Dechberoucí dystopický román slovenské autorky.
"Časy, kdy jsme chodily po diskotékách, flákaly se s kámoškama, nechávaly se klukama zvát do kina nebo na drink, už skončily. S tím nic neudělám ani já, ani ty. Čím dřív to pochopíš, tím líp."
Slovenské autorce Miroslavě Varáčkové se podařilo napsat něco, co mi po dočtení způsobuje bolest. Neskutečně se mi stýská po příběhu, který jsem dva dny prožívala a hltala. Dystopický poválečný svět, který vytvořila byl plný zrůdnosti lidí, vyvolával bezmoc a lámal srdce...
Očekávala jsem od této knihy mnoho a také mi toho spousty dala.
Styl psaní je velmi osobitý. Ne, že by šlo o květnatý jazyk, to by se do tohoto žánru ani nehodilo. Ale autorka má velkou slovní zásobu a nebojí se s ní čtenáře ohromit. Používá slova jako zbraně a dokáže krásně vylíčit tvrdé okamžiky surově, ale s emocemi. Díky ich-formě je pro čtenáře snazší se do příběhu vžít a naplno a doslova hltat.
Ze všeho, co se mi přihodilo, nejhůř vnímám osamělost. Jsem jí nasáknutá až do morku kostí. Chybí mi lidské teplo, chybějí mi rozhovory, dotyky, pohledy, chybějí mi lidé.
Já první část knihy doslova vdechla, protože šlo o cestu na místo, které nedalo Zoye spát. Přišla o všechny a všechno. Zůstala sama zničená, ale nezlomená a putovala za jediným životním cílem. Dobrodružství, které zažívala, nebylo pěkné, ale díky němu se setkala s hrubým neotesaným mužem, se kterým si lezli na nervy více, než bych čekala... Ale to jejich psychické dloubání a šolíchání bylo hrozně příjemné a pomalu vznikalo přátelství. První část je tedy více dobrodružná, ale druhá část se může pyšnit skvělými popisy a myšlenkami. Nebudu líčit dál, protože bych vám zkazila překvapení, ale rozhodně to stojí za to! :o)
Cítím se velmi unavená. Životem, světem, přítomností, minulostí, vlastními myšlenkami... vším.
Samozřejmě, díky tomu, že jde o dystopii, je těžké být originální, takže čekejte klasiku... Putování mezi ruinami, vyhýbání se zlodějům, kteří touží po troše čehokoliv, co zbylo v batozích. Nejsou žádné potraviny, pitná voda, ani místo, kam složit hlavu. Prostě vše, nač si vzpomenete, není a moc chybí. Svět je totiž zničený válkou, která zpustošila zemi i lidi. Ale ještě před tím se přes něj přehnala choroba, která vymýtila většinu lidstva. Kdo přežil, zůstal sám v horším stavu, než kdyby byl mrtvý.
"Společně můžeme bejt tým, tulačko. Dva jsou víc, jak jeden. Copak to nechápeš?"
Hlavní hrdinka Zoye je tulačka. Ale má svůj cíl, ke kterému se upíná i přes možnost, že vůbec nemusí existovat. Je samotářská a bojí se navázat jakýkoliv vztah. Snaží se být tvrdá. Já se občas nedokázala vžít do jejích reakcí, takže mi ten charakter připadal trochu zvláštní a nedovedu říct, jestli ho autorka takhle sepsala správně nebo špatně. Ale je pravda, že tenhle svět z pohledu pocitů byl silný a prostě pro mě bylo nesnadné se až natolik vcítit, i když to bylo sepsané skvěle.
Hlavní hrdina Simon... je můj miláček. Ano, zamilovala jsem si ho, protože byl zobrazen jako muž, který má své slabé stránky, chladnější povahu, ale také dokáže být okouzlující a především je schopný rozdat se pro ty, které miluje a ochraňuje. Vznáší se kolem něj tajemno a vábí čtenáře jako přeživší ke sklence vody.
Celkově nevidím důvod, proč by se čtenář měl v postavách nějak ztrácet, i když se jich postupem času objevuje trochu více. Charaktery mi přišly propracované, každý byl něčím jedinečný a doplňoval hrůznou realitu, jak mu autorka předurčila.
"Nejsi taková tvrďačka, na jakou si hraješ. Vím to, mě nedostaneš. Jsi stejný hovno jako já. Oba jsme. Stačí málo a zejtra můžeme hnít jako většina lidí. Nezapomínej na to!"
A teď trochu zklamu ty, kteří očekávají dystopický román, ve kterém je neuvěřitelné množství informací o postapokaliptickém světě a vše důkladně rozebrané do nejmenších údajů. Autorka sice nic nebrala povrchně, ale také zbytečně nehloubala v polorozpadlých sutinách a nenudila čtenáře zprávami, které by je nezajímali. Poukázala na to, že příběh má promyšlený, vše jí krásně sedí, ale více se zajímala o vztahovou linku, ve které čtenář zažije přátelství, lásku i romantiku, na kterou rozhodně nezapomene.
Někomu také mohou vadit vulgární slova, která se v příběhu vyskytují. Ale upřímně, sedí to tam, protože v takovém světě by si zanadával i ten největší moralista.
"Člověk je v podstatě línej tvor. A ustrašenej. Pud sebezáchovy je svině."
Velké plus vidím v tom, že paní Varáčkové nedělalo problém přeskočit klidně týden či měsíc, aby nemusela vypisovat zbytečné texty. Já osobně jsem na žádnou vatu nenarazila, kniha je dokonalá přesně s tímto počtem stránek a věřím, že to čtenáři ocení.
Mám ráda dystopické romány. Přesně takové, které poukazují na lidskou povahu, jež nás brzy může takhle vymýtit. Autorka se nebála pustit do těžkého tématu, poukázat na lidstvo - ne jako na pány tvorstva, ale ty největší škůdce. Sáhla až na dno lidské zrůdnosti a sepsala, co z nás zbyde, když přijdeme o všechno, co nás dělá lidmi...
Kniha není psychologický román, přesto v ní najdete spousty důvodů k zamyšlení, poukázání na choré duše a bezmocné tělesné schránky.
"Nebylas hloupá. Jen zamilovaná." "To je v tomhle případě to samý. Ještě štěstí, že už mě to přešlo."
Napínavá a dechberoucí Adaptace, která dokáže překvapit, nejspíš není pro každého, protože dokáže být tvrdá a nesnesitelná. Vyvolává silné emoce a rozdává rány, ale jak moc bere, tak i stejnou měrou rozdává a čtenář odchází sice s bolestí v hrudi, ale o působivý zážitek a myšlenky silnější.
Každou mojí buňkou pronikne vědomí, že se vyplatí bojovat.
Knižní obálka:
Krásná, lákavá, autentická a plná emocí. Právě ta mě svým vzhledem nalákala natolik, že jsem si přečetla anotaci a pak už bylo jen otázkou času, kdy si knihu koupím, vběhnu do Zoyina světa a nebudu se chtít nikdy vrátit...
Anotace:
Zoya měla všechno – domov, přátele, rodinu… A pak lidstvo zdecimovaly války. Teď nemá nic. Přišla i o svůj domov. Ale přizpůsobila se. Vpřed ji pohání jen naděje, že ji vzácná mapa dovede do posledního útočiště na Zemi. Lidé zkoušení válkou a nemocemi se také přizpůsobili novému světu a bojují o každou minutu života. Osamělá dívka putující neznámou krajinou je pro ně snadnou kořistí. Když Zoje pomůže neznámý Šimon, poruší tím křehkou rovnováhu poválečného společenství a musí za to zaplatit životem. A tak se Zoye vydává na cestu zničenou krajinou s nadějí, že ji mapa po jejím mrtvém kamarádovi skutečně dovede před brány města, kde ještě vládne lidskost. Tedy měla by… Dystopická verze budoucnosti v nejnovějším románu Miroslavy Varáčkové Adaptace má až nebezpečně blízko k realitě, která může zabušit na dveře už zítra.
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2015
Žánr: Sci-fi a fantasy, Young Adult, Pro děti a mládež, Dystopie
Počet stran: 264
Žádné komentáře:
Okomentovat