V románu VŠECHNO, ÚPLNĚ VŠECHNO (Nicola Yoon) od nakladatelství Jota jsou dojemné maličkosti. Ne zbytečně srdceryvné, ale jednoslovné trefy do černého, které se zabodnou přímo do srdce.
A jelikož mě tohle kreativní dílo natolik oslovilo, rozhodla jsem se z něj vytvořit TAG. Kdo knihu četl, ten už ví, odkud jsem čerpala a jakým směrem se tedy bude odvíjet i následující článek. :o)
V případě, že si tento TAG chcete vypůjčit, použijte prosím v článku odkaz na náš Svět mezi řádky. Nerada bych viděla, jak se text, se kterým jsem si dala práci a vložila do něj kousek sebe, toulá bez zpáteční adresy někde na blogu. ,o)
Kniha
Jelikož jsem se rozhodla, že prostě jednotlivá hesla pojmu různě, tak bych chtěla mluvit o románu, který mě zaujal, ačkoliv podle mého není natolik kvalitní, jak bych čekala. Jde o první díl série After: Polibek (Anna Todd), ve kterém se děj jednotvárně opakuje a přesto (nebo možná právě proto) jsem nedokázala přestat číst a neustále jsem ho hltala. Do dalších dílů jsem se nepouštěla, protože je to román, na kterém si čtenář vypěstuje závislost, aniž by tušil proč a jak. :o))
Slovo
Mé nejoblíbenější slovo nebo spíše oslovení, ačkoliv se mi to z počátku nezdálo, se stalo Holubička. Travis Maddox touto rádoby něžnou přezdívkou, která pro něj znamená mnohem víc, než se na první pohled zdá, oslovuje Abby Abernathyovou v knihách: Krásná katastrofa, Učiněná katastrofa a Nádherná svatba. Dokonce se s Travisem a Abby potkáváte i v pokračování série The Maddox Brothers, která ovšem u nás nevychází. Sladké zabudnutie a Sladké vykúpenie vyšly u nakladatelství Fortuna Libri.sk a já doufám, že vydají i poslední díl, který mi u série ještě chybí a moc se na něj těším. :o)
Barva
Jakou barvu obálky upřednostňuji? Tak to je těžké. Zřejmě mám ráda takové ty temnější, ze kterých vyplývá, že příběh nebude žádný med a hrdinové se pořádně zapotí, ale pokud je ilustrace lákavá, tak vlastně na barvě nezáleží. :o) A jaká obálka mě barevně zaujala nejvíce? Vzpomínám si na dílo ...a vítr chytit za pačesy (Al Da Bianco), což je velmi kreativní sbírka básní a mini povídek českého autora, který využil dětské nápaditosti a celou knihu vyzdobil ilustracemi mladičké ilustrátorky Violy Bílé.
Špatná vlastnost
Já mám moc ráda, když mají hrdinové špatné vlastnosti. Jsou pak o to více lidštější a působí na mě uvěřitelněji, než když jsou pouze kladní. Ale jaká vlastnost mi v knihách leze nejvíc na nervy... Tak to váhám mezi všetečností, bezbřehou touhou radit za každou cenu a naprostým chytrolínstvím. Asi ta rádoby chytrost, kdy je hrdinka sepsána jako ta nejchytřejší a nejúžasnější na celém světě, tak to je pro mě těžké skousnout, kort když nemá žádné záporné vlastnosti nebo i ty jsou naopak prezentovány jako ty kladné. Něco takového mě potkalo u knihy Dany Šimkové. Její hrdinka Jana mi byla velmi nesympatická a tak se mi jinak zajímavé dílo Uvězněni četlo velmi pomalu.
Osoba
Osoba z knižních světů, se kterou bych se chtěla potkat nebo si s ní promluvit? Přála bych si hovořit s Gunny Stoutem, kterého jsem si neskutečně oblíbila v knize Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů (Michael Pitre). Gunnyho se týká něco velmi dojemného a já prostě... Závěr knihy mě natolik srazil na kolena, že bych si přála Gunnyho alespoň obejmout.
Film
Film, podle kterého byla zfilmována kniha a stál za to nebo film, o kterém se hovořilo v knize? Tak upřímně, vyberu si tu druhou možnost, která mě napadá, protože mi přijde méně použitá. :o)) Vzpomínám si, docela živě, na film Bez kalhot - myslím, že šlo o první díl. A tento filmový přešlap se sexy striptéry sledovaly hrdinky z knižní série Bratrstvo černé dýky. Svým způsobem to bylo velmi vtipné, protože zatímco ony pískaly na polonahé chlapy, tleskaly a smály se, tak jejich protějšky, bojovníci a drsní muži, seděli schlíplí za dveřmi s lahví v ruce. To je prostě nezapomenutelná scéna. :D
Jídlo
Vzpomínám si, že když jsem četla román Radek - mistr v komplikování vlastního života (Katka Heřmanová), tak jeho maminka neustále pekla a vše řešila při posezení nad nějakou buchtou. Já sladké moc nemusím, ale tedy při čtení jsem měla velké chutě. :D
Část těla
Když se řekne část těla, tak mi v hlavě hned vyskočí ilustrace knihy Bez šance (Neil Shusterman), ve které se děti od třinácti do osmnácti let za dohledu dospělých rozpojovali. Tedy, resp. úřady nebo rodiče rozhodli a dítě putovalo na místo, kde jej rozřezali na jednotlivé součástky. Hlavní myšlenka sice až přílišně utopická, ale rozhodně zapůsobila natolik, že ještě teď mi po zádech přechází mráz a ještě dlouho bude, když si na příběh vzpomenu.
Předmět
Matematika. Ačkoliv já matematiku zrovna dvakrát nemusím, tak hlavní hrdina série Cherub, James, ji uměl levou zadní a byl to samozřejmě jeho nejoblíbenější předmět, protože byl pro něj nejlehčí. James na učení moc nebyl, ale v Cherub se s vámi nemažou. Tyto dětští agenti musí umět zkrátka všechno a tak se také musí řádně učit, aby na akcích neztroskotali. Bylo těžké rozloučit se s mou oblíbenou sérií, která byla naplněná dobrodružstvím a akcí tak neobvyklou, až mi to vzalo dech.
Druh poezie
Jakému druhu poezie dávám přednost? Je mi to jedno, hlavně musí být báseň jedinečná, hodnotná, kreativní a osobitá. A toho všeho se mi dostalo v básních, které byly jako bonus u fantasy sbírky povídek Pronajmu svět, zn. virtuální (Jita Splítková). Poezie, kterou autorka pro tuto knihu sepsala, měla neskutečnou sílu oslovit čtenáře pouhými pár větami či slovy. Opravdu jedinečný poetický zážitek, ačkoliv povídky nebyly to pravé pro mě.
A to je z knihy Všechno, úplně všechno to poslední, čím jsem vám chtěla ukázat, jak je kniha oslovující a kolik možností k tvořivosti a přemýšlení čtenáři dává.
Žádné komentáře:
Okomentovat