Poslední dobou na blogsféře čtu častěji a častěji články o recenzích a podle všeho spousta recenzentů tápe, jak tedy ty recenze ve skutečnosti psát? Co vlastně ta recenze vůbec je? Je jasné, že začínající recenzenti v tom mají trošku nepořádek, ale občas z toho zvlčí i staří mazáci.
Já bych ráda psala recenze takové, jaké mají být. Vím, že na dráhu profesionální recenzentky nejspíš nikdy nenaběhnu, protože díky občasnému nadnesenému stylu a jásavosti, když mě kniha opravdu nadchne, na to prostě nemám, i když jsem objektivní. Navíc mě nebaví hašteřit se s odbornými výrazy, které nejspíš profi recenze musí obsahovat. Opravdu nevím.
Ale jelikož jsem nedávno potkala svou profesorku z vysoké školy, která se přednáší o své lásce (český jazyk) a dávala mi zabrat, tak jsem se s ní na téma recenzí pobavila. Pečlivě mi pročítala jakýkoliv text pokaždé, když jsem jen prošla kolem katedry. A mohlo jít klidně o smsku, že z těch prokletých básníku jsem v depresi. :o)) Zapovídaly jsme se a ptala se, zda jsem na knihy zanevřela. Samozřejmě, že ne - nikdy! Pověděla jsem jí, že ve volném čase teď píšu recenze a zeptala se jí na názor, jak správně recenze psát. Dala mi cenné informace, o které bych se s Vámi chtěla podělit.
Na internetu je možné najít velké množství stránek o tom, jak napsat recenzi. Stačí jen zadat do vyhledávače to správné kouzelné zaříkadlo. Já osobně doporučuji dokument z pedagogické fakulty od Vladimíra Spousty, který čtu tak nějak dokola, když mám krizi.
Nejdůležitějším faktem recenze je názor, který ovšem nesmí být pouze subjektivní - pak nepíšete recenzi, ale pouhý osobní názor na knihu. Můžete daný text nazvat Můj názor, ale recenze to podle všeho není.
Ta pravá a upřímná recenze musí obsahovat subjektivní pohled, ale také objektivní, který je ze všeho nejdůležitější, jelikož je postavený na tom, že každý člověk je originální, a tak na každého kniha také působí jinak. Subjektivní názor je mnohdy zavádějící, protože sto lidí - sto chutí.
Nedávno jsem narazila na pečlivě sestavený názor (nikoliv recenzi), kde autorka textu v bodech hodnotila negativně knihu a absolutně ji sepsala ze svého pohledu bez minimálního zamyšlení, jak na to můžou pohlížet jiní. Její názor beru, ale říkat něčemu takovému recenze je kopnutí do zadku všech, kteří skutečně recenze píší. Poukazuji tímto případem na to, že hodnotit knihu ze svého pohledu je jednoduché, ale postavit se tomu čelem jako recenzent, zamyslet se nad tím, co je v knize dobré a co opravdu špatné, to už chce dávku přemýšlivosti.
Jako dalším malým, ale neopomenutelným detailem jsou chyby v recenzích. Bohužel je to tak. Nacházíme je všude. Je to zhouba. Jsou v knihách, v novinách a nedávno jsem dokonce našla chybu i na kérce, kde tatér byl amatér. Gramatický mor nikdy nevymýtíme, nedělám si iluze. I já chybuji. Zkrátka nikdo není neomylný, ale snažme se jim vyhnout. :o)
Co musí recenze tedy obsahovat (samozřejmě bez spoilerů!)?
- Styl psaní (vyjadřování, čtivost, popisy)
- Nastínění děje (odstavec či dva, nikoliv třetina textu)
- Hlavní postavy (kdo, co, jak, s kým a za kolik)
- Myšlenka knihy (pouze načrtnutí, vložení svých myšlenek a jak to zapůsobí na čtenáře)
- Zajímavosti (emoce v textu, informace navíc, zdlouhavost, různé varování - kniha obsahuje erotické situace, násilí, apod.)
- Cílová skupina (pro jaký okruh čtenářů je kniha psaná)
- Knižní obálka (líbí/nelíbí, případné porovnání s originálem)
Zásadní také je, aby recenze byla originální. Nemluvila bych o tom, ale vím, že blogsféra není plná jen kreativních hlaviček, ale najde se občas i CtrlVéčkař, na kterého je třeba apelovat, aby začal používat vlastní hlavu. ,o)
Tohle je velmi stručné shrnutí, určitě toho najdete mnohem více, ale chápejte, neměly jsme tolik času a já se obávala, že pokud postojím o chvíli déle, projdu drastickou literární prověrkou a obávám se, že dnes už bych paní profesorku možná přivedla i k infarktu, kdybych jí řekla, že ze 16. století už vážně nevím nic, ale za to vím, kdy mi vyjde nejnovější díl Bratrstva černé dýky s názvem Bestie...
Tuším, že každý na to máte svůj názor a píšete podle sebe, ale když už chceme být recenzenty a spolupracovat s nakladatelstvími, asi bychom se měli řídit radami těch, kteří tyto věci skutečně ovládají. Už z jednoho prostého důvodu. Učený z nebe nespadl.
A tak je pořád co zlepšovat a na čem dřít. Jestli patříte mezi lidi, které zlepšování se uspokojuje jako mě, pak máte volnou cestu. :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat