Recenze: RUDÉ PAPRSKY SEVERNÍHO SLUNCE (Markéta Hejkalová)



Tenká linie mezi Severem a Jihem




Anotace:
Česká žena Monika neví, co si dál počít se životem. Pak odjede s manželem, badatelem blíže nejmenovaného ústavu pro zkoumání totalitní minulosti, na několik měsíců do Jižní Koreje. Tam se bezhlavě zamiluje do muže, o němž ví jenom to, že v něm potkala svoji druhou polovinu. Zrovna tak dobře ví, že jejich veliká láska jednoho dne skončí, protože v obyčejném lidském světě nepřežije. Věčné štěstí a muže na celý život hledají i další hrdinky románu: paní Song, již manžel přiměl k útěku ze Severní Koreje, úspěšná česko-finská podnikatelka Kamila, která už nevěřila, že potká toho pravého, i tajemná slečna Lee. Která z nich nepřežije? Kruté paprsky severokorejské diktatury dopadají až do Soulu, do univerzitního kampusu, ztracených zákoutí i purpurového pokoje hodinového hotelu Ben Hur. Ale nejen tam. Ženy netuší, že jsou jen loutkami v podivné hře a jejich pohyby řídí neznámé vzdálené ruce. Nebo až příliš blízké? Kniha Rudé paprsky severního slunce je originálním spojením tklivého milostného příběhu a napínavé detektivky a čte se jedním dechem



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorce Markétě Hejkalové.




Děj začíná na letišti hlavního města v Severní Koreji, kde sledujeme několik osob, které se v jednom okamžiku míjejí, v dalším náhodně setkávají, sdílí stejnou odletovou hlavu, stejné letadlo bez toho, aby se znali mezi sebou a navzájem ovlivňovali své životy. Tedy zatím. Čtenář hned od začátku tuší, že nic není jen tak náhodou. A přestože na se na první pohled může zdát, že je postav a příliš a vy se v nich musíte jednoznačně ztratíte, jde opravdu jen o ten prvotní dojem.

Následující děj se odehrává po patnácti letech. A tentokrát se už osudy jednotlivých postav začnou splétat postupně dohromady. Dalo by se říci, že román má dvě linie. Špionážně detektivní a milostnou. V té první se jedná o podivnou hru, která se roztáčí kolem Moničiného manžela Michala, jež přijel přednášet do Jižní Koreje na univerzitu. Nebo nejel? Jeho pobyt se rozhodně neobejde bez obětí... Druhá se pak točí okolo Moniky, která se nejdříve snaží zachránit své manželství s Michalem, ale pak zjistí, že ji podvádí. A tak se na oplátku vyspí se zcela cizím chlapem. Jenže místo pomsty ztratí hlavu... Nebo ten dotyčný není tak úplně cizí? Tyto dvě linie navenek působí jako oddělené, jako linie dvou různých příběhů, ale i ony se v určitém okamžiku protnou a vše začne zapadat na své místo.

Kniha má trochu netypický styl vyprávění. Pohledy jednotlivých postav jsou psány v minulém čase er-formou, jediný Moničin pohled je psán v přítomnosti ich-formou. A i když Monika vystupuje jako hlavní postava, mně osobně příliš k srdci nepřirostla. Začínající alkoholička, která přede vším utíká do Koreje (jako by se před vlastní nespokojeností dalo uprchnout) a po tom, co si najde milence a bláznivě se zamiluje, odsouvá do pozadí i vlastní dceru, která ji potřebuje.

Román je čtivý, nezdržuje se popisy korejského prostředí (na druhou stranu není příliš znát, že jste pro nás v tak exotické zemi jako je Korea) a rychle odsýpá. Já jsem ovšem zápletku prohlédla dost rychle a pak už jsem jen čekala, jestli se moje domněnky potvrdí. Do první poloviny jsem byla napnutá, co dalšího se stane, čím se děj začne více zamotávat, ale v druhé polovině jsem bohužel pochopila, že pro mě už se překvapení konat nebude. Očekávala jsem větší sondu do Michalovy a Moničiny duše a z jejich strany také větší iniciativu, díky které by čtenáři mohli postupně odkrýt pravou podstatu jejich pobytu v Koreji. Myslela jsem, že budou hlavními tahouny jednotlivých dějových linek, ale oni se bohužel pouze vezli. Vedlejší postavy proti nim působily často mnohem zajímavěji, ale nedostávaly příliš prostoru.

I tak je téma románu samo o sobě děsivé. Korejský poloostrov, stejný jazyk, stejní obyvatelé a přesto dvě odlišné země, z nichž ta na Severu je pod vládou diktatury a nejen svým občanům se snaží vymývat mozky. A ani na Jihu si nemůžete být jisti tím, že jste v bezpečí. Komu věřit a komu ne? Jak poznat (ne)přítele? Rudé paprsky severního slunce bych doporučila všem, kteří s detektivním žánrem teprve začínají, nebo těm, kteří hledají v tomto žánru nějaké klidnější vody.

Samotný obal není z těch, který by okamžitě přilákal pozornost. Na mě působí značně retro, ale postupem času se mi zalíbil. Přesto bych v rámci zvýšení zájmu o knihu zvolila jiný. Obálku navrhla Zuzana Vojtová, autorem fotky na obálce je Jindřich Mynařík.



Markéta Hejkalová: Rudé paprsky severního slunce
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2014
Počet stran: 216
Vazba: vázaná s přebalem



Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.