Recenze: LEŽ (C. L. Taylor)


Nikdy nevěřte (cizím) lidem, kteří to s vámi myslí příliš dobře...




Anotace:
Jane Hughesová je se svým životem naprosto spokojená. Bydlí v malé vesnici ve Walesu, má milujícího partnera a zajímavou práci ve zvířecím útulku. Taková idylka, řeklo by se. Věc má ale háček: celý její život je lež. Jane Hughesová ve skutečnosti neexistuje.

Před pěti lety se společně s přáteli vypravila na cestu do Nepálu. Od pobytu ve svobodomyslné komunitě vysoko v horách si každý z nich sliboval něco jiného, ale pro všechny to měl být důležitý životní milník. Vlastně se jím stal, ale v docela jiné podobě, než si představovali. Brzy po příjezdu začnou pozorovat znepokojivé věci a události gradují až k okamžiku, kdy začnou umírat lidé.

Jane se podařilo přežít. S novou identitou se snaží na děsivé události zapomenout, ale kdosi jí v tom chce zabránit. Ten člověk ji pronásleduje a děsí: zjevně ví, co se tenkrát v Nepálu stalo. A nenechává Jane na pochybách, že nepřestane, dokud nebude její život v troskách.




Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Domino.




Čtyři kamarádky, čtyři zcela odlišné mladé dívky poznamenané minulostí, které na záchranu jedné z nich naplánují několikatýdenní cestu po Nepálu. Cestu, která má být jejich nejlepší dovolenou. Jenže od samého začátku se zdá, že něco není v pořádku. A nejde jen o podivnou komunitu lidí, mezi kterou se ocitnou při návštěvě nejmenovaného duchovního centra. Pod povrchem kamarádství jsou trhliny, které se při společné cestě nevyplní, ale naopak se začnou zvětšovat a prohlubovat.

V knize sledujeme dvě časové linky. Nynější život Jane, které snahu vést poklidný život, v nenadálém okamžiku někdo naruší. Kvůli tomu se Jane chtě nechtě musí znovu setkat se svými démony z minulosti a my tak máme možnost nahlédnout do událostí, jež se odehrály v Nepálu. Obě linie jsou psány v přítomném čase ich-formou a nepravidelně se střídají. Jejich střídání je ale vždy na začátku dané kapitoly označeno, takže se nemůžete v ději ztratit. 

Z nepálského ráje se postupně stává místo, kde nemůžete věřit ani těm nejbližším, a napětí se s přibývajícími kapitolami dá krájet. Manipulace skrytá za údajnou pomocí a pochopením, účelové vymývání mozků, podivný řád, který za zdmi centra panuje. A hlavně nemožnost útěku. Kdo se jednou dostane dovnitř, jen těžko se už dostává ven... Nikdy nevíte, kdo vás zpovzdálí pozoruje, kdo poslouchá, když s někým zapředete hovor, aby informace následně předal dál...  A pokud jsou s vámi problémy nebo snad chcete odejít, komunita si už nápravu zjedná...

Líbilo se mi ukázání rozdílu mezi nově příchozími a těmi, kteří setrvávají v centru už nějakou dobu. Dva různé světy v jednom místě, které mohl ovšem vnímat jen ten, kdo si zachoval zdravý rozum. Místo, které bylo pro nováčky synonymem pohody a nevšedních zkušeností, představovalo (nejen) pro Jane v tom samém okamžiku boj o přežití tím spíš, když postupně zjišťuje, že za pobytem jejich čtyřčlenné výpravy se skrývá ještě něco víc...

Příčina, následek. To bylo něco, co jsem si při čtení užívala. Minulé činy provázely celý příběh. Nepál nebyl to hlavní a jediné, co jednotlivé postavy ovlivňovalo. Něco bylo už dávno před ním. Něco, co spolu s otřesnými zážitky z Nepálu prosakovalo až do současnosti a nenechalo Jane žít nový život. 

Dějová linka z přítomnosti měla podle mého více slabých míst. Hrdinka nepojímala podezření tam, kde bylo očividné a jedna celkem ohraná situace samozřejmě nevznikla vývojem událostí, ale byla nastrčená tak, aby autorka dosáhla svého cíle. Přesto jsem zaujatě četla dál, vyhodnocovala, co jsou a co nejsou falešné stopy a chvílemi chytala paranoiu a podezřívala úplně každého. Nešlo totiž o to jenom zjistit kdo, ale hlavně proč. Plusem byly případy s klienty, které v rámci své práce v útulku Jane řešila, a které do značné míry také ovlivňovaly děj. Útulek se tak nestal jen kulisou, do které autorka hlavní postavu umístila, ale stal se součástí podstatných událostí. 

Ano, pronásledování Jane mohlo být více na psychiku, autorka si mohla se čtenáři více pohrát a vodit je za nos, ale i přes tyto připomínky jsem na konci četla celá netrpělivá a napnutá a nedokázala knížku odložit. Lež jsem si opravdu užila. Přečetla jsem ji během víkendu a byla to po delší době kniha, která mi jednoduše sedla.

Co se týče přebalu, za mě opět povedenější než obal originálu. Minimalistický, plastický, se skvěle vybraným písmem, který barevně ladí k dohněda zvoleným deskám. Mě zaujal už v edičním plánu a ve skutečnosti je mnohem hezčí. Potrhaný motýl navrchu ve mně evokuje křehkost duše, což je u žánru psychothrillerů naprosto vystihující. Obal má na svědomí Rajka Marišinská.



C. L. Taylor: Lež
Název originálu: The Lie
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2016
Počet stran: 392
Vazba: vázaná s přebalem




Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.