Cestopis ve společenském módu s detektivní linkou
Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spolupráce s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
Švédský spisovatel Anders de la Motte je na tuzemské scéně velmi známý a patří mezi populární a dobře hodnocené autory. Většinou se dotýká kriminálních témat, ale nyní se svou ženou poprvé sepsal společenský román s prvky cestopisu a detektivky. Manželský pár de la Motteových se rozhodl využít svých znalostí a zaměřil se na jim blízké dění.
Anette de la Motteová totiž pochází z Itálie, přičemž v knize ztvárnila hrdinku Laru, Italku, která se stará o rodinnou firmu, pořádající zážitkové dovolené. Skrze ni poznáváme Italskou kuchyni, legendy, kulturu a zejména památky na ostrově Capri.
Spisovatel Anders se jako manžel ujal sepsat roli vdovce ze Švédska. Zprvu spíše tichého společníka, který se postupem času ukazuje jako šikovný všeuměl, historik, zábavný, leč trochu introvertní společník a výtečný spoludetektiv při řešení zločinu.
Vypravování v er-formě tedy pokrývá dva úhly pohledu, který zřejmě psali každý zvlášť manželé de la Motteovi. Styl psaní je nám dobře známý, příjemný, rozepsaný a přesto svižný. De la Motte opravdu psát umí a dokáže vás snadno vtáhnout do děje. Díky popisům se skutečně ocitáte v Itálii a užíváte si ji s každou památkou i soustem dobrého jídla či douškem kvalitního moku. Atmosféra je víceméně dovolenková a letní, přesto z ní až účelově vynikají jisté záchvěvy, zdůraňující, že se něco bude dít. Zlověstnost opravdu nepůsobí přirozeně, což u de la Mottea nebývá zvykem, a náročnější čtenář to zřejmě neocení. Ovšem s ohledem na oddechovou beletrii, kterou máme možnost od autora číst poprvé, vás podobný fakt neodradí.
Hugo Lind se po dvou letech od smrti své ženy rozhodl akceptovat její přání a pokusit se je splnit. První prosbou bylo vyjet na dovolenou do Itálie, kam si tolik přál. Druhým přenechat chatu na povel jejich dospělým dětem, aby mohl zas žít. Třetím sepsat knihu, kterou si tolik přál a čtvrtým... Poslední bod není žádným tajemstvím, očekávaně ho každý snadno odhalí, ale jelikož s tím autoři dlouho mlží, nebudu jim to kazit. Hugo je opravdu zajímavou osobností, skutečně sympatický muž, který postupně vylézá ze své ulity a zas začíná být sám sebou nebo dokonce svou lepší italskou verzí.
Lara je dcera majitelů zájezdové společnosti Belmonte Travels. Má tuto práci v krvi a dokáže nejen odhadnout, co její klienti chtějí a potřebují, ale zařídit, aby se jim dostalo nezapomenutelného zážitku. V jejím podání vypadá vše snadně, dokáže se bavit a být přítomna. Skutečně žena na svém místě, jejíž soustředění na práci vyruší jen exmanžel a syn, jež spolu nevycházejí, jak by měli. Hodně vodu rozvíří nález těla, jak prozrazuje anotace, ale k tomu vás čeká ještě dlouhá cesta...
Motte se obvykle zaobírá kriminálními tématy a detektivní linkou, temnější a komornější atmosféra už od prvních chvil. Ovšem v tomto případě se opravu jedná o verzi společenského cestopisu, který přináší zážitky, objevování a dokonce i jemnou milostnou zápletku. Velkým kladem jsou zajímavé osobnosti, které se k zájezdu přidají. Každý má své radosti i trable a takřka každý i motiv, jak poznáte později...
Charaktery jsou velmi dobře sepsané. I když je více postav, neztrácíte se a každý je něčím zajímavý. Byť náročnější čtenáře může zklamat negativní účelová postava. To bych u spisovatele přímo neočekávala, protože obvykle má jeho děj nejen přirozenější průběh, ale také mu chybí tyhle nepřirozené, typicky záměrné osoby, jež kalí vodu. Tenhle charakter je přímo černobílý, což mě docela zamrzelo, ale naštěstí ostatní hrdinové jsou opravdu psané s velkou grácií a mnohem větší autenticitou.
Seznámíte se s několika manželskými páry. Jedni jsou si blízcí, žijí spolu dlouho a působí velmi sympaticky, byť pána je více slyšet a paní všem ukazuje fotografie vnoučka. Druhý pár je o trochu mladší, více zamilovanější - podnikatel si našel podnikatelku a společně žijí svůj sen, i když před sebou něco vzájemně ukrývají. Třetím je mladý manželský pár, který není naladěný stejně a romantika vázne. Společnost manželským párům dělá matka samoživitelka, reportérka na volné noze, která sebou vzala i svou dceru Ellenu, jež se věnuje fotografování. A tímto seznam klientů společnosti Belmonde Travels končí, ovšem počítejte, že během zájezdu potkáte spoustu dalších zajímavých postav...
K detektivní lince a prakticky celé zápletce se i přes různé zvěsti a nepříjemné pocity a další záměrně zlověstné věty dostane čtenář až po stránce 300. Tudíž zbývá na samotný případ pouhých 144 stran k detektivnímu vyšetřování a rozuzlení. To není příliš - z toho důvodu je také tato linka mnohem slabší, než jsme u klasických knih de la Motteho zvyklí.
Ale jak už jsem říkala, tohle není typická detektivka/krimi. Zločin na Capri je opravdu společenským cestopisným románem s detektivní linkou a to vše v roli oddechového čtení spíše pro nenáročné. Ovšem je natolik dobře sepsaná, že nadchne i náročnější milovníky cestopisů (nikoliv však detektivek a kriminálek, o to tu prostě nejde). V případě, že vás baví cestopisy ve stylu Julie Caplin, tak tohle by vás mohlo bavit ještě víc, jestli vás zajímají spíše zážitky z cest než milostný románek. Užijte si čas strávený na Capri!
Mimochodem, již se můžete těšit na vydání pokračování série Vraždy pod sluncem. Druhý díl se jmenuje Zločin v Amalfi a podle závěru se v něm setkáme opět s Hugem a Larou! Dovíme se tak, jak se postavy vyvíjí, jak pokračuje milostné oťukávání a zažijeme nové, nezapomenutelné chvíle ze zážitkového pobytu - tentokrát na Amalfi.
Já jsem od Motteho četla několik knih a tohle je pro mě překvapení. Byť trochu nepříjemné. Styl psaní se neliší, ten je pořád kvalitní, má skvělou atmosféru a oceňují zážitkový pobyt, jako bych jej sama prožila. Co mi vadí jsou účelové věty, které mají navodit zlověstnou atmosféru, a ryze účelová postava. To bylo černobílé, až to bolelo. Jinak prakticky nemám, co vytknout, a čtení jsem si báječně užila.
Žádné komentáře:
Okomentovat