Recenze: OSTROV (Roy Jacobsen)


Boj o přežití na Bohem zapomenutém místě...




Anotace:
Drama rodiny žijící osaměle na malém ostrově ihned zaujme čtenáře archetypální silou vyprávění o lidech zápasících s drsnou přírodou. Hlavní hrdinkou románu, opírajícího se o skutečný příběh, je Ingrid, dcera rybáře Hanse Barrøye. Hans se svou ženou Marií, sestrou, stárnoucím otcem Martinem a malou Ingrid jsou zpočátku jedinými obyvateli ostrůvku Barrøy u severozápadního pobřeží Norska. Aby obstáli, musejí využít každou příležitost, kterou jim jejich domov a vody, jež jej obklopují, nabízejí. Hans se nechává najímat na nebezpečný sezónní lov tresek u pobřeží Lofot, ostatní chytají a suší ryby, sbírají kajčí peří a racčí vejce, starají se o nevelké stádo dobytka. A v tomto osamělém a zamlklém světě se v letech 1913–1928 odehrává Ingridino dětství a dospívání. Když příběh začíná, jsou jí pouhé tři roky…


Ingridino dětství ovšem nezaplňuje nekonečné hraní, pomalé objevování okolního světa a lelkování. Na ostrově se každé dítě již od útlého věku učí všemu, co bude potřebovat nejenom v dospělosti, ale čím už teď pomůže své rodině. Na každodenní práci se tak podílejí všichni bez ohledu na věk a pohlaví.

Ostatně práce je hlavní náplní života všech žijících na ostrově. Často je její namáhavost ještě ztížena nepřízní počasí, často se zdá být veškeré úsilí zbytečné. Ani tehdy se ale obyvatelé ostrova nevzdávají. I ve chvílích, kdy je pro ně příroda největším nepřítelem a ničí vše, co vybudují, pouští se do práce zas a znovu, obnovují, co bylo zničeho a nezlomně si jdou za svým. Odhodlanost a houževnatost s jakou hrdinové dávají v sázku své zdraví a život, paradoxně právě proto, aby přežili a vylepšili svoje stávající hospodářství, je obdivuhodná.

Děti vyrůstající na ostrově díky zkušenostem a dovednostem, které přebírají od starších členů komunity, dospívají mnohem rychleji a jsou schopny se o sebe i o hospodářství postarat dříve než by se dalo očekávat. V jistém okamžiku se tak stírají rozdíly mezi dětmi a dospělými a čtenář má pocit, že v knize vystupují jen dospělí hrdinové. Postupně se také mění zajetá pravidla a výsady odlišující mužskou a ženskou roli.

Děj není nijak spletitý a neukrývá v sobě žádné poselství. Jde "jen" o výřez z těžkého života těch nejobyčejnějších lidí, kteří sice nejsou přímými účastníky první světové války, za to jsou ve středu té své osobní na kousku země, která je pro ně jejich malým vesmírem. To je ústředním tématem, které vše ostatní odsouvá do pozadí. Přestože na povrch probublávají zásadní témata dědičných nemocí a mezilidských vztahů, nic z toho není pojmenováno, natož vysvětleno. A zdá se, že ani hlavní hrdinové si s tím v hloubi duše nevědí tak úplně rady.

Způsob vyprávění je oprostěn od jakýchkoliv velkých emocí či patosu. Je syrový a věcný, i když se jedná o situace, které hrdiny emočně zasahují. Autor střídá přítomný a minulý čas, užívá delší souvětí, do kterých vměstnává množství odlišných informací, které by od sebe jiní oddělovali a jejich sdělení by rozdělili do více odstavců. Mimoto je v knize minimum přímé řeči i vnitřních promluv.

Ostrov nebude pro každého. Někomu může připadat zdlouhavý a nudný. Kdo mu ovšem přijde na chuť, rozhodně si ho užije. Pokud hledáte dějově nekomplikovanou četbu, přesto působivou a silnou právě díky své obyčejnosti a reálnosti a zároveň jisté nevyřčenosti závažného, ze které vám chvílemi může být až podivně těžko, určitě se po tomto severském díle poohlédněte. Za dlouhých zimních večerů bude vítanou společnicí.



Roy Jacobsen: Ostrov
Název originálu: De usynlige
Nakladatelství: Pistorius & Olšanská
Rok vydání: 2014
Počet stran: 208
Vazba: brožovaná