Recenze: PLES MRTVÝCH DÍVEK (Rachel Caine)

Úžasné dobrodružství úspěšně pokračuje! 



"Pokud k tomu dojde, Claire, musíš být připravená na krutou realitu, že tento svět není fér, a žádné tvé přání ho nezmění." 




Anotace: 
Před Claire leží několik výzev. Musí obstát ve škole, která upřednostňuje krásu před chytrostí, a potýkat se s vraždícími spolužačkami na koleji. Navíc zjistila, že univerzitnímu městu Morganville vládnou živí mrtví. Na druhou stranu má nového přítele, jehož otec je lovec upírů. Když však místní studentské bratrstvo uspořádá Ples mrtvých dívek, rozpoutá se peklo na zemi.

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2007
Žánr: Romány pro ženy, Sci-fi a fantasy
Ze série: Upíři z Morganville (2)
Orig. Název: The Dead Girl´s Dance
Počet stran: 247

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Brokilon


Nakladatelství Brokilon na FB


Zakoupit knihu PLES MRTVÝCH DÍVEK



Do druhého dílu série Upíři z Morganville jsem se pouštěla s úsměvem na rtech a bez jakékoliv obavy. PLES MRTVÝCH DÍVEK je rozjeté pokračování fantasy příběhu s upíry. Čtenáře si získá svým napětím, promyšleností a emocemi. 

Postav se faktům, Danversová. Nikdo tu není. Nikdo nepřijde na pomoc. 

Styl psaní je opět v er-formě a krásně odsýpá. Není plná květnatých slov, ale ani přímo věcná, takže potěší každého a snadno se čte. Autorka vše vylíčila velmi poutavě a s velkým množstvím emocí. Mě osobně city hodně ovládaly. Měla jsem silný pocit bezmoci, když Claire a její přátelé procházely neférovým rádoby úředním systémem města. Chtělo se mi křičet zoufalstvím a vztekem, když autorka své hrdiny mučila - na druhou stranu jsem si na ní oblíbila, že je nešetří, ale ani z knihy nedělá frašku. Vše má vyvážené. Zažívala jsem lásku a romantiku... Není divu, že jsem jim tolik držela pěsti.


V prvním dílu Prokletý dům skončilo jedno dobrodružství a začíná druhé, do kterého se tentokrát zamíchal Shaneův otec se svými kumpány. Na bedrech mu leží hrůzné poslání, které chce vykonat, ať to stojí, co to stojí.

"Je to v pořádku. Všichni jsme v pořádku."
"Ne, nejsme," Shaneův hlas tlumily jeho dlaně. "Jsme totálně v háji." 

Zpočátku dynamický děj, navazující na první knihu, postupně zvolnil a dopřál tak čtenáři kýžený odpočinek u romantických chvil. Díky tomu jsem měla možnost se nad vším zamyslet, promyslet si možnosti, které hrdinové měli, a snažit se odtušit konec. Jenže já vůbec neměla tušení, co mě ještě čeká - to se mi na knihách od Rachel Caine líbí. Prostě je nelze odhadnout, protože ona vždy dokáže najít svou vlastní kličku a přitom vše vysvětlit.

"Kamarádi v Morganville znamenají smrt." "Ne." Eva mu položila ruku na koleno. "V Morganville jsou kamarádi to jediné, co tě udrží naživu." 

Hlavní hrdinka Clare je skoro sedmnáctiletá dívka, která se zamilovala do spolubydlícího z domu Glassových. Jmenuje se Shane a ona i přesto, že je do něj blázen, nepodléhá tolik emocím a snaží se zůstat samostatná, což se mi líbilo. Dává hodně na školu a je opravdu chytrá, ale i tak ji dokážou nachytat a přimět ji podpody, aby se téměř upsala samotnému ďáblu...
Měla jsem trochu obavu, že se ve druhém díle zhorší a už mi nebude připadat sympatická, ale naopak mi poleze na nervy. Liché obavy. Občas mě zaujaly maličkosti, ale jinak nic výstředního. Přece jen je to žánr fantasy, ve kterém jsou upíři. Je naprosto jasné, že některé věci jsou nadnesené. ,o)

Do příběhu také proniká mocná Amélie, která je opředená tajemstvím. Je to upírka, kterou není snadné najít a každý se jí uklání. Líbí se mi, jakým stylem její kouzlo autorka vystihla. Ne příliš okázale, aby zakrývalo ostatní, ale přece zvláštně, aby na ni poukázala. Amélie je zkrátka ojedinělá, o té nelze vyprávět. Amélii si musíte zažít. :o)

Frank Collins, otec Shanea, je postava, o které jsem netušila, jak ji přijmout. Postavil kolem sebe zeď z drsných motorkářů a skrýval kladné emoce, pokud nějaké měl. V prvním dílu se čtenář dovídá o Frankovi a ve druhém se ty informace ještě rozšiřují.
Ne, že by byla tato postava špatně napsaná, ale prožil si toho dost a měl důvody se chovat tak, jak se choval, takže jsem s ním jistým způsobem soucítila a na druhou stranu ho odsuzovala. Ale i tak mi přišel ohledně chování k synovi takový dost hrubý. Skvěle sepsaný charakter, protože v čtenáři vyvolává úžasnou rozporuplnost. 

Shaneův otec - pan Collins - byl vysoký muž s dlouhýma nohama a neupravenými kudrnatými vlasy, které začínaly šedivět. Dosahovaly mu až k límci kožené bundy. Měl tmavé oči. Šílené oči. Zanedbané vousy. A širokou jizvu, která se mu táhla přes svraštělou, nafialovělou tvář.

Oliver je kapitola sama o sobě. Udivilo mě, jak snadno autorka přešla na "nového" Olivera, aniž by to čtenáři vyznělo nějak kýčovitě a představila ho tak, jak v prvním díle nebyla šance. Velice silný a promyšlený charakter. Z prvního dílu už čtenář ví, že není takový, jak se prezentoval a v knize ho ke zlu váže hlubší význam - nemohu se dočkat, až ho zcela odhalím.

Mohla bych psát o spoustě postav, hlavních i vedlejších, které mě zaujaly, protože vždy jim autorka dokázala vepsat opravdovost a život a vložit jim do duše jejich úděl. Postavy jsou rozmanité, každá ve mně něco zanechala. I když jich tam bylo více, nespletla jsem se v jediné, jak je dokázala autorka vykreslit a poukázat na maličkosti. Zkrátka je představila opravdu nezapomenutelně do jednoho. :o)

Jak to dokázal? Jak to zvládl a zůstal tak... statečný?

Kouzelná je v knize Ples mrtvých dívek ta dvojitá romantická linka, která se pomalu rozvíjí a postupuje dál. Já jsem romantická duše, takže jsem to dokázala ocenit a moc hezky se to četlo. Prvním párem je Shane a Claire, u kterých se čtenář nedočká žádného divokého skotačení, ale mazlení a romantika srdce potěší. Druhým párem jsou Michael a Eva, kterým to autorka komplikuje, ale oni se spolu i přesto snaží vycházet a mít hezký vztah. :o) Upřímně, žádná erotika v knize nehrozí, ale mně vůbec nechyběla. 

Zápletka byla famózní, promyšlená a důvtipná. Absolutně jsem neměla tušení, jak to autorka vyřeší tak zapeklitou situaci, která nastala. Vážně jsem myslela na nejhorší, ale ona to dokázala obejít a ukázat mi cestičku, o které jsem neměla zdání. Velmi kreativním způsobem před čtenáře položila nové řešení, aniž by ho varovala - takže jsem koukala jako vyoraná myš a hltala stránky dál. 

"Jsem stará, dítě. Starší, než vůbec můžeš pochopit. Tak stará, že si hraji se životy jako s pěšáky ve hře. Přeji si, aby tomu tak nebylo, ale ať mě zatratí, jestli můžu změnit, jaká jsem. Jaký je svět." 

Abych knihu jen nevyzdvihovala, tak pokud do toho čtenář nejde s tím, že jde o fantasy žánr, kde jsou hrdinové trochu superhrdiny, tak může být odrazený. Ovšem mě by více překvapilo, kdyby to tak nebylo, jelikož jde o upířinu. Ve fantasy to zkrátka tak je, proto mi takové knihy vyhovují.

Mám pocit, že kniha byla trochu více sentimentální než první. Všimla jsem si toho v té klidnější části, ale pak to opět nabralo otáček a pocit byl tatam.

Plač později, teď musíš přežít. 

Chápu, že se na recenzi budete dívat trochu skepticky, když vidíte hodnocení a pročítáte si ty negativní komentáře nebo recenze, ale mně se kniha moc líbila. Je smutné, že ty negace tolik odrazují, ale já mohu i druhou knihu s klidem doporučit, protože jsem si ji užila od začátku až do konce a bylo mi líto, že to tak brzy skončilo... Není divu, že se na třetí díl doslova třesu, protože autorka je tyran a konec ukončila tak, že prostě nelze uniknout! A upřímně, kdo by před takovým dobrodružstvím utíkat vůbec chtěl? ,o)

Knižní obálka: 
Jak jsem říkala, tak ty originální mi přijdou bez jiskry a mám pocit, že prostě díky té tmavší obálce zapadnou. To rozhodně nelze říct o české obálce, která je pronikavá, originální a na první pohled zaujme. S tou červenou je to prostě dokonalé. :o)

Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.