Recenze: VLÁDCI SMRTI (Olivie Blake)

Originální a specifické čtení, které není pro každého 

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectviluxor za účelem recenze #spoluprace

Chci zakoupit tento titul v knihkupectví Luxor

Pod pseudonymem Olivie Blake se skrývá americká spisovatelka Alexene Farol Follmuth, která si libuje v nadpřirozenu, paranormálních příbězích a fantastice spolu s vzrušující romantikou a mezilidskými vztahy. V České republice si získala čtenářky new adult/young adult romancí Mechanika lásky, která vyšla v roce 2023 u Yoli. Na mě osobně udělala největší dojem její trilogie Atlas, která postupně vycházela od roku 2022 u nakladatelství Laser. Velmi neotřelá a originální série založená na novém pojetí Alexandrijské společnosti a jejich vědění. Já jsem představovala v rámci spolupráce se společností Euromedia Group všechny tři díly - Atlasova šestka, Atlasův komplex a Atlasův paradox. 

Jsem nadšená, že mohu představit ještě před samotným vydáním prostřednictvím reading copy publikaci Vládci smrti, která u nakladatelství Laser vychází 28. 3. Už se na ni můžeš třást, protože ústředními tématy netradičního fantasy příběhu jsou nadpřirozené bytosti (upíři, démoni, duch, Smrt, atd.) a nejedná se jen o osud lidstva, ale také o mezilidské vztahy, lásku a pochopení života. 

Pro přečtení celé recenze klikni na níže zobrazené políčko Více informací...

Za mě velmi překvapivě zvolila autorka pro titul poměrně složitý koncept. Ačkoliv se děj odehrává na nějakých 352 stranách, mám pocit, že mi bylo sděleno dvojnásobek a přitom jsem neměla pocit, že by příběh někde stagnoval nebo byl naopak nadbytečně natažený, vůbec nic mi nechybělo. 

Vypravování v er-formě může být z počátku matoucí. První seznámení s příběhem je naprosto tajemné, takže čtenář tápe a nechápe. Druhá kapitola je stále ve víru tajemna, proto se někdo může začítat hůře a trpět zhoršenou orientací. 

Olivie Blake totiž zprostředkovává pohled na několik dějových linií, přičemž se ještě ke všemu vrací  občasně do minulosti a představuje hrdiny a jejich podstatné etapy. Zkrátka máte tak jako na dlani životní profily postav, které postupně poznáváte, a ještě se přitom zaobíráte přítomnou dějovou linkou, takže je potřeba se soustředit. Takový styl bude vyhovovat spíše náročnějším čtenářům, pro které nebude problém se v postavách vyznat. Je jich více, než je běžné, ale jsou natolik rozdílné, že se neztrácíte.

Mezi první představené patří například Lišák. Mužský, který patří mezi známé medium a nemá problém využívat ve svůj prospěch to, co umí, lhát, zastírat a svádět ženy. Jeho nejbližším je Smrt, jeho otec i kmotřenec, se kterým hovoří o mrtvých i o svém životě. To ještě netuší, jaká bizarní hra ho čeká.

Jako další je Viola Marek, tedy Vi. Zná se s duchem, což v jejím případě není to nejzvláštnější. Ona sama je upírka, měnící se v kočku. Jak se to vlastně stalo? S jejím prožitkem a změnou v upírku nás autorka šikovně seznamuje, stejně tak nám dovoluje poznat i její náturu. Vi je rázná, přátelská a osobitá. 

Stejně jako kamarádka Isis, která do party zapadá  jako  démonka. Výraznější je také duch, Thomas Parker, čtvrtý z rodové linie, který působí jako snob, občas je až komicky nadřazený a pořád si i po smrti udržuje určitou úroveň, která jej dělá zajímavým i lehce komickým. 

Smrt sama je originálně ztvárněná a působí zábavným dojmem, stejně jako voják, sloužící samotnému ďáblovi. Zkrátka hrdinové jsou opravdu atypičtí a nepřekvapí, že stejně je tedy veden i děj - netradičně, originálně a nápaditě se vším všudy. 

Musím přiznat, že vypravování je někdy až vulgární, což mě překvapilo. Už během začátku může být na někoho těch vulgarit více, než je milé. Nevadí, ale příjemné také úplně nejsou, přestože se k ději víceméně hodí. Jinak je vyprávění dynamické, plné atmosféry a zvláštního důrazu právě na psychologii hrdinů více než na prostředí. 

