Pandemie očima Neala Shustermana
Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spolupráce s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
Americký spisovatel Neal Shusterman se specializuje především na young adult romány, byl nominován na dvanáct státních čtenářských cen. Má za sebou i další ocenění - včetně vyhlášení nejlepší knihy pro mládež . Mimo jiné také píše scénáře k filmům či televizním programům. V osobním životě je nejen autorem, ale také otcem čtyř dětí a žije se svou rodinou v Kalifornii.
V tuzemsku mu vyšlo již třináct knih, přičemž za mě jeho nejvýraznějším počinem je Bez šance - první díl série, ze které mi doteď běhá mráz po zádech. V tomto dystopickém světě totiž rozebírají nechtěné či zlobivé děti na orgány. Druhá, neméně řízná, a podobně krutá je série Smrtka. Rovněž vhodná pro otrlejší publikum, protože se autor dotýká tématu smrti, násilí, krutosti i intrik.
Nejnovějším počinem je Virus štěstí - první díl stejnojmenné série. Vypadá to, že zatím pokračování nevyšlo ještě ani v zahraničí, doufejme, že autor jej brzy vydá. Opět se mu totiž povedl námět, který je originální a přitom lidem velmi blízký.
Pro přečtení celé recenze klikni na níže zobrazené políčko Více informací...
Shusterman se nechal inspirovat dobou covidu, kdy svět pohltila pandemie, život byl plný omezení a obav. V podobném duchu nastavil i svůj nový dystopický svět, přičemž se rozhodl poukázat zejména na lidskost - společnost i jedince, přičemž odkrývá až niterné touhy a pohnutky, kterými se lidé nechávají vést.
Korunovka je nová pandemická nemoc, kterou nepřežije každý pětadvacátý člověk. Ovšem největším strašákem překvapivě není pro lidi smrt, ale změna povahy - lidé, kteří nemoc prodělali a uzdravili se, se zdají být neuvěřitelně šťastní a spokojení. Na první pohled na nich sice nic nepoznáte, ale jejich jednání je takřka nesobecké, mají chuť rozdat se a posílají do světa laskavost a radost, pochopení je pro ně na prvním místě. Stejně jako kdysi však vznikají i různé dezinformace, ať už účelně rozeslané podněcovat strach nebo jen předáváné z člověka na člověka právě kvůli neznalosti a obavám. Což je jeden z prvků, díky čemuž je dílo i psychothrillerem.
Psychologie je neskutečně povedená. Autor nám dává možnost poznat postavy až na dřeň a někde je poznání opravdu smutné. Kolik zloby a hněvu se v lidech skrývá a kam až jsou schopni zajít, aby neztratili svůj cíl z dohledu? Jak ti nejvyšší rozhodují o masách pod sebou? Autor vám vše nastínil podle svého a v té nejpřirozenější až nejreálnější formě.
Koncept je komplikovanější a s ohledem na téma, psychologii i styl více než young adult bych řekla, že cílí na dospělejší a náročnější publikum. Linií je několik a před některými kapitolami naleznete ještě samostatné příběhy, poukazující na situaci ve světě či reakce lidí.
Ústředních linek je několik. První vypovídá o Mariel Murdochové, která pochází z chudého prostředí. Se svou matkou víceméně přežívaly. Mariel je zvyklá bojovat, skrývat se, utíkat a jediný, koho má, je právě její matka, o které by neřekla, že patří mezi nejštědřejší a nejlepší. Co všechno se může změnit, jestli je korunovka dostihne...
Rón, tedy celým jménem Taburón, na rozdíl od Mariel patří mezi smetánku. Jeho otec je třetí nejbohatší muž světa. Róna si drží u sebe, na rozdíl od svých ostatních dětí, a chce z něj vychovat svého nástupce. Stojí však Rón o tuto pozici? Sám se snaží dělat všechno, co je třeba, ale trpí psychickými potížemi. Nejednou se pokusil o sebevraždu a těžké myšlenky ho sužují neustále.
