Recenze: PŘEJ SI ZNOVU! (Tereza Barvíková)

Zajímavý nápad, pokulhávající zpracování

"Máme zde domov. Je mi to líto, holčičko." 


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Monument

Monument (Fb)

Chci si zakoupit knihu Přej si znovu! 



Proč jsem si ke zrecenzování vybrala román PŘEJ SI ZNOVU! od Terezy Barvíkové? Recenzovala jsem pro tuto začínající autorku první díl s názvem Něco si přej! v rámci našeho projektu Podporujeme české autory. A chtěla jsem vědět, jakým směrem se posunula a co všechno se v jejím psaní zlepšilo, protože první kniha byla velmi amatérská. Těšila jsem se na nějaký pokrok a vývoj v autorčině psaní, ale... 


Autorka opravdu potřebuje vylepšit styl psaní, stále je to na velmi amatérské rovině a takřka není vidět nějaký pokrok. 
Až do třetí kapitoly byl text vypravováním s minimem přímé řeči, ve kterém autorka informuje o setkání hlavní hrdinky se svým manželem, svatbě a žádosti o ruku. Ve vyprávění se zbytečně opakovaly některé informace a vzhledem k události ve čtvrté kapitole jsou vlastně ty tři předchozí úplně zbytečné. Možná bylo cílem, aby situace působila srdceryvně, ale po pár stránkách nemá tato začínající autorka šanci navodit takovou atmosféru.

Od čtvrté kapitoly už začíná samotný příběh psaný v ich-formě, ve kterém se Oliver rozhodne, že po čtyřech letech nemůže bez Leonie, dívky z minulosti, žít a musí se vrátit. Ale shodou náhod se s nimi vrací dokonce i Michael, manžel hlavní hrdinky Ellie. Stane se něco neočekávaného a Elišce se celý život mění před očima. Pro mě to byl zajímavý zvrat. 

"Dobře, je to šílené, ale chci, abys byl šťastný." Věděla jsem, že tím podstupuji riziko, ale to přece podstupujeme pořád. 

Ellie se od té doby, co jsem o ní četla naposledy v Něco si přej!, nijak nezměnila. Je to už čtyři roky a ona se stále chová víceméně dětinsky a také tak působí. 

Oliver mi přišel trochu dospělejší. Viděla jsem u něj alespoň malý vývoj, stále přátelský a pečující. Život v minulosti pro něj skýtá velké překvapení.

Charaktery působí trochu uvěřitelně jen pouze proto, že autorka vpisuje do knihy spousta zbytečných informací. Na druhou stranu se snaží čtenáře nezahrnovat vedlejšími postavami a postupně své hrdiny odkrývá. Vrací se především k těm hrdinům, které si čtenář pamatuje z prvního dílu.

"Snad se nevidíme naposledy," ještě za námi křikl a zavřel za sebou dveře. 

Překvapilo mě, že na rozdíl od prvního dílu, sem již autorka pár hodnotnějších informací, které se týkají historie, vložila. Je toho sice minimum, takže historický román určitě neočekávejte, ale mě to alespoň trochu potěšilo, protože hned se mi zdá kniha o ždibec hodnotnější. 
Dokonce i poezie je do díla zapracovaná, což se mi velmi líbilo. Hned je dílo lákavější.

Emoce v samotném ději jsou, problémem však zůstává, že autorka neumí pracovat se slovy a prostě atmosféru, pocity a popisy v knize vyznívají ploše a nedotaženě. 

Hodnotit tuto knihu není jednoduché, jelikož podle mého názoru jde zkrátka pouze o zajímavou kostru děje, který má potenciál oddechové četby. Čtenář si užije dokonce i napětí a romantiku.
Při čtení jsem měla pocit, jako by šlo o úplně první verzi, kterou autorka napsala a nijak víc se jí nevěnovala. Což se odrazilo samozřejmě na kvalitě/nekvalitě celé knihy. Styl psaní je natolik pokulhávající, že klady, které dílo má, nevyniknou. 
Pečlivý čtenář objeví i nějaké ty chyby či překlepy, ale ne v nějakém velkém množství.

Od druhého díla Terezy Barvíkové odcházím zklamaná. Nezaznamenala jsem žádný vývoj v jejím psaní. Autorka není vypsaná, nemá praxi a neumí pracovat s textem. A neměla jsem pocit, že by se o zlepšení snažila. 

Už jen stačí, že byla díla vydána tak brzy po sobě, to obvykle autoři nedělají. Většina se opravdu snaží, aby svou tvorbu doslova vyšperkovali - a je to znát! Této péče se nedostalo ani jedné knize, kterou Tereza Barvíková vydala.

"Někdo nás zahlédl a napadl nás. Kdyby ten hlupák nestřílel a raději nás utíkal okamžitě ohlásit, možná bych si ho nevšimla," ušklíbla se Kaya lidské hlouposti. 

Komu bych knihu doporučila? Při první knize jsem autorce dávala ještě šanci, ale u druhého dílu je vidět, že buď nemá zájem svou knihu vypilovat nebo prostě nemá na to, aby napsala kvalitní dílo. Nemám chuť knihu komukoliv doporučovat, protože když si s tím sama Tereza Barvíková nedala práci, proč byste si měli dát práci vy a tuto knihu číst?


Knižní obálka:Tak je to trochu kýč, že ano, protože tyto fotografie jeden čas byly naprosto všude, ale mně se to naopak líbí. Přijde mi to kreativní a hlavně to na knihu velmi pěkně poukazuje. Mně osobně obálka zaujala. 


Anotace:
Sourozenci Ellie a Oliver se opět vydávají do minulosti. Riskují všechno, jen aby se jeden z nich setkal se svou láskou. Při cestě časem však oba naleznou víc, než čekali. Léta utíkají, lidé se mění, ale něco přece jen přetrvává.

Dobrodružný a romantický příběh odhaluje něco z historie a zároveň ukazuje, jaké štěstí má ten, kdo našel skutečnou lásku, ať už v jakékoliv podobě.

Nakladatelství: Monument
Rok vydání: 2016
Žánr: Dobrodružné, Literatura česká
Počet stran: 156
Vazba: brožovaná