Já jsem čekala, že z počátku se tedy hned přesuneme k osudu lidstva a bude se o něj hrát. Jenže O. Blake se rozhodla zaměřit právě na charaktery, zobrazit jejich podstatné životní etapy i vztahy mezi nimi. 

Nedílnou součástí jsou (ne)překvapivě závažná témata, která mohou působit trochu spirituálně. Stejně tak i poznávání sebe sama, odhalování slabých míst lidstva. Velký důraz je dán na vztahy, které jsou nápaditě zpracované a je jim věnováno zřejmě nejvíce prostoru - nechybí jim ani poměrně ostrý až černý humor, který je však v mírnější formě, tudíž  se nemusíte obávat, že by vás snad znechutil nebo urazil. 

Je těžké vám přiblížit dějovou linii. Je trojrozměrná, propletená a komplikovaná. Nejedná se o žádné jednoduché čtení, které by vás poklidně provedlo příběhem až na závěr. V tomto případě očekávejte odbočky, zaměření na charaktery a lidství - jeho nedostatky, vlastnosti, širokou škálu pocitů. Dobrodružství, které autorka nabízí, je nutné si )zasloužit a postupovat dál, i když to není někdy jednoduché. Proto je titul tak ošemetný - není pro širokou veřejnost, pro každého, ale především pro ty, kteří mají v oblibě výzvy a chtějí něco tvůrčího, důvtipného a přitom silného. 

Ač se to na první pohled nemusí zdát, protože dialogy mohou působit někdy kdovíjak, tak kniha vede k hlubokému zamyšlení. Má hlubší pointu a snaží se ukázat pravdu o světě tak, jak jej autorka vnímá. Nejde o souhlas, vybízí k zamyšlení a polemizování nad tématem. 

Závěr byl pro mě milým překvapením. Líbilo se mi, jak k sobě ti, které jsem si během čtení oblíbila, tíhnou a přitom nechtějí dát najevo, co je zřejmé. Vládci smrti jsou takovou kreativní hádankou a hrou v jednom, o kterou jste na české scéně zřejmě ještě nezavadili. Osobně věřím, že titul bude mít své příznivce i odpůrce, protože je stvořen proto, aby v lidech vyvolával mnohé a  opravdu rozděloval společnost na ty, kteří takovou ojedinělou věc budou zbožňovat, a ty, kterým přijde příliš podivná a nepochopitelná. 

Já si myslím, že nejvíce se Vládci smrti zalíbí náročnějším čtenářům, kteří chtějí i v případě fantasy zapojovat mozkové závity, nechat se vést a přitom samostatně přemýšlet nad fakty, které autorka servíruje. V případě, že chcete prostě fantasy romantiku, tohle není ten správný titul. Nejedná se o typické čtení, ať už Vládce smrti budete chtít přirovnat k čemukoliv. 

Já jsem byla překvapená, jak silné čtení i přes netradiční styl psaní se autorce podařilo odprezentovat. Věřím, že pro někoho bude publikace hodně chaotická, což je škoda. Já osobně jsem neměla problém se vyznat. Líbilo se mi, že je koncept složitější a musím nad ním přemýšlet. Brzy jsem se zorientovala, i když se přiznám, že jsem měla pocit, že dialogy mi občas unikají - možná to bylo neznalostí kultury, nepochopením účelu. Občas se pointa ztratí i překladem, protože čeština je prostě odlišná a má své manýry. Každopádně jsem byla překvapená, jak na mě působily postavy. Tak živě, originálně a přitom známým dojmem, protože námět byl mnohokrát zpracován, ale rozhodně jsem se nikdy nesetkala s takovým zněním. Jediné, co mi asi nepřišlo vhod, byl humor. Nejsem čtenářka komedií a humorných románů, spíš dávám přednost temnější tematice a ta v tomto případě byla, ale obsahovala právě onu komickou složku, která nebyla úplně pro mě. Jinak bych byla mnohem víc sžitá se samotným příběhem, protože ty marasty těch postav, jejich mezilidské vztahy, přátelství, lásky i komunikace mezi nimi... to bylo ohromné. Hodně oceňuju, že se autorka drží své originality a umu a pořád mi dokáže vytřít zrak.