Mytologie ožívá v novelách Madeline Miller
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart - #Booklab
Chci zakoupit tento titul
Americká spisovatelka si mnohé z nás získala svými romány s mytologickým námětem. Mezi nejznámější patří Achilleova píseň nebo Kirké, které vyšly v nových vydáních u nakladatelství Slovart - #Booklab.
Novinkou je rovněž kniha se dvěma novelami, které v zahraničí vyšly zvlášť i v tomto sborníku. Slovart pro fanoušky této autorky vydal sbírku Galatea a Mestra s podtitulem Jedna z kamene, druhá z krve a masa. Obě konečně svobodné.
Musím říct, že tohle opravdu nejsou příběhy, které byste mohli v rámci mytologie číst dětem. Jsou rozhodně čtením pro dospělé - těžkým, působivým a surovým čtením, které ve vás nemusí zanechat dobré pocity, ale rozhodně dobrý literární zážitek.
Galatea je originálním převyprávěním mýtu o Pygmaliónovi a Galatei (spadá do Ovidiových Proměn a hovoří o Pygmaliónovi, kyperském králi a nadaném sochaři, který vytvořil sochu nádherné dívky a zamiloval se do ní. Afrodita vyslyšela jeho proseb a vdechla soše zvané Galatea život.) Madeline Miller vypráví o tom, jaké pro ni bylo žití s manželem - bezhlavě zamilovaným, avšak sobeckým. Jak musela být tvárná, vyhovovat a nemít vlastní osobnost, přestože už byla lidská. Jedná se o hodně silná témata, kterými se křehce zabývá, aniž by je přímo vyslovila nebo pojmenovala. Psychologie je naprosto dokonalá - a děsivá. Surovost jí dodává styl psaní, ve kterém není nouze ani o hanlivé výrazy. Ty možná nemile překvapí, ale v celkovém konceptu mají své místo a pomáhají vykreslovat chladnou atmosféru.
Druhou povídkou je Mestra, tedy převyprávění mýtu o Mestře, dceři krále Erysichthóna. Příběh o chamtivosti, nenasytnosti a obětavosti. Co všechno je Mestra schopná udělat pro svého nenasytného otce, který nezná hranic? Je to velmi smutné vyprávění a opět v něm tkví hluboká pravda o obětavosti, lásce k bližnímu a závislosti jednoho na druhém. Autorce se podařilo do krátkého úseku vměstnat hluboká morální témata i psychologii. A na závěr bych řekla až hororové prvky toho, co z člověka udělá touha mít pořád víc.
Oba příběhy jsou nadmíru lidské, smutné a neutěšitelné. Bude vám z nich těžko a nejspíš ve vás vyvolají nepříjemné pocity, otázky i odpovědi. Autorce se podařilo perfektní a zneklidňující ztvárnění, které nadchne nenáročné, ale i náročnější čtenáře.
Osobně mi z Galatei bylo hodně nepříjemné, až se mi nechtělo číst druhou novelu. Ta byla nadmíru smutná, stravující a o to bolestivější. Obě na mě udělaly ohromný dojem a během čtení bolely. Víckrát se k nim vrátit nechci, ale vím, že si tuto variaci mýtů v sobě ponesu navždy. Výtečný literární zážitek.

Žádné komentáře:
Okomentovat