Recenze: KEČUPOVÁ MRAČNA (Annabel Pitcher)

Když nebe krvácí, hejno ptáků vzlétá...



Anotace:
Středoškolačka Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on ji může pochopit. Zatímco Stuart čeká ve své cele na popravu, v dopisech se začíná rozplétat složitý příběh lásky, ale i osudového nedorozumění. Příběh zrady a viny. Dokáže se Zoe svěřit s tíživým tajemstvím? A dokáže pak také sama sobě odpustit?


Celá knížka je psána pouze formou dopisů, ve kterých se prolínají dvě časové roviny: přítomnost a samozřejmě minulost, díky které se postupně dozvídáme, co v Zoenině životě zapříčinilo jednu velkou tragédii, kterou si dává za vinu. Zpočátku jsem měla trochu potíž srovnat si v hlavě časové linie a uvědomit si, do jakého období který text zapadá, ale to byl spíš můj problém, než autorčin. Nemusíte mít strach, že byste se v prolínání nevyznali. Způsob vyprávění prostřednictvím dopisů nepůsobí nijak rušivě, jelikož Zoe používá klasicky přímou řeč.

Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli mi knížka něco může přinést. Přece jen knížky pro mladší ročníky už nejsou pro mě. Málokterá se nějak vymyká a zapříčiní, že na ni nezapomenu hned, jak dočtu poslední stránku. Ale Mračna mě nakonec utvrdila v tom, že jsou v něčem přece jen jiná.

Sice jsem si musela zvykat na Zoeninu občasnou tendenci odbíhat od tématu a se zanícením popisovat na první pohled nepodstatné věci, ale nakonec to ukázalo Zoeinu fantazii a neobyčejný pohled na svět, který tahle dívka má. Oblíbila jsem si ji. Nebyla přemoudřelá, nebyla uvědomělá. Byla to běžná dospívající holka se všemi touhami, jaké taková děvčata mají, ale zároveň byla ještě něco víc. Byla přemýšlivá, dokázala věci kolem sebe opravdu vnímat. Možná si díky ní uvědomíte, jak zbytečně dospěle přijímáte situace, věci a obecně svět kolem sebe. 

K příběhu ani k jednotlivým postavám nechci moc prozrazovat, abych zbytečně nevyzradila moc. Prozradit vám ale můžu to, že v knížce najdete lásku. Nepřeslazenou, reálnou a o to hezčí, i když se všemi možnými nedorozuměními, překážkami i následky. Přesně takovou, jakou člověk může prožít. 

Děj se ale netočí jenom kolem Zoe a jejího pocitu viny, který ji ničí. Nejenom ona má tajemství. Postupem času se ukazuje, že rodiče před ní a před jejími dvěma sestrami taky něco zatajují. Líbilo se mi, jak se svými sestrami, přestože mezi všemi třemi byl věkový rozdíl a Zoe byla nejstarší, vychází. A potom také to, že členové její rodiny nejsou v knížce pouze jenom do počtu, ale všichni mají své pocity, starosti, kterými ovlivňují děj.

Zoe není skutečné jméno hlavní hrdinky, stejně jako není skutečná adresa, kterou uvádí v záhlaví každého dopisu, který Stuartovi Harrisovi posílá. A přestože jde o jednosměrnou komunikaci, o pouhý Zoevin monolog, postupem času se z pana Harrisna stává Stuart a Zoe v něm nachází spřízněnou duši, které se pouze nesvěřuje, ale také se pro ni snaží něco udělat, i když ví, že jsou její možnosti téměř nulové.

Pokud hledáte uvěřitelný, chytrý a emotivní příběh, sáhněte po Kečupových mračnech. Možná si ho jen užijete, možná se nad ním zamyslíte, možná v něm naleznete i nějaké poslání. Všechno uvedené splňuje. Myslím si, že v rámci žánru jsou Mračna povedenou knížkou a za sebe je můžu doporučit.



Annabel Pitcher: Kečupová mračna
Název originálu: Ketchup clouds
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Vazba: brožovaná