Recenze: TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ (Stephen Chbosky)


Kniha plná nevinnosti a vážných témat


"To je ten, co stojí v koutě."
"Vidíš věci kolem sebe. Mlčíš o nich. A rozumíš."


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart


Slovart (Fb)


Chci zakoupit knihu Ten, kdo stojí v koutě


Musím přiznat, že jsem se na knihu hodně těšila. Pokukovala jsem po ní nějakou dobu a stále přemýšlela nad tím, zda si ji mám zakoupit nebo už jsem mimo cílovou skupinu a kniha mi vlastně tolik nedá. Dostala jsem se k ní přes nakladatelství Slovart, které letos vydalo druhé vydání Ten, kdo stojí v koutě - z recenzního výtisku jsem měla ohromnou radost. 

Hodnocení je opravdu vysoké a pokud si dáte tu práci a pročtete si komentáře, zaujme vás kniha ještě více. Recenze jsem nečetla, ale ty komentáře... ty byly největším lákadlem. A tak jsem se na knihu vrhla a možná měla přehnaná očekávání, ačkoliv jsem se v koutku duše bála, že pro mě tato young adultka nebude to pravé, protože už nejsem náctiletá čtenářka. 

Sepsat recenzi po dočtení knihy pro mě nebylo zrovna jednoduché, jelikož jsem po zaklapnutí zůstala sedět vykulená a rozpačitá. Ten, kdo stojí v koutě na mě zapůsobil rozporuplně. Na jednu stranu jsem byla ohromená, na druhou jsem netušila, co si vlastně o knize myslet...

Styl psaní je velmi zvláštní, někdy mi přišel až příliš jednoduchý, ačkoliv byl čtivý a chytlavý. Asi jsem očekávala něco složitější a vytříbenějšího, ale na druhou stranu by se to k románu vlastně ani nehodilo, jelikož by to pozbylo právě tu autentičnost. Dílo je psané formou dopisů jakési neznámé osobě - na konci mě to natolik strhlo, že jsem měla pocit, že všechna ta psaní byla vlastně adresována mně a o to více se mě to dotklo.

Bez ohledu na to, co všechno mi máma a doktor a táta říkali o výčitkách a vině, nedokážu přestat myslet na to, co moc dobře vím. 

Autor nás zavádí, dá se říct, přímo do mysli patnáctiletého chlapce v roce 1991, kdy začal chodit na střední školu a je trochu nejistý. Popisuje všechny zajímavosti, které se ho svým způsobem dotknou - některé pro mě byly zajímavější, jiné mi toho tolik nedaly, ale to se dá očekávat. Každého se dotkne něco odlišného. 

"Čoveče, byl jsem na šrot. Vůbec nic si nepamatuju."
Hlavní postavou je Charlie. Patnáctiletý kluk, který v pozadí dopisů dospívá až do druhého ročníku střední školy. Charlie je zvláštní. Jak moc zvláštní poznáte až při čtení a nejsem si jistá, jestli všichni přijdou na to, čím se hrdina liší od běžných lidí, protože to autor nikde přímo nepíše, takže záleží na daném čtenáři, co z dopisů pochopí nebo si domyslí. Občas jsem měla pocit, že je Charliemu deset, že pozbývá vlastní názor a je neskutečně milý a nevinný. Už to je pro někoho možná nápovědou. ,o) Charlie je doslova zavalen tajemstvími. Každý po něm chce, aby tohle bylo jen mezi ním a dotyčným a samozřejmě to nikomu nesmí říkat.

Sam je dívka, do které je Charlie doslova blázen. Myslím, že je pro něj trochu vzorem, protože dokáže být sama sebou. Bojovat za správnou věc. Říkat, co si myslí a být mezi lidmi, zatímco Charlie... má pocit (a ono to tak skutečně je), že vlastně stojí v koutě a pozoruje ostatní.

Musím přiznat, že když nad tím teď přemýšlím, tak si dokážu celkem barvitě postavy představit, ačkoliv je autor nějak příliš nepopisoval. To se mi neskutečně líbí, jelikož má čtenář volnou fantazii a může si představovat, jak vlastně hrdinové vypadají. Skrze knihu vnímá především jejich charaktery - tak, jak je vnímá Charlie.


A myslím, že každý je svým způsobem výjimečný. Fakt si to myslím. 

Na této knize se mi líbí, že dává možnost využít široce vlastní představivosti, protože spousta věcí je potřeba si domyslet. Pro někoho to může být plus, pro někoho mínus, pokud potřebuje mít informace sepsané přímo. Tady víceméně čtenář hádá. Představovala bych si, že na konci knihy by bylo třeba dovysvětlení některých situací, které nejsou přímo popsány nebo samotného hrdiny, které je pro mě velkým otázníkem prakticky i po přečtení.

Trochu mě od čtení odrazovala jednoduchost děje i stylu psaní. Nejsem si jistá, jestli je víc okouzlující nebo odrazující. Dílo je sice oduševnělé, ale právě díky té jednoduchosti mi přišlo, že ty hlubší myšlenky, které na čtenáře útočí, a vážná témata, na která autor poukazuje, vyznívají občas spíše povrchně.

Překvapilo mě, kolik kontroverzních a emotivních témat (a to nejen pro teenagery) dokázal Stephen Chbovsky v jedné knize sepsat. Neruší se, ale naopak velmi sourodě dotvářejí námět celého příběhu. Kniha se nevyhýbá domácímu násilí v samotných začátcích i v tom nejhorším průběhu, násilné smrti bez potrestání, závislostmi (vážnějšími i těmi méně škodlivými), depresemi i pocitem osamocení, sexuálním zneužíváním dětí a také homosexuální tématikou. Poukazuje na dobu, kdy se lidé obávali být samy sebou a když ukázali svou přirozenost, skončilo to násilím, posměchem nebo studem.

Autor v díle zmiňuje několik zajímavých knih, která by vás mohla inspirovat k přečtení.

"Charlie, každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží."

Ten, kdo stojí v koutě je zvláštní tím, že vlastně nemá nějaké velké finále. Myslím, že se to k ní víc než hodí, protože to poukazuje na stále plynoucí život - kdy je člověk jednou nahoře a jednou dole, stejně jako Charlie.

Kniha má obrovský potenciál, ale způsob, jakým ho autor využil, mi nevyhovoval. Vím, že pro spousty lidí má své vlastní kouzlo a stala se srdcovkou, zatímco já zůstala rozpolcená.

Komu bych knihu doporučila? Myslím, že tohle dílo každý musí posoudit sám a vzít si z něj pro sebe to nejlepší. Já to udělala. Nejsem schopná posoudit, zda v ní náročný nebo nenáročný čtenář nalezne to, co hledá, ale vím, že na Charlieho jistojistě nezapomenete... Ten, kdo stojí v koutě je prostě velmi neobvyklé a přitom originální. Nedá se vystihnout slovy, Charlieho si musíte zažít. :o)


Knižní obálka: 
Líbí se mi obálka druhého vydání, která je opravdu moc pěkná, ale po přečtení mám pocit, že první vydání mělo knižní obálku výstižnější.




Anotace: 
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Nakladatelství: Slovart - Brio
Rok druhého vydání: 2016
Žánr: Literatura světová, Young adult
Edice: Brio
Počet stran: 216
Vazba: brožovaná


Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.