Recenze: ZVÍŘE (Robert Muchamore)

Šestá mise otevírá oči...


Buď hodný králíček a hezky spapej všechny svoje bobky.


    


Anotace: 
Příběh začíná tím, že dva školáci jsou svědky útoku na svou maminku, kterou přepadnou dva maskovaní muži z militantního hnutí za práva zvířat a těžce ji poraní. Žena totiž pracovala pro výzkumnou laboratoř, experimentující se zvířaty.
Tisíce zvířat denně zahynou při laboratorních experimentech; podle některých jde při těch pokusech o získání zásadních vědeckých poznatků, zato jiní jsou schopni udělat cokoliv, jen aby tomu zabránili.
A James, Lauren a Kyle, tři dokonale vycvičení dětští špióni z jednotky CHERUB, se ocitli přímo uprostřed bitevního pole, protože dostali za úkol zjistit co nejvíc informací o extrémistické skupině, která krvavými prostředky bojuje proti testům na zvířatech.
Misi zakončili úspěšně, jen Lauren se po otřesných zážitcích rozhodla stát se vegetariánkou. Celý příběh je napínavý, chytrý a vtipný a navíc přiměje čtenáře, aby se zamysleli nad tím, zda ty kruté pokusy na zvířatech jsou nutné – a zda je nezbytné, aby kvůli nim byli na sebe navzájem krutí i lidé.

Nakladatelství: BB art
Rok vydání v ČR: 2009
Vydání originálu: 2006
Žánr: Literatura světová, dobrodružná
Ze série: Cherub (6)
Orig. název: Man vs Beast

Úryvek z knihy zde


Šestá kniha ze série Cherub a sotva jsem se dostala ze zajetí sekty, čeká mě další těžké téma. Týrání zvířat je ožehavá záležitost, která se sice pořád někde řeší, ale málokdo s ní něco dělá. Obávala jsem se, co všechno autor popíše a co se v knize vyřeší nějakým hrůzným činem. Bylo mi jasné, že se musím obrnit a tuto knihu přečíst, aniž bych se do toho nějak víc zabrala, protože se mě to samozřejmě dotýká - zvířata mám velice ráda. 

První kapitolka nás zavedla do děje. A ve druhé už byli moji oblíbení hrdinové. Ovšem od toho čtvrtého dílu Pravda, kdy byla Kerry poměrně hysterická, ji nemám ráda a upřímně netuším, co na ní James vidí... Takže mi to čtivo trochu znepříjemňuje, ale vždy to překlenu. :o))

„Chlapi jsou šovinistický prasata!“ vyštěkla Kerry, odtáhla nohy z Jamesova klína a zadívala se na něho s rukama opřenýma v bok.
„Hele, já ten vtip neřekl!“ zvedl James defenzivně dlaně.
Kerry se škaredila dál. „Ale smál ses mu.“
Ozvalo se hlasité plesknutí, jak Jamesovi vrazila facku.
„Ježíši, Kerry!“ vyhrkl James a kryl si hlavu pažemi, aby ho nemohla praštit podruhé.

A Lauren bohužel není o nic lepší. Nechápu, proč ji autor pořád vyzdvihuje, ale ty holčičí postavy mě v Cherub poněkud štvou. Ne všechny, vlastně hlavně jen Kerry a Lauren. Přijde mi, že autor je píše s poněkud hysterickým podtextem a netuším co těmi protivnými reakcemi zamýšlí. 

„Lauren!“ houkl James, když se ve dveřích zhoupla dlouhá plavá hříva jeho sestry.
„Ha-há!“ zasmála se Lauren a ukázala na Jamese. „Pořád ještě máš pěkně rudou tvář. Kerry říkala, že ti ji vrazila pořádnou.“

Vlastní vinou jsem se trochu zamotala. Informace pro Cheruby o misi byly tentokrát trochu nudnější, takže jsem je přečtla zběžně a moc to nesledovala a pak jsem právě tápala, takže jsem se musela vracet. Mise mě ale popisem v dokumentech moc nenadchla, takže jsem čekala, jak to bude dál. 

Seznámení s Ryanem bylo zábavné a děsivé zároveň. Už se začalo ukazovat, jak drsné čtivo bude s ohledem na týrání a zabíjení zvířat. Ale tato postava se mi líbila, myslím, že autor jí dal opravdu zapálený cíl, za kterým se hnala a kterému věřila. 

Jediné, co mi tam vadilo, byla Lauren, která mi přišla opravdu protivná. Vážně netuším, co na ní Muchamore tak vidí a proč ji pořád vyzdvihuje, ale mně je to docela nepříjemné. :o)) Musím se smířit s faktem, že v knize jsou prostě postavy, které jsou mi nesympatické. 