Margot je žena, která dokáže působit chladným až bezcitným dojmem. Není divu, že si ji jedna postrarší žena vybere jako svou následnici - když získá korunovku, přepíše na Margot veškerý svůj majetek a dá jí jediný úkol. Zničit korunovku. Vymýtit ji do posledního člověka. A Margot se svého cíle zhostí tak poctivě, až je to víc než znepokojivé.
Významných postav je více. Některé jsou představený v širším spektru, o jiných se příliš nedozvíme, ale přesto všechny působí živým a zapamatovatelným dojmem. Přestože je osob určité množství, neztrácíte se. Každý přichází postupně a přináší s sebou svůj příběh, svou bolest, radost i cíl...
Celý koncept je velmi znepokojivý a emotivní. Nejedná se o nejdramatičtější počin, nečekejte napínavé zvraty a vzrušení. Obsah nabízí spíše podmanivou, velmi čtivou show, na které pozorujete lidské povahy, taktiky, intriky, realisticky zobrazené řády a hnutí, pravdu, která je snad jen fabulací. Rozhodně ve vás po dočtení zůstane mnoho myšlenek, které vám možná nedají spát. I z toho důvodu, jak moc Virus štěstí podněcuje k zamyšlení a představuje aktuální témata, politikaření, řízení společnosti apod je vhodnější pro starší a náročnější publikum. Mladší by nemuselo porozumět a ocenit vše, co autor nabídl a vyšperkoval k dokonalosti.
Styl psaní v er-formě ukazuje na několik různých postav. Je nesmírně čtivý, poutavý a snadno vás vtáhne do děje, i když se nejedná přímo o thrillerové dění s notnou dávkou napětí. Naopak očekávejte klidnější děj, přičemž však není snadné knížku odložit, jak snadno se vám lidské osudy vryjí do mysli. Mezi témata patří zejména pandemie, řešení problémů společnosti, vakcíny, chudoba versus bohatství, změna povahy, samozřejmě pocit štěstí a vše, co k němu patří, a nechyběla dokonce ani lehká milostná linie ve stylu ya, která není na škodu, ale zřejmě příliš neoslní. Ta jediná může působit méně přirozeně.
Kniha je dělena na osm ústředních kapitol a čtivé podkapitoly. V každé je posun, vývoj i směr, kterým se hrdinové snaží jít. Čím víc čtete, tím více můžete mít pocit bezmoci a zoufalství. Osobně jsem však v poslední třetině namísto vzrůstajícího napětí, jak má být, vnímala spíše jakýsi útlum a zpomalení, protože se odehrávalo rozhřešení a to potřebovalo svůj prostor. Autor tak nic neuspěchal.
Virus štěstí je opět originální, zneklidňující, příhodně komplikovaný a pozoruhodný román, ze kterého vám bude úzko. Není tak ostrý jako předešlé autorovy knihy, tentokrát Shusterman zvolil jinou taktiku a místo, aby nás rovnou ostře krájel zaživa, se nám dostává pod kůži postupně a ničí nás, i když to tolik nevnímáme. :)) Užijte si čtení, stojí to za to!
Osobně nemám moc v oblibě témata covidu a pandemie. ale Shusterman si mě pokaždé získal, i když jsem u čtení (zejména u Bez šance) trpěla. Nadchl mě stylem psaní - nedalo se přestat číst, natolik poutavě vyprávěl svůj příběh. Oceňuju, jak komplikovaný, propracovaný a promyšlený scénář si pro nás vymyslel. Jen mám pocit, že čím víc jsem četla, tím méně mě kniha měla v hrsti. Jako by se ta těžkost postupně zvedala a stala se přijatelnější a lehčí. Hrdinové byli skvělí - tedy kvalitně vyobrazení, ale nedokázala jsem si přímo oblíbit nikoho. Milostná zápletka ani být nemusela, chemie nějak vyprchala, než se ti dva stačili dát dohromady. Ale mám pocit, že ač jdou autorovi mezilidské vztahy na jedničku, tak u romantiky se mu příliš nedaří. Nevadí. Těch kladů je tolik, že tyhle maličkosti jsou přehlédnutelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat