Hluboký hrob skrývá temné a ironické tajemství
"Chci o ní vědět všechno," pravila Eliza. "Jaký vedla život a..." Odmlčela se. "A ráda bych pochopila, proč se mě vzdala."
Za recenzní e-výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press
Mystery Press na Fb
Chci zakoupit knihu Hluboký hrob
Román o nespravedlnosti, ironii i detailech, které snovají lidský osud. Tajemství, které po létá spalo, se pomalu rozplétá a autor nám dává dar poznat příběh, který vymyslel a jež je tak silný a emotivní, až čtenáře dojme, znechutí a přivede k zoufalství.
Ani si neuvědomujeme, jak malé náhody dotvářejí náš život. Autorovi se podařilo vystihnout a to celkem bravurně, že lidství záleží hlavně na tom, jak silné jsou emoce a jak temné je mlčení. HLUBOKÝ HROB je působivý román, který dokáže šokovat.
"Ještě několik lahví a už nebudeme cítit žádnou bolest."
Styl psaní je takový lehce strohý, přímý a bez nějakého krášlení. K tomuto románu se důraznější styl hodí, protože dělá knihu čtivější. Já osobně jsem s tím neměla problém, ačkoliv na mě děj působil trochu cizeji. Působivější a emotivnější pro mě byly části, kterým vévodila Mena Lasseterová. Právě díky důrazu na detaily v jejím příběhu se čtenář velmi rychle začte.
Kniha se dělí na části, ve kterých americký genealog Jefferson Tayte pátrá po životě matky jeho klientky Elizy, která teprve po smrti svých rodičů přišla na to, že je vlastně adoptovaná. Kdo jsou její rodiče a proč se jí vzdali? Červený kufřík má odpovědi, ke kterým se ale musí Tayte dopátrat.
Druhá linie románu patří mladé anglické dívce Philomeně, odehrává se za války a je mnohem intenzivnější především ohledně emocí a životních osudů. Já osobně jsem si tuto část oblíbila více, přišla mi hřejivější a upřímnější. Dokázala jsem se do ní začíst snadněji.
Čtenář má tak možnost číst o pátrání a ihned poté nebo před tím získává vysvětlení co a jak se událo. Proč se to stalo. Některé informace si autor nechává až na velké finále, které nikdo jen tak nepředpokládá...
Život už asi nikdy nebude stejný, přemítala, zatímco ležela na posteli a hleděla na praskliny na stropě. Jde dál, je ale jiný, než byl na začátku. Uměla si představit, že ona i zbytek rodiny, a především pak matka, se budou po zbytek života snažit vrátit čas zpátky. To se jim ovšem nikdy nepovede.
Jefferson Tayte je genealog, který se proplétá promyšleným dějem, nakukuje do skříní a hledá kostlivce. Snaží se pátrat na vlastní pěst po tom, co je pro něj tak důležité. Ale upřímně mi jeho charakter přišel plochý. Postrádal opravdovost díky tomu, že byl víceméně zaměřený jen na svůj případ a nebylo snadné ho tedy vidět jako běžného člověka. Jeho styl vyšetřování postrádal kreativitu a někdy byl i lehce fádní.
Mena byla naopak prosycena opravdovostí a hořkostí života, mládím a bezmocí, když se osud rozehrál v neprospěch její i jejích nejbližších, které tolik milovala. Srdceryvnost jejímu příběhu rozhodně nechybí... Dívka, kterou poznamenalo cosi chladného a temného, dokázala milovat a jít dál. Její matka pro mě byla trochu záhadou. Vztah, který mezi sebou měly, byl smutný a zvláštní zároveň. Dodal knize tu správnou jiskru.
Danny je voják, ovšem velmi milý a o to víc si ho čtenář oblíbí. Přeje mu jen to nejlepší a doufá, že se mu ve válce nestane nic špatného, protože ten muž má srdce na pravém místě. Já si tuto postavu velmi oblíbila... Je zvláštní, že jedno tajemství, kterého se ho týká a které touží znát i Mena se dozvídáme až na konci knihy a je to taková dojemná třešnička na dortu.
Charaktery z toho válečného období mi přišly mnohem povedenější, protože autor měl možnost je více vylíčit a věnovat se jim. Příběh Jeffersona Tayta byl trochu strohý a díky tomu i on jako hrdina působí spíše tupě a obyčejně. V jeho částech jsou především rozhovory, autor nezachází do života postav a tak celkově postavy působí spíš ploše.
"Víš, vy dva jste dneska v noci vypadali, jako byste jeden na druhého čekali celý život." "Taky to tak cítím," odvětila Mena.
Neotřelá romantika uprostřed války byla surová a krásná. Každá chvíle byla nasycená emocemi. Autor se nebál na vztah poukázat a dodal mu spletitost, která je pro knihu důležitá. Na mě ty vztahy plné lásky a naděje velmi zapůsobily a o to více mě pak vše pohltilo...
Skrze válečné období autor upřímně ukazuje, jak tvrdý byl život a že se lidé dokázali radovat z maličkostí, které v dnešní době nikdo neocení. Tím si mě opravdu získal, že se nad prostými věcmi natolik zamyslel a toužil je ukázat i svým čtenářům. Velmi povedeně odkryl lidskost, která příběh dělá skutečnější.
Spatřila vedle umyvadla něco, co neviděla už tak dlouho, že se jí při pohledu na tu věc usadil v krku knedlík. Byl to pomeranč - krásný, zralý pomeranč, který v brzké ranní šedi vynikal stejně výrazně jako na slunci. Odhoila přikrývku a rozběhla se k němu. Nemohla si pomoct, když si ho přitiskla k nosu, proděravěla mu slupku, aby mohla zhluboka vdechnout jeho vůni, která v ní probouzela sladké vzpomínky.
Šokující průlom byl velmi emotivní, plný drsné ironie, bezmoci a zoufalství. Já jsem upřímně vrtěla hlavou a důsledky celého příběhu se mě silně dotkly, ale nepřišly mi natolik autentické, jak jsem si představovala. Podle mě to autor zkrátka s tou tragédii trochu přehnal.
Nečetla jsem první díl série a musím uznat, že nemám pocit, že bych se nějak ztrácela. Tayte je zaměřený na tento případ a pokud už mi přišlo, že tam jsou nějaké maličkosti, kterým plně nerozumím, tak to bylo opravdu minimálně. Takže ano, román lze podle mého číst samostatně, to je pro čtenáře rozhodně velké plus. :o)
Nečetla jsem první díl série a musím uznat, že nemám pocit, že bych se nějak ztrácela. Tayte je zaměřený na tento případ a pokud už mi přišlo, že tam jsou nějaké maličkosti, kterým plně nerozumím, tak to bylo opravdu minimálně. Takže ano, román lze podle mého číst samostatně, to je pro čtenáře rozhodně velké plus. :o)
Od Hlubokého hrobu jsem zřejmě očekávala něco trochu jiného. Lákavé čtení pro mě mělo pár vad, které mi do knihy přímo neseděly a konečné důsledky byly až příliš přehnané, ale každému kniha sedne jinak a každý od ní také něco jiného očekává. Tento temný román nemusí oslovit každého čtenáře, ale rozhodně dává slovu tajemství nový rozměr.
Knižní obálka:
Mně osobně se moc nelíbí. Obálka prvního dílu mi přišla lákavější, tohle je takové obyčejné. Ke knize se mi moc nehodí, protože finále tohoto románu by si zasloužilo nějakou obálku, která budí větší emoce.
Anotace:
POUZE MUŽ PŘIPRAVENÝ ZEMŘÍT MŮŽE VYKOPAT HLUBOKÝ HROB…
Současnost. Do jednoho z domů na předměstí Washingtonu dorazí bez vysvětlení zastaralý dětský kufřík. O týden později se americký genealog Jefferson Tayte ocitne v anglickém hotelovém pokoji tváří v tvář nabité zbrani.
Válkou zmítaná Británie roku 1944. Právě sem zavedou Tayta stopy v pokrevní linii jeho klientky. Eliza Grayová by se ráda setkala se svou skutečnou matkou, kterou nikdy nepoznala, neboť netušila, že je adoptovaná.
Tayte doufá, že zařídí jejich znovushledání, místo toho ale odhalí příběh mladé anglické dívky a amerického vojáka z 82. výsadkové divize, jejichž láska skončila více než tragicky…
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2012
Žánr: Literatura světová, Dobrodružné, Thrillery
Ze série: Jefferson Tayte (2)
Orig. Název: To the Grave
Počet stran: 288
Žádné komentáře:
Okomentovat