Konečně se dostalo i na Kylea, kterého čeká malý románek. Jelikož zbožňuji gay příběhy a homosexuálním párům fandím, líbilo se mi, že Kyle dostal příležitost. Ale nemyslím si, že by to odradilo někoho, komu tyhle věci vadí. Autor píše vše nenuceně a dává najevo, že tohle není dívčí román, ale dobrodružná pouť. Takže romantiky je jen po trochu, což oceňuji, nemusela být vůbec žádná. :o)) U Jamese je normální, že má na každé misi nějakou vhodnou mladou a pro něj krásnou oběť, která s ním stráví hezké chvíle. 

Postavy mi přišly reálné. Líbilo se mi jejich chování. Oblíbila jsem si jich pár, jiné jsem neměla ráda nebo na mě působily nesympaticky. Ale je pravda, že už trochu jsem se v nich pletla. Jedna postava měla podobné jméno jako v předešlých misích a to mi dělalo mírné problémy, ale jinak na to, kolik tam bylo nových postav a že stále čtu sérii bez přestávky bych řekla, že to autor má opravdu dobře napsané a nijak moc se to neplete. Já se trošinku zamotala poprvé. :o)

Samozřejmě není nouze, jak o akci, tak i o vtípky. S Jamesem, Kylem a dalšími agenty se čtenář vždycky nasměje, ať už je na misi nebo v kampusu. Jde povětšinou o nebezpečné kousky, ale autor dokáže napětí pozdržet nebo vygradovat anebo prostě sežehnout nějakým vtípkem, který mě dostane. Párkrát jsem se při čtení zasmála i nahlas. :o)

„Co je tak k smíchu?“ divil se Kyle.
„Eric Cartman,“ chechtal se Tom. „Móc dobrý.“
Kyle nechápal, takže James mu to vysvětlil: „Eric Cartman: ten tlustý kluk ze South Parku.“

Z počátku se takhle mise zdá jako takový flákací odvar, alespoň James si to myslí. Ale později to začíná být výbušnější a to doslova. Hnutí za práva zvířat si nebere servítky a jde do toho naplno a se stejným zanícením do toho musí jít i naši cherubové. Rozhodně se jako vždy autor postaral o parádní misi, která se výrazně zajímá o práva zvířat, zmiňuje tam tragické zacházení s těmito tvory a ponouká čtenáře k zamyšlení se nad touto problematikou. Ale pozor, jen nadhazuje otázky, autor nikoho do ničeho nenutí, takže pokud nemáte takovéhle cítění, Muchamore vám rozhodně žádné myšlenky, které by se vám nelíbily, násilně nepodsouvá. 

„Mně o tom povídej,“ povzdechl si Kyle. „Cílem téhle mise bylo ulovit velkou rybu, ale jak to vypadá, chytili jsme velrybu.“

Hlavní část, která nastává v závěru dění, je opravdu drsná. Je to dokonale sepsáno a musím uznat, že autor mě opět dostal. Emočně silné natolik, aby čtenář valil oči a dával si ruku před ruku a přesto to nepřešlo hranici únosnosti, takže se opět udržel v mezích, které jsou pro jeho knihy standartní a přitom plné napětí. Neuvěřitelné. Myslím, že tohle drama si Muchamore vychutnal a já osobně jsem jeho kreativitu ocenila. 

I když jsem Zvíře četla s trochu více přestávkami, protože už jde kolikátý díl v řadě a byla jsem do toho nemocná, takže to dělalo své, tak jsem ráda, že jsem se nenechala odradit nachlazením a dočetla to. Opět velice čtivá kniha s úžasnou zápletkou! 

Ano, je to rozhodně drsné. Očekávala jsem to tak, takže raději skutečně varuji, že to není pro citlivé povahy. Já citlivá jsem, snesla jsem to a musím opět dát palec nahoru. Pokud jste ještě nepřišli sérii Cherub na chuť, tak rozhodně zkuste nějakou knihu o mladých agentech. Jsou na sobě nezávislé, i když je opravdu lepší, když to čtete postupně. Sama to poznávám. ,o)

Knižní obálka: 
Česká knižní obálka mi přijde dost nesourodá a nelíbí se mi. Je to takové až moc chaotické, i když je to dává najevo vše o ději knihy, ale rozhodně není lákavá a nevypadá to, že by si s ní autor dal moc práce. Zahraniční se mi líbí o trochu víc, ale jinak taky žádná sláva. 

Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.