Recenze: SLADKÁ JAK KREV (Petra Neomillnerová)

Tina Salo, sarkastická upírka, která vás nebude šetřit! 


"Spousta věcí, které se říkají o upírech, jsou lži. Nejsme tak sexy, jak se říká, a umírání bolí. Měli ti to vysvětlit, měl ses zeptat." 


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brokilon
Brokilon (Fb)

Chci zakoupit dílo Sladká jak krev


SLADKÁ JAK KREV je román, který je neobvyklý a nic podobného jsem od českých autorů ještě nečetla, ani jsem o tom neslyšela. Je pravda, že ze zahraničí sem podobná díla přišla, ale oproti nim má Petra Neomillnerová velkou výhodu. Vtáhne čtenáře do děje mnohem snadněji díky tomu, že skutečně zná Prahu, ve které se děj odehrává. Takhle silnou atmosféru opravdu dokáže vytvořit jen česká autorka, která se ke všemu nebojí ukázat čtenářům i tu hrubší stránku upířích příběhů...

Byla jsem skeptická. Hlavně na začátku, kdy jsem se nemohla začíst a říkala jsem si, že to prostě bude ohromný problém. Nezvyknu si. Nebude mě to bavit. S Tinou nebudeme kámošky a pátrat bude muset sama. Jenže ono se to někdy kolem třicáté/čtyřicáté stránky změnilo... A pak se to obměnilo znovu a já byla stejně nenasytná jako Tina Salo. Neskutečně jsem se do toho vžila, takže věci, které mi ze začátku nesedly, se staly samozřejmostí. Takže teď, když vám předkládám tuto recenzi, mám za sebou tvrdé dobrodružství, nad kterým se ještě teď pobaveně ušklíbám jako správná milovnice černého humoru... 


Styl psaní je hrubší, než jsem zvyklá, takže jsem si chvíli musela zvykat. Ale za to je osobitý a ačkoliv jde o upíří fantasy, tak obsahuje i reálie, které na čtenáře o to víc zapůsobí. Díky stylu, který má terminologii reálnější a tvrdší, než jsem zvyklá (jsem spíše snílek, který i v tvrdosti potřebuje nádech kouzla), se mi četlo pomaleji. Pak jsem se do děje skutečně ponořila a začalo mě vyšetřování s Tinou bavit. 

Díky ich-formě se tedy poznáváme s hlavní hrdinkou Kristinou Salo, která žije v Praze. Dostane za úkol vypátrat, kdo zabil několik lidí a tak se spolu s několika staletími starým a brutálním upírem, který se nebojí jednat, pouští do vyšetřování. Tedy... vyšetřuje především Tina, její kolega je spíše jako kus nábytku, dokud nedojde na to nejdůležitější. Zbavit se nepohodlných svědků a lotrů. 

Zchoulostivěla jsem už v minulém století, kdy smrt najednou dostala tvářnost, na kterou jsem nebyla zvyklá. Smrt a pach pro mě nějak souvisejí, snad proto, že mé dětství bylo plné páchnoucích mrtvol, kterým bylo třeba prohledat kapsy.

Tina je tvrďačka na entou a co si budeme povídat, má na to nárok. Je několik století stará a život s ní v rukavičkách nejednal, takže nyní má hroší kůži a sebejistotu, která jiným může imponovat a další štvát. 

Konrád je policista, který o upírech ví a snaží se udržet v tajnosti vše, co se jich týká. Pro jejich i své dobro. On totiž taky není zrovna člověk, ale něco upířího byste v něm hledali marně. Stále přemýšlím, jestli se mi jako ta daná bytost do příběhu hodil nebo to bylo už příliš, ale jelikož to nebylo dál rozpitváváno, tak mi to vlastně nevadilo. Už takhle toho bylo na začátek dost. 

Kay je masový vrah s dobrým vychováním, který má emoce schované v místě, na které už dávno zapomněl. No, i když to bych lhala... Není tak úplně bez emocí a je docela zábavný. Taková osobnost, která je otravná tím nejvhodnějším způsobem a těší vás její přítomnost. :o)

Postav je v knize více, než jsem čekala. Jedno nebo dvakrát jsem se trochu ztratila u těch nejméně důležitých. Hlavní a vedlejší hrdinové, kteří jsou pro děj podstatní si čtenář nesplete. Charaktery jsou velmi dobře sepsány. Autorka dokáže vytvořit jejich identitu i na krátkém úseku a poukázat na maličkosti, které je dělají živými (nebo mrtvými, jak se to vezme). Nejsou černobílí a tak to podle mého má být. 

Timotej obvykle vypadá jako člověk. Teď ne. Křik z jeho tváře odstranil masku lidskosti, a když ho chci oslovit, slova mi váznou v krku. Mluvím s lebkou. 

Faktem je, že mi Tina nebyla nijak zvlášť sympatická. Pokud jde o tvrďáky, jsem spíše přes mužské charaktery. Ale nemůžu říct, že by ji autorka vystihla špatně a že bych Tinu nechápala. Držela jsem jí pěsti a zajímalo mě, jakým směrem se bude děj ubírat. A to i přesto, že kriminální/detektivní příběhy nečtu, tak Petra Neomillnerová pátrání sepsala tak, že zaujalo i mě. 

Takové to staré dobré vyslýchání svědků bylo víc než příjemné. Především proto, že se informace neopakovaly a vždy jsem se dozvěděla něco nového. Tina k tomu řekla svoje a i mně postupem času začaly zapadat úlomky mozaiky do sebe. 
A do toho jiné zvláštnosti, o kterých jsem nevěděla zhola nic. Prostě další zajímavost, na kterou bylo třeba přijít, ale nijak nezatěžovala děj, naopak jej ozvláštňovala.
Formou vzpomínání Tina vypráví i o životě, který kdysi žila a co všechno ji naučil nebo čím ji vycvičil, aby nebyla měkká. To bylo zajímavé a tvrdé. 

Díky tomu, že autorka zařadila děj do našeho hlavního města, mě chytil ještě víc. Což je u mě neobvyklé, protože dávám přednost útěkům z reality v podobě příběhů, které se odehrávají mimo Českou republiku. Tady to bylo výstižně popsané, nepřehnané a přitom jsem si utvořila jasnou představu, protože jsem některá ta místa znala. Atmosféra naprosto perfektní.

Spousta příznivců knih o životě na ulici nadchne, že v románu se setkají, jak s dětskou, tak i běžnou prostitucí, s bezdomovci a pasáky... No, zkrátka, s  množstvím lidí, se kterými běžný člověk do styku nijak zvlášť nepřijde. Na mě to rozhodně zapůsobilo, přišlo mi to velmi autentické. 

Brutalita v knize samozřejmě je, ale podle mého nepůsobí přehnaně. Tedy, pokud od upírů čekáte, že budou slečinky, které rády odpouštějí, tak se samozřejmě pletete. Smrt a násilí jdou hezky ruku v ruce, jak to má být. Nic kýčovitého, zbytečně přehnaného vás však nevyděsí. Autorka má své hranice a moc dobře si uvědomuje, co by bylo už příliš a co se víc než hodí. 

Toužíte po romantice? Tak ta tu samozřejmě je, ale rozhodně nebude pro romantické dušičky. Představte si vášnivé polibky a nějakého toho nebožtíka k tomu a jste na té správné vlně. Já jsem samozřejmě romantická duše, takže jsem si to víc než užívala. Konečně kniha, kde se květiny dávají leda na hrob. :o))

"Co trocha romantiky na tlejícím listí?"

K ději by se klidně hodila i nějaká ta erotika. Něco divého v podání Tiny bych brala jako bonus. Sladká jak krev bohužel nebo bohudík (záleží na míře zvrácenosti) žádné erotické scény neobsahuje, spíše náznaky. Škoda, pro mě by to bylo kompletní, kdyby autorka popustila uzdu i v tomhle. Rozhodně by to bylo hodně zajímavé a samozřejmě něžné. ,o))

Dílo obsahuje mimo jiné i vulgární slova, která k ději prostě patří. Pokud by byly vynechány, fakt by to působilo smutně. Asi jako upír bez špičáků. 

Po druhé polovině se mi kniha četla zas o to hutněji, jelikož jsem přes víkend neměla čas na čtení a některá jména se mi opět lehce pletla. Už jsem se těšila na velké finále, které jsem očekávala mohutnější a výbušnější, ale Petra Neomillnerová se kupodivu držela při zemi. Nemyslím si, že by to nějak uškodilo ději, spíš ho to učinilo reálnějším. :o) Kdyby Tina méně váhala a více jednala, vyvrcholení by přišlo dříve a dílo by obsahovalo o nějakou tu stránku méně, což by mu podle mého názoru udělalo knihu dynamičtější.  

"Je rozumné mít z něj strach, je to popravčí."

Pokud máte chuť na surovou a chladnou upíří detektivku s erotickými narážkami, celkem působivým polemizováním o smrti a akční hrdinkou od rány, pak je Sladká jak krev pro vás tím vhodným. ,o) Je fakt, že bohužel nenadchne každého čtenáře a spousta citlivějších čtenářů může mít výhrady, ale tvrdší nátury si tuto odpočinkovou četbu podle mého vychutnají. ,o)


Knižní obálka: 
Podle mého výstižná, i když někteří nemají v oblibě právě ty narážky na krev a upírku přímo v přední ilustraci, tak podle mého je to pěkné. Akorát mi tedy přijde blazeovanější než děj, protože obálka vypadá tak upřímně a mile a přitom v ději by vás Tina nakopala klidně kamsi... :o)))




Anotace:
Po povídkové sbírce Vlastní krev autorka představuje svůj románový počin opět žánru fantasy.

Praha je přívětivé město, pro "našince" určitě, a upírka Tina Salo to oceňuje. Když se na ulicích začnou povalovat vykrvené mrtvoly bezdomovců, je třeba udělat pořádek ve vlastních řadách, aby mohl poklidný upíří život v matce měst pokračovat.

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2011
Žánr: Romány, Sci-fi a fantasy
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná