Nechte se uvěznit, stojí to za to!
„Ten dům si možná vzal větší sousto, než dokáže zvládnout.“
Anotace:
Původně mělo jít o nenáročný týden, lokace byla dokonalá, štáb na místě a scénář připravený. Vyskytl se ovšem zádrhel, s nímž nikdo nepočítal. V Caulfieldově domě skutečně strašilo! V této vile došlo v průběhu desetiletí k mnoha strašlivým vraždám. A žádné z obětí se evidentně nepodařilo uniknout do posmrtného života… Vše začalo neškodným žertíkem – koneckonců, někteří z duchů byli pouhými dětmi. Následovaly potíže s technikou, podivné zvuky a Tonyho zjištění, že vidí a slyší mrtvé. S tím by se pravděpodobně dokázal vyrovnat. Každopádně už zažil mnohem děsivější a nebezpečnější situace. Ale to jen do chvíle, než kdosi prolil v domě krev. Byla to pouze drobná nehoda, ale úplně to stačilo. Tony a většina herců i štábu se náhle stali vězni v domě, který již mnohokrát dokázal, že umí zabíjet. Jelikož Henry Fitzroy a Chester Bane nemohou proniknout bariérou, kterou kolem sebe dům vytvořil, nestojí mezi nimi a šílenstvím či smrtí nic než Tonyho zanedbatelné čarodějnické schopnosti…
Nakladatelství: Brokilon
Žánr: Horor, Sci-fi a fantasy
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2005
Ze série: Kouř (2)
Orig. Název: Smoke and Mirrors
Počet stran: 434
Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Brokilon
Právě jsem dočetla druhý díl ze série Kouř a mám pocit, že... bych měla být více profesionální, ale když... To bylo tak úžasné! :o)
„Celé to prokleté místo – a slovo ‚prokleté‘ zde používám v jeho původním významu – je plné vražd a sebevražd a každá další smrt to zlo znovu nasytí, takže pořád sílí a stává se určitějším.“
Styl psaní se trochu změnil nebo alespoň mám ten pocit. Autorka si dala trochu víc záležet a je to znát. Je to hodně znát, protože pokud se v knize objevily texty, které mě nudily nebo byly navíc, nebylo jich mnoho. Většinu knihy jsem hltala jako smyslů zbavená. Bylo to napínavé dobrodružství, které bych dočetla mnohem dříve, nebýt toho, že jsem člověk, který nemá pro strach uděláno. Duchové jsou mou slabou stránkou a že jich tu bylo! :o))
„Nebudu přerušovat natáčení jen proto, že máte špatný pocit a po place se potulují mrtvoly.“
Nevím, jak to bude působit na jiné čtenáře, ale já měla pocit, že jsem se ocitla uprostřed masakru a hororu s duchy. Bylo mi špatně. Jako člověk, který se nerad bojí, jsem se upřímně bála - stačí mi málo, tohle bylo dostačující. Útočily na mě emoce. Viděla jsem krev. Násilí páchané lidmi na lidech. Slyšela jsem dětský pláč. A jelikož jsem sama matka, tak to na mě opravdu působilo.
Drsné chvíle, neuvěřitelně skvěle popsané, plné emocí Tonyho, duchů i čtenáře, protože autorka skutečně dokázala zapůsobit. Nedalo se jinak, než si to celé prožít a byl to hrůzný a přitom fantastický zážitek.
„Duchové jsou nešťastné duše uvězněné mezi tímto životem a tím příštím. Nemůžou ti ublížit, sralbotko.“
Autorka se zmiňuje někdy i o ději v prvním dílu. Je to příjemné připomenutí pro ty, kteří si nevzpomínají. A ti, kteří si děj pamatují, tím nebudou nepříjemně zaskočení, protože jde jen o pár vět, kterými autorka vždy něco shrne. Já to brala naopak jako bonus, protože třeba u jedné postavy jsem si nepamatovala jméno a díky tomu rychlému náhledu do prvního dílu Kouře jsem byla v obraze.
„Duchové se na určitém místě drží z určitého důvodu. Obvykle proto, že je něco nasralo.“„Třeba skutečnost, že byli zavražděni?“„Jo, jako třeba skutečnost, že byli zavražděni. A touží po pomstě.“„A proto umazali Leemu smoking barvou?“
Scény s duchy... Velkolepé, děsivé, plné emocí. Někomu, kdo není tak zainteresovaný do děje a není takový srab jako já, to asi tolik neučaruje, ale myslím, že spokojen bude každý čtenář. Neříkám, že šlo zrovna o originální duchařinu, ale autorka tomu dokázala dát jiskru.
„Může mi někdo vysvětlit,“ když se dveře do Masonovy šatny ve druhém patře otevřely a zase zavřely, „proč ženské chodí na záchod vždycky ve skupinkách?“Všichni muži v kruhu pokrčili rameny.Stephen si upravil hlavu.
Měla jsem pocit, že autorka se nevyhýbá vůbec ničemu. Bylo to působivé - někdy až děsivě působivé. Narazíte na děti, kteří zkrátka působí nejemotivněji. Určitě jen tak nezapomenu na malého Karla. Na Roberta, kterým mě autorka nesktuečně dojala... Kouzelný konec čtenáři dodá pocit úlevy a něhy. Mě autorka prostě dostala. Co si mě získalo, mimo celé knihy, bylo světlo. Samotné scény, kde se Tony ocital. Ono vysvětlení všeho. To prostě... neotřelé a výstižné. Je těžké vám o tom něco říkat, když vás nechci připravit o to nejlepší. To prostě recenzí povědět nedokážu, musíte si to přečíst sami. :o)
„Pro boha živého, to nemůžeš! Vždyť jsou to tvoje děti!“
Nemyslím si, že by se autorka schválně snažila z čtenáře vyždímat maximum emocí jen proto, aby byla kniha čtivější. Nepůsobilo to na mě tak. Všechno bylo až neskutečně propojené a čtenář postupně všemu přichází na kloub. Nepsala to tak, aby čtenář slzel, ale dodala tomu všechno, co bylo zapotřebí.
„Věděl jste, že je upír?“„Ano.“„A vám to nijak nevadí?“„Vy zase mluvíte s mrtvými.“„To jo, ale nepiju krev.“„Na to mám pouze vaše slovo.“
Humor... Opět nechyběl. Získala jsem z druhého dílu dojem, že knihy ze série Kouř jsou ve stylu Bruce Willise. Však ho znáte. Herec, který z každého nebezpečí dokáže vytřískat divácký smích svou hláškou. A tady to nebylo jiné. Mezi brutalitou a panikou někdo z postav vyřkl takovou věc, že jsem se prostě spontanně rozesmála a to jsem zbožňovala. Mám pocit, že takových hororů opravdu moc není. Většinou jen napětí a děs, ale tohle byl pro mě dokonalý neobyčejný bonus. Pomáhalo mi to zvládnout šílenství v domě.
„Tohle není žádný obyčejný dům, hochu. Dům, jako je tenhle, nemůžeš mít. Takový dům má tebe.“
Ohledně toho domu. Mám pocit, že tady to není přímo originální námět. Určitě to bylo někde zfilmované nebo jsem na něco podobného narazila, ale sepsané je to skvěle. Mně se to líbilo. Neměla jsem tomu, co vytknout. Autorka se zlepšila i v popisech, takže jsem si všechno uměla živě představit.
„Je jedna věc, kterou ti lovci upírů nevědí, a to, že tohle je moje show. Celé je to o mně. Vždycky se všechno točí kolem mě.“
Hlavní postavou je Tony. (Stejně jako v prvním díle) Je to takový hrdina, který má spousty svých chyb a slabostí. Není dokonalý a rozhodně to ví. Není zbožňovaný a nikdo mu neleží u nohou. Své místo si musí vydobít. A to jsem na něm zbožňovala. Ten pocit, že je prostě realistický. Že si uvědomuje svou nedůležitost, že ví, že je jen produkční asistent a nikdy si nehraje na nic jiného.
Lee se nám tam ukazuje trochu víc a já tomu byla ráda. Autorka se věnovala i té romantické dějové lince, která se v knize podle mého rozšířila. Něco se tam mezi nimi děje - jen vás trochu navnadím, protože nechci spoilerovat.
„Ještě snazší. Necháš Leeho, aby ti podřízl hrdlo, prorazil lebku nebo vytrhl srdce z těla, a nehneš na svou obranu prstem, protože je to on.“
Tony je do herce (Lee) beznadějně zamilovaný a sám si uvědomuje, jak je to praštěné, Lee je heterosexuál a navíc má Tony za zadkem majetnického ex-přítele, upíra, který na něj nedá dopustit. I když Henry nebyl v knize tolik zmíněn, protože hlavní děj se odehrával uvnitř domu a on netrpělivě postával venku. Ale i tak autorka dává znovu možnost dívat se na děj z mnoha různých úhlů, což čtenářy dodá kýžený rozhled. :o)
„Co se mě týče, už jsem viděl lepší hlavy,“ poznamenal Sorge zamyšleně. „Realističtější.“Tony na něj šokovaně hleděl. „Tahle hlava je skutečná!“Osvětlovač pokrčil rameny a otočil se, aby se vrátil zpátky do komory. „Možná je to tím nasvícením.“
Znovu se setkáváte s celým filmovým štábem z CB Production - bylo hrozně příjemné se začíst. Jako bych zapadla mezi partu známých a těšila se, až rozjedou nějakou akci. Manson je stále protivná stár, Amy je gothička, kterou jsem si zamilovala už v prvním díle. Je jich tam spousty, ale neměla jsem pocit, že bych se nějak ztrácela. Každý měl svůj vlastní charakter a podle toho ho bylo krásně poznat. Na postavách bych neměla, co vytknout. Byla tam i hromada "mrtvých" hrdinů a také jsem se v nich neztrácela.
„No není to skvělé?“ mumlal si první asistent režie. „Už máme i vlastní márnici. Jako by nás osud trestal za to, že nutíme divácké veřejnosti dalšího poldu se špičáky.“
Vysvětlivky na konci stránek čtení opravdu usnadní. Není potřeba vůbec nic dohledávat, všechno máte naservírované jako na podnose. Tak to bylo i v prvním díle a podle míry pečlivosti se domnívám, že i ve třetím díle si na tom překladatel dal skutečně záležet. :o) Mně osobně to přišlo famózní, protože knihu s takhle dobrými vysvětlivkami jsem mimo prvního dílu opravdu ještě nečetla.
*) Anglické slovo cheese, tedy sýr, které autorka v originálu používá jako dívčinu přezdívku – a odvozuje ji od sýru typu Brie – ve slangu homosexuálů údajně znamená orální sex. A ať máme holky pohromadě, Ashley, alias Strupatý ksicht, je též nazývána Popelkou, neboť v angličtině znamená ashes právě popel. (Pozn. překl.)
Když to všechno shrnu, tak tento díl byl rozhodně mnohem lepší, než první. Dynamický děj, vzrušení, emoce, promyšlenost, propojenost a další... Autorka se zlepšila a nezkazila nic z toho, co v první díl dělalo skvělým, jen k tomu ve druhém díle přidala další úžasné věci a tím se kniha stala o dost lepší a čtivější.
„Vám nevadí, že jste mrtví?“„Hej, já myslím, že i na to jsem si zvykl.“
A pokud mohu říct, myslím, že druhý díl je čitelný i bez toho, aby člověk znal první. Autorka vše vysvětluje, takže čtenář ví, o co se jedná, ale jednička měla také své kouzlo a rozmanitý originální děj. Hra se stíny byla úžasná, takové plíživé zlo jen tak nikde nepročtete, takže v případě, že si chcete sérii užít, doporučuji ji začít od prvního dílu, který je sice ze začátku zdlouhavý, ale něco navíc vám rozhodně dá. :o)
No, tohle znělo výrazně lépe než Tony jde proto, že nechceme vystavit nebezpečí nikoho důležitějšího. Přestaň už fňukat, řekl sám sobě.Ale mě bolí ruka.Zatni zuby.
Knižní obálka:
Už jsem se zmiňovala, jak krásně na mě obálky této série působí? Zbožňuji je. Prostě... není to jen o tom, že na obrázku je krásný mužský, ale také poukazují na to, se v ději bude dít. :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat