Recenze: NESPAVOST (J. R. Johanssonová)

Parkerova noční můra...


Jenže já jsem silný a on, ten druhý, slabý. Teď už to vím.

  


Anotace: 
Sedmnáctiletý Parker se, jakmile usne, ocitá ve snovém světě toho, komu se naposledy před spaním podíval do očí. Už to nedokáže dále snášet a pomalu umírá vyčerpáním. Pak však potká Miu, v jejímž snu dokáže usnout. Mie začnou chodit anonymní e-maily, které jí nahání hrůzu. Spojí si je s jeho nevysvětlitelným chováním a začne se mu vyhýbat. Jak ji jen přesvědčit, že Parker není jejím nepřítelem? Originální a netradiční zápletka celý příběh žene neuvěřitelnou rychlostí kupředu. Napínavé, zajímavé čtení si udrží čtenářův zájem až do úplného konce.

Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Žánr: Literatura světová, Romány, Young adult
Ze série: Noční strážci (1)
Orig. Název: Insomnia
Počet stran: 352

Ilustrace k recenzi poskytl ilustrátor Tomáš David. Děkujeme! 

Uplynuly už více než čtyři roky od doby, co jsem naposledy doopravdy spal.

Když jsem se pustila do čtení této knihy, upřímně jsem o ní měla jinou představu. Měla jsem pocit, že vím, jak bude obsah vypadat, jakým směrem se bude ubírat a jak to bude zajímavé, ale NESPAVOST mě převezla a stala se úplně něčím jiným. Doteď si nejsem jistá, jestli se mi to skutečně líbí nebo jde spíše o nepříjemné překvapení.

Špatnou představu jsem získala možná díky tomu, že jsem tuto knihu porovonávala se sérii Lovkyně snů, jejíž autorka měla podobný nápad, jako Johanssonová. 

Takže ano, námět na knihu je svým způsobem originální, ale zpracování podle mého trochu kolísá. Působí trochu zmateně a možná je to schválně, svým způsobem to díky tomu mělo své vlastní kouzlo. 

"Slyšet a poslouchat není to samé." 


Abych trochu prozradila, tak  hlavní hrdina Parker má opravdu zlý problém. Prostě nedokáže spát, propadá se do snů jiných lidí a nedopřává mu to vlastní spánek.

Myslím, že kdyby autorka pár stran prostě vypustila, asi by to neuškodilo, i když mi nevadilo seznámení se s Parkerem a jeho prokletím, které se snažila definovat a zahrnout čtenáře sny lidí, kteří ve skutečnosti pro knihu nebyli nijak důležití, ale zas svým způsobem zaujali Parkera. Tento hrdina je docela propracovaný, líbilo se mi, jak si s ním (i s čtenáři) autorka pohrála - mělo mi to dojít, když to bylo někde v začátku zmíněné, ale naletěla jsem s hlavní zápletkou stejně jako Parker. Velmi dobrý tah, protože čtenář se nechává Parkerem ovlivnit a přemýšlí stejným směrem jako on. Proto je potom překvapení na konci tak zajímavé, i když nevím proč to ve mně nevyvolalo žádný pocit údivu, spíš jako... proč zrovna takhle? A přitom, když jsem se zamyslela, tak na to autorka opět v průběhu narážela a vysvětlovala to, takže ano, musím uznat, že jí to opravdu sedělo, i když to tak nepůsobí.

Je tady. Jediný člověk, který je možná schopen udržet mě naživu, je tady a stojí půldruhého metru ode mě. 

Parker je typ kluka, který je zkrátka nevyspalý, ztrápený svými problémy a který se snaží být pro své kamarády tím správným přítelem. 

Obzvláště jsem si oblíbila Finna, kterému autorka vdechla život hlavně tím, že mu dala zvláštní zálibu, která čtenáře pobaví. Alespoň já se vždy usmívala. Finn totiž nosí na tričkách legrační nápisy a to téměř pořád. 

Addie je Finnova sestra. Jako sourozenci tvoří opravdu hezký pár, došťuchují se a vycházejí spolu. 

Ostatní postavy mi přijdou tak nějak povrchně sepsané. Parkerova maminka na mě působila spíš chladným dojmem, než abych z ní cítila mateřství. Autorka ji zkrátka takovým způsobem podle mého vystihnout možná i chtěla, kdoví. 

Děj se odehrává v Oakville, do kterého se přistěhuje nová dívka Mia a začne s Parkerem chodit do školy. A od té doby se všechno začíná valit takovým depresivnějším a panickým směrem, ve kterém se Parker začíná ztrácet, nevyzná se ani sám v sobě, natož v ostatních a napětí začíná od sté stránky úžasným způsobem narůstat. Je to vzrušující, ale četla jsem i dynamičtější knihy, které mě zaujaly více. 

"Prosím - nech mě být," zanaříkala Mia.
"Ty víš, že to nejde." Hlas znějící ze stínů byl hluboký, deformovaný a chraplavý. "Říkal jsem ti, co k tobě cítím."
"Vyhrožovat někomu, to není láska," odsekla Mia.
"Ty možná jen nevíš, co je skutečná láska." 

Něco mi na Nespavosti nesedlo. Netuším, jestli je to díky tomu, že nad celým příběhem se vznáší zoufalství a Parkerovo bezmoc, nebo prostě to bylo proto, že jsem měla sama o knize jiné představy. Z nějakého důvody mi to zrátka přišlo takové mdlé a po dočtení necítím tak nějak nic, ačkoliv se mi to líbilo, spíš jako bych cítila nevyspalost a únavu spolu s hlavním hrdinou. 

Tato kniha je prvním dílem série Noční strážci a ano, i přesto, že je spíše průměrná a nezískala si mě tolik, jako jiné knihy, bych si ráda pokračování přečetla, protože možná mě autorka překvapí a příběh zas půjde jiným směrem a tentokrát s náznakem optimismus a většího napětí. :o) 

Velkým mínusem však je velké množství chyb a překlepů. Kazí to požitek a někomu to může hodně vadit. Na mě to také nepůsobilo dobře.

"Ty se mě naučíš milovat. Mě a nikoho jiného." 

Knižní obálka: 
Líbí se mi. Zaujala mě na první pohled. I když je taková prakticky běžná, svým způsobem je zvláštní a ten pohled do očí (jednoho oka) prostě vypovídá o hlavní myšlence knihy. Takže za mě úžasné. :o) Ta originální obálka na mě působí spíš děsivě, takže bych mylně knihu zařadila do žánru Horor.