Recenze: KLETBA OSUDU (Tereza Mikulová)

Zmatenost v pohádkovém světě


"Možná tyhle věci neexistují jen v pohádkách." 



Anotace: 
Také jste jako malé děti milovaly pohádky? A co ta O Šípkové Růžence? Co kdybychom vám řekli, že se něco podobného stalo ve skutečném světě, věřili byste nám? Že ne? No, tak to si přečtěte tento příběh…

V den, kdy má Fran oslavit své osmnácté narozeniny, se píchne do prstu. Nikoliv však omylem, nýbrž úmyslně. V tom okamžiku se u ní projeví kletba, kterou na ni uvrhla nevlastní sestra její matky. Její tělo však neusne a stane se něco, co by asi nikdo nečekal… Velmi zajímavý a neobvyklý příběh, který je žánrově řazen do Fantasy, dokáže vtáhnout každého z vás. 

Nakladatelství: Má kniha.cz
Rok vydání: 2015
Žánr: Povídky, Sci-fi a fantasy, Pro děti a mládež
Ze série: Kletba osudu
Počet stran: 52


Za recenzní výtisk děkujeme Tereze Mikulové


Blog Terezy Mikulové


Kletbu osudu zakoupíš zde




KLETBA OSUDU nepatří mezi knihy, které bych obvykle četla. Důvodem je nízký počet stránek, díky kterému už čtenář jasně ví, že se nedočká rozmanitého rozvoje děje a poznání charakterů, protože na to zkrátka není prostor...

Styl knihy je jednoduchý, ale místy i krkolomný, což se dá u prvotiny vždycky čekat. Autorka ještě není tolik rozepsaná a nějaký čas potrvá, než svůj styl vytříbí...

Cítila jsem, že začínám věřit na magii.

Kniha nebo spíše povídka začíná bez prologu na první kapitole, kde se hlavní hrdinka Fran snaží dopídit tajemství, jež skrývá její matka. Dozvídá se o kletbě, která druhý den přesně na její osmnácté narozeniny vrcholí, a díky dívčí zvědavosti, hlouposti i riskantní odvaze se rozhodne, že sama kletbě podlehne, než by čekala na to, až se to stane...

Děj se díky tomu rozděluje na kapitoly, které se odehrávají v reálném světě psané er-formou, a na části, které popisuje Fran ze svého pohledu ve světě, kde nejsou hranice a některé zákonitosti, na které jsem běžně zvyklá.

"Může být sebevíc silnější, ale mě nikdy nepřemůže," ozvalo se z jejích úst. 

Pohádkový svět, který mi autorka urychleně dovolila shlédnout, byl pro mě neobvyklý fantazií, kterou použila. Setkáváme se s jednorožci, kteří dokáží mluvit. S podivnými lidmi, jež jsou světem pohlcení natolik, že se sami mění. S magií, která ve světě fantazie nemá konce. A hlavně se třemi úkoly, které jsou tím nejdůležitějším, co hlavní hrdinku potkává... Vlastně jde o prosté úděly, které musí vykonat, ale dozvídá se díky tomu zajímavé informace a poznává se s těmi, na které neměla nikdy zapomenout.

Osobně se přiznám, že mi samozřejmě vadil nízký počet stránek, jelikož jsem vášnivá čtenářka a tohle jsem měla přečtené za chvilinku. Občas jsem byla zmatená a někde jsem přímo netušila, co autorka vlastně chtěla říct. Někde jsem narazila i informace, které si protiřečily, a vrtěla hlavou nad chováním některých postav, ale musím uznat, že se povídka četla svižně.

"Přece z tohoto bludiště musí existovat cesta a já ji najdu, to přísahám!" křikla jsem na něho a ozvěna mého hlasu byla slyšet po celém lese. 

Hlavní hrdince Fran bylo právě osmnáct let a se svou odvahou i naivitou se pouští do boje, který ji ještě hodně překvapí.

Antoinne je Franin přítel, kterého je díky romantickému konci možné  přirovnat k princi na bílém koni, jež zachránil samotnou Růženku, ačkoliv zde to bylo úplně jinak.

Záporačku představuje Jannice, se kterou to není tak jednoduché, jak se zdá. Kolem této ženy je to trochu zamotanější, ale já mám pocit, jako bych ji z těch hrdinů vlastně měla možnost poznat nejvíce. I když mi nebyla zrovna sympatická díky svému chování, které já osobně zrovna moc nemusím. Ale pokud se ji autorka snažila sepsat jako pubertálního spratka, tak musím uznat, že se jí to na sto procent povedlo.

"Pamatuj si, láska se nedá koupit." 

Ne každá reakce v knize mi sedla, některé na mě působily zvláštně, jiné afektovaně, ale myslím, že je to hlavně tím, že autorka tento příběh zřejmě sepsala hlavně pro ty, kteří dokážou číst mezi řádky a nemusí mít vše přímo sepsané. Já bohužel nejsem ten typ, který by neměl problém si správně domyslet, co tím chtěl autor říct a nejspíš proto jsem se v tom někdy plácala a chvílemi i tonula. :o))

Nejsem si jistá, jestli je Kletba osudu přímo kniha, protože ten počet stran mě u toho zaráží. Ale klidně bych použila označení neotřelá povídka, která je psána neobvyklým způsobem, jež někoho může zmást a jiného potěšit.

"Hledala jsem stopy," pronesla bez náznaku viny, "chci vědět, proč nás otec opustil. Proč mi zatajuješ sestru, s níž jsi měla tak dobré vztahy... proč?" 

Mohu říct, že jsem neměla možnost číst někdy něco takového. Nevím, zda je Kletba osudu vhodná pro každého, ale kdo má rád jednoduchý příběh se zvraty a dějem, který se točí kolem fantazie, myslím, že si počte. Jelikož je to autorčina prvotina, rozhodně je potřeba se zlepšovat a učit se novým věcem, aby byly knihy lepší a lepší. Takhle je to zkrátka u všeho, v čem být člověk dobrý.

Já osobně bych autorce doporučila sepsat knihu, která bude mít vyšší počet stran, aby se v ní mohla dosytosti vyřádit. Sepsat charaktery, které si přeje a které by čtenáře okouzlily. A užít si možnosti vyžívat se ve zvratech a zajímavostech, které ji napadnou. :o)

Knižní obálka: 
Jednoduchá knižní obálka, ze které jsou cítit emoce a tajemství. Mně osobně se líbí, myslím, že je povedená a jo, ke knize se mi i hodí. :o)