Velké finále nezapomenutelného cyklu
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart
Chci zakoupit tento titul
John Boyne, irský autor, žijící v Dublinu, který někdy využívá pro své příběhy jako odrazový můstek, je známý mnoha kvalitními díly. Od young adult přes válečnou prózu až po životní osudy, na které člověk nezapomene.
Jeho prozatím posledními vydanými knihami v tuzemsku je cyklus Živlů. Nedávno nakladatelství Slovart - #Booklab vydalo závěrečný díl s názvem Vzduch, který uzavírá kruh. Bez něj by byl cyklus nedokončený. Nabízí pochopení, útěchu i rozuzlení některých příběhů, které jsme měli možnost z části pozorovat.
Vzduch je více o debatách než dění. Spousta dialogů, které jsou nápadité, plné emocí i poznání. Vypravování v ich-formě z úhlu pohledu Aarona Umbera je velmi autentické a citlivé s ukázkou někdy až nevhodné komunikace ze stran cizích lidí. Opět autentický počin o životech lidí, které jste potkali během čtení celého cyklu.
Aaron se svým synem Emmettem odlétá z Austrálie a vrací se na ostrov, kde to všechno začalo. Během cesty je velmi dobře zobrazen jejich vztah, ale i charakter, ovlivněný traumatickým zážitkem v dospívání. Během cesty se Emmett o své rodiny dozví mnohé... A stejně tak čtenář má možnost prožívat, jako v předešlých dílech, dvě dějové linie. Jednu v přítomném čase, kdy pozorujeme zdánlivě obyčejné cestování otce a syna, a druhou v minulosti, zobrazující vztah Aarona a Rebeccy.
Během čtení se znovu potkáváte s hrdiny, které jste poznali v prvním a druhém díle (Voda a Země). Některé osudy jsou hodně smutné, jak můžete vytušit.
Tento díl je vlastně nejlehčí, co se týče témat. Příběhy převážně už známe a to, co Aaron vypráví svému synovi, také není překvapením. V tomto případě se jedná především o rozloučení, pochopení a rozuzlení, v čemž tkví právě kontrast. Lehkost s těžkostí, která nás po celou dobu cyklu provázela. Pozorovat změny, vnímat a chápat je jedna věc a loučit se s těmi tragickými osudy věc druhá.
Tento počin je rovněž možné přečíst za den, natolik je čtivý a zajímavý. Charaktery jsou opět perfektně propracované a díky tajemství, které sebou i přesto všechno Aaron nese, je čtení i napínavé. I přestože tušíte, že na závěr vás nejspíš čeká rozloučení se s někým, koho dobře znáte...
Vzduch je pohlazením po těch všech pohlavcích, které nám autor během cyklu dával. Kopance, kousance, pohlavky, bodnutí do zad a mnohdy to skutečně bylo trýznivé a bolestivé čtení a stejně jsme se vraceli pro další přídavek. Protože to i přesto nebo právě proto bylo neskutečně dokonalé a kvalitní pro náročnější čtenáře, kteří touží po hlubším pohledu na prostý život.
Nemohu doporučit jen Vzduch. Ten je vyústěním všeho. Musím vám doporučit celý cyklus, který vás sice může zaskočit svou intenzitou a doslova přepadnout vaše emoce, ale představí vám literární zážitek, který ve vás zůstane.
Vzduch byl příjemným vyústěním. Po Ohni, ze kterého jsem byla naprosto odrovnaná, mi dopřál přesně to, co jsem potřebovala. Musím uznat, že tento díl je možná s ohledem na děj o něco slabší, ale zatraceně nutný, aby vás po čtení zas složil dohromady. Hodně mě dostal závěr, kdy jsem se setkala s hrdiny, jež mě nikdy neopustili. Jsem ráda, že jsem se mohla rozloučit... Zasloužili si útěchu stejně jako my čtenáři. Celý cyklus byl neskutečný výkon a já polemizuji nad tím, že bych stejnou měrou, jako bych autorovi zatleskala, ho kopla někam, protože to fakt bolelo, i když to stálo za to. :)) Nezapomenu!
Žádné komentáře:
Okomentovat