu s autorem ve svých myšlenkách dohaduju. Je to výlet na několik dní až týdnů, který končí tím, že získám mnoho za trochu svého času čtení. Erikson byl pro mě výzvou a milovala jsem jeho příklady, jak mi nenásilně vštěpoval fakta. Na lidi, o kterých psal, sotva kdy zapomenu, ale rozhodně za pár let, až budu zas o něco zkušenější, mám v plánu se k této knize vrátit a vnímat ji zas z jiného úhlu a s novými znalostmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat