Brutální třetí přiznání knižního barbara!


"Ty opravdu děláš něco takového?" dívá se na mě jako na masového vraha a celá se chvěje. Těžce polknu a se studem v tvářích přikývnu.
"Že se nestydíš... ty... ty... ty nejsi ani knižní barbar, ty jsi dábel!" 




Tento článek pro mě bylo těžké sepsat, protože tohle porušení čtenářského desatera a některé knihomilce skutečně odpuzuje. Vidí v tom leckdy vraždu samotné pointy knihy. Brutální hyenismus páchaný proti čtivosti. Něco takového může provádět jen knižní odpad. Taková zvěrstva by se vůbec neměla stávat! 

Ale stávají se, drazí knihomilci... Já jsem důkaz a občas se i stydím, ale vím, že až to na mě zas přijde, půjdu a udělám to znovu. Jsem nepoučitelná...

"Zasloužila bys zlinčovat!"

"Nepřeháníš to trochu?" zvednu k ní oči. "Tak upálit na hranici!" 
"Inkvizice zanikla..." zamumlám. 
"Založím si vlastní knižní inkvizici a všechny knižní barbary postavím ke kůlům a... budu po nich házet Greye!" 
Zasměju se. "Asi by to bolelo míň než čtení té knihy." 

Někdo se tomu možná zasměje. Nějaký knižní cynik nebo čtenář, který nebere tuhle zrůdnost tak vážně... Prostě jsem jen člověk. Někdy nelze odolat! 

"Proč to vlastně děláš?" mračí se. 
"Jsem u výslechu?" zvednu hlavu od knihy. 
"Jo, odpovídej na otázky nebo ti seberu ten román!" pohrozí. 
Vyděsí mě tou výhružkou. "Já vlastně nevím... Je to ve mně. Občas mě to děsí, ale nemůžu si pomoct. Ta touha... Ta neskutečná chtivost a hltavost mě pohání, abych..." 
"Abys provedla tenhle hrdelní zločin," polkne a pozoruje mě bezmocným pohledem. "Potřebuješ pomoc nějakého profesionála." 

A jiní se právě teď tváří, že se vlastně vůbec nic neděje a že se jich to netýká. Ale vzadu v té temnotě duše se chvějí, protože jsou stejně zkažení a nemocní jako já! Ano, jste takoví, že ano? Cítíte tu neodolatelnou sílu. Vnímáte ten perverzní chtíč a to čtenářské zlo vás pohání a našeptává: "Udělej to! Nikdo se to nedozví! Nikdo se to nikdy nedozví! Ty to prostě musíš udělat! No tak, už se mi poddej!" Ďábel v knižním pekle se směje a mne si ruce, zatímco vy... Ach bože, právě jste to provedli a cítíte se skvěle i provinile zároveň a víte, že až se ten pološílený zlověstný našeptávač ozve znovu, tak vy... zas podlehnete!

"Přiznej se k tomu! Tak už to řekni nahlas!" nabádá mě. "Přiznání viny je začátek cesty k uzdravení!" probodává mě odhodlaným pohledem. 
Vrtím hlavou a zakrývám si obličej. "Já nemůžu! Nemůžu!" 
"Tak už to řekni! Jsem tu s tebou. Podpořím tě!" chytá mé dlaně do svých a pevně je svírá. "My. To. Spolu. Překonáme!" 
Zhluboka se nadechnu a přehrada se protrhává.
"Já si čtu poslední stránky knihy ještě před dočtením!" vykřičím svůj hřích do ticha knihovny a kacím se k zemi. Zlomená a zneuctěná knižní barbarka, která ví, že z tohohle se nevyléčí... A co hůř. Možná se vyléčit ani nechce.

A je to venku. 
Ano, já se přiznávám, že v některých případech cíleně čtu poslední strany knih. Někdy je vážně těžké to vydržet. To, když mi umíral můj oblíbený hrdina a já byla zoufalstvím bez sebe. To mi přece autorka nesměla udělat. Zabít mi mého knižního miláčka. Jak bych bez něj mohla číst dál? A tak, čistě pro uklidnění mých nervů, jsem se podívala na konec knihy, kde jsem se dozvěděla ... a žili šťastně až do smrti... a s klidem v duši mohla číst dál. Asi to není omluva, ale jsem jen člověk. 

Také máte občas nutkání podívat se? A někdy se prostě na tu poslední stránku mrknete? Nemusíte mi to říkat. Já vás úplně chápu. Neříkám, že bych to dělala neustále, ale občas ano. :o))

A nakonec knižní inspirace s odpovídajícím názvem k tomuto článku... :o))

Nejsem jako vy - Jodi Picoult

Nakladatelství: Ikar




Anotace: 
Jacob Hunt je jen zdánlivě obyčejný teenager – exceluje v matematice, má hodně černý smysl pro humor a nenávidí nepořádek. To, co má navíc, je Aspergerův syndrom, formu autistické poruchy. Je neprodyšně uzavřený ve svém vlastní světě. Snaží se být jako všichni ostatní, ale netuší, jak by to měl udělat. Jednoho dne je za podivných okolností zavražděna jeho lektorka Jess a chlapec s uhýbavým pohledem je rázem prvním podezřelým. Byl by schopen vraždy? Kdo se k němu dokáže dostat natolik blízko, aby poznal pravdu? 


Nebudu nikoho nabádat, aby se přiznal, že je stejným zkaženým hříšníkem jako já. Je to silná kává a doufám, že jsem vás moc pobavila! :o))