Někdy nás teprve velká ztráta učiní tím, kým doopravdy jsme...
Nejlevnější cenu románu Nebe je všude najdete na Srovnáme.cz
Nebe je všude je prvotinou americké autorky Jandy Nelson. A kdybych ji četla dříve, než její druhou knihu Dám ti slunce, nejsem si jistá, jestli bych se ke „Slunci“ vůbec dostala. Nejspíš ano, ale určitě by to nějakou dobu trvalo.
Lennie je sedmnáctiletá dívka, kterou život postavil před těžkou zkoušku – vyrovnat se s náhlou smrtí starší sestry. Bailey pro ni znamenala celý svět. Vše spolu sdílely a Lennie se v Bailey tak trochu schovávala. Před okolním světem i sama před sebou. Jenže teď tu zůstala bez ní, jen s babičkou a strýcem, a aby toho nebylo málo, i přes veškerý smutek, který se v ní rozpíná, se poprvé zamiluje. Do nového spolužáka a také do kluka své sestry…
Hlavní hrdinka je v anotaci vylíčená jako uzavřená knihomolka, ale takovou ji čtenář vůbec nemá šanci poznat. Tuhle její stránku připomínají jenom vzpomínky z dob, kdy byla Bailey ještě naživu. Jestli vás příběh láká právě kvůli postavě povahově tak moc podobné vám, budete zklamaní. Vzhledem k tomu, že Lennie hned na začátku zamotá hlavu zelenooký Joe a zároveň ji to fyzicky táhne k Tobymu – klukovi Bailey, působí spíše jako holka do větru, která neví, jakého kluka urvat dříve. Absence tohoto vývoje může zapříčinit, že si k ní někteří budou hledat cestu déle. A možná ji nenajdou vůbec.
Milostný trojúhelník má ale v ději svůj smysl. Není jen klasickou rozháraností hrdinčiných hormonů a volbou mezi srdcem a rozumem, kdy je srdce velmi často vábeno na temnější stranu. V „Nebi“ nepotkáte typické postavy chlapeckých hrdinů. Vykreslení obou postav jsem musela ocenit. Není lehké si jednoho oblíbit a druhého zavrhnout. Každý z nich má ke svému jednání určité důvody. Chování obou je něčím podloženo a není bezmyšlenkovité. Pokud budete hledat „bad boye“, nenajdete ho. A jestli ho najdete, bude jeho charakteristika pokaždé sedět na jiného z hrdinů… Mimo to ale v knize nechybí ani klišé v podobě jiné dívky, která děj účelově komplikuje a prodlužuje vztahové peripetie.
Partnerská láska není ale tím hlavním námětem, kterým se Jandy Nelson ve svých knížkách zabývá. Stejně důležitou, ne-li důležitější, sehrává roli láska v rámci rodiny. Rodina (a nemusí jít vždy o její klasické uspořádání: matka, otec, děti) sama o sobě je v její tvorbě silným prvkem s veškerou svou nedokonalostí, křehkostí vazeb a tajemstvími. A přese všechny problémy a bolesti, které postupem času vyplouvají na povrch a ovlivňují jednotlivé členy, je z textu cítit její pevný základ. Důležitou součástí Nelsoniných děl je také vztah, který mají hlavní hrdinové sami k sobě. Jejich vnitřní konflikt se často projeví skrze koníčky a vzdělávání. Lennie je po Baileyině smrti ztracená. Najednou neví, co si se sebou počít. Musí vylézt ze své pohodlné ulity, ve které pobývala, a náhle zjišťuje, že možná vůbec není tou, za kterou se považovala. A možná ani její nejbližší nejsou těmi, za něž je pokládala. Nenásilnou formou prochází vývojem, začíná žít konečně sama za sebe a ne v něčím stínu a zjišťuje, kým ve skutečnosti je. Tou hlavní myšlenkou otisknutou do jednotlivých řádků Nelsoniných knih je pak vyrovnání se minulostí, odpuštění a přijetí sebe i svých nejbližších se všemi jejich stránkami. Společným jmenovatelem je také ztráta matky a zeslabená nebo zcela potlačená role otce.
Velká část z postav, které autorka vytváří, jsou potrhlí umělci (občas působí jako z jiné planety), kteří svět tvoření potřebují k životu stejně jako dýchání. V těžkých chvílích se pro ně stává terapií, ale často také prokletím. Já jsem si tenhle výlet do prostředí hudby, psaní a malování užívala. Skvěle ho doplňují stránky s Lennienými texty, které kreativně zobrazují, kam všude vpisuje svůj smutek. Atmosféra celé knihy je prodchnutá smrtí, jejíž přítomnost pocítíte na každé stránce. „Nebe“ je více o emocích a myšlenkách než o ději, a to některé čtenáře bude nudit.
Co se týče stylu psaní, po nedávno recenzovaném Dám ti slunce, ze kterého jsem byla nadšená, bylo Nebe je všude ledovou sprchou hned od první věty. Nemohla jsem totiž uvěřit, že čtu knížku od stejné autorky. Tak moc byl odlišný. Přestože i tady Jandy Nelson roztáčí spirálu nápaditých a emoce výstižných přirovnání skvěle oživujících text, pokud jste stejně jako já četli obě knížky, poznáte, že tahle je jejím debutem. V konečném důsledku jsem za to ale ráda. Je vidět, že se autorka posunula. Nepřešlapuje na místě, ale s dalším dílem je vypsanější a její styl i stavba příběhu vytříbenější. „Nebe“ je nápaditou záležitostí, ale vzhledem k té namlsanosti „Sluncem“ pro mě představovalo spíš zklamání. Proto pokud i vám úplně nesedlo, nenechte se hned odradit a určitě „Slunce“ zkuste. Já se už teď těším na další autorčino dílo.
Mimochodem po přečtení obou knih si nejspíš už troufnete odhadovat, co má Jandy Nelson v oblibě. V jejích dílech se kromě umění objevují zelenoocí hrdinové, les v bezprostřední blízkosti domova hlavní hrdinky, různé rituály a lehká magičnost. Jak už jsem psala v recenzi knížky Dám ti slunce, Jandy Nelson je takový mix Kečupových mračen, Artyčokových srdíček a Jasmínového nebe.
Jandy Nelson: Nebe je všude
Název originálu: The Sky is Everywhere
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 320
Vazba: vázaná
Žádné komentáře:
Okomentovat