Tak trochu jiná lovestory
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Euromedia.
Yoli na FB.
Chci si zakoupit román Láska v prachu hvězd.
Láska v prachu hvězd je debutem australské autorky Krystal Sutherland a jak názvem, tak i grafickou stránkou napovídá, že spadá do žánru young adult. Já osobně jsem si ji vybrala hlavně proto, že je psaná ich-formou z pohledu hlavního hrdiny nikoliv hrdinky, jak tomu často bývá. A navíc tajemstvími není obestřen on, ale dívka, která nastoupí do jeho ročníku.
Hlavní hrdina Henry si přeje prožít velkou lásku jako jeho rodiče, které má v tomhle směru za vzor. Jeho představy o vztazích jsou naivní přesně tak, jak jen představy sedmnáctiletého můžou být. U holek zatím neslavil zrovna moc úspěchů a i těch pár příležitostí nedopadlo zrovna nejlépe. Alespoň pro něho. Pro čtenáře budou představovat zábavné vsuvky, protože ať už je Henry vzhledem k jeho způsobu vnímání lásky jakkoliv melodramatický (a chvílemi přehnaně spisovaná mluva to jen dokresluje), dokáže být vtipný a jeho vnitřní monology vás často pobaví. Tím spíše, že v mnoha případech odkazují na známá díla pro dospívající a tak trochu si z nich utahují.
Ten neskutečný nával endorfinů, které se mi rozproudily systémem ve chvíli, kdy mi zavibroval mobil a její jméno vyskočilo na displeji, byl znepokojující. Nikdy předtím jsem nebyl závislý na ničem, ale přesto jsem si pomyslel, že takto se možná cítí feťák v zoufalé potřebě si šlehnout.
„Edwarde Cullene, ty ubohý nešťastný parchante,“ řekl jsem, když jsem zamkl displej mobilu a zadíval se na strop. „Neměl jsem tě soudit tak příkře.“ (str. 186-187)
Ovšem při prvním setkání s dívkou, která mu v blízké budoucnosti přece jen rozbuší srdce, žádné jiskry vzduchem nelétají a o osudovosti by se dalo mluvit jen stěží. Grace je neupravená kulhající holka v uválených klučičích šatech a připomíná spíš strašáka do zelí, než Henryho druhou polovinu. A přestože on jí ponejprv nevěnuje skoro žádnou pozornost, postupem času se do ní zamiluje. Grace je ale značně komplikovaná osoba, která si pečlivě střeží svou minulost a jen tak někoho k sobě nepustí. V tu chvíli Henry ještě netuší, že pro něj nastala velká a důležitá chvíle. Lekce života.
Grace totiž bojuje sama se sebou a ve své bolesti je značně sobecká. Následkem dřívějších událostí si neprochází dobrým obdobím, a když se k tomu všemu, s čím se musí nějak vyrovnat, přidá jeden až po uši zamilovaný kluk, zdá se to být poslední kapkou. Láska si holt nevybírá. Jenže je tohle vůbec milostný příběh? Sám Henry o tom v úvodu knížky pochybuje. Rozhodně to ani vzdáleně nepřipomíná to, co si vysnil.
„Víš jak má člověk někdy totálně vyčerpávající den a nemůže se dočkat, až přijde domů, padne do postele a bude spát hodiny a hodiny? Takhle to cítím se životem. Tam venku jsou lidi, kteří čtou knížky o upírech a touží po nesmrtelnosti, ale já jsem někdy tak vděčná, že na konci toho všeho budeme moci spát navěky. Už nikdy žádné vyčerpání. Smrt je odměna za to, že jsme žili.“ (str. 263)
Příznivci klasickým romantických příběhů budou zklamaní. Autorka se totiž víc než o uspokojení rozdychtěných duší snaží přinést nepřikrášlený pohled na vztahy a ukázat mladou lásku taky z jiného úhlu. A podle mě se jí to v rámci žánru daří. Rány na těle na duši se nehojí mávnutím kouzelného proutku a změny nepřicházejí ze dne na den. Přesto se oba hrdinové mění a ani jedna změna není násilná, plyne přirozeně a logicky z podstaty věci.
Mezi tím vším sbližováním a vzdalováním se hlavních hrdinů, které ale nikterak nepřipomíná sladkobolné natahování, protože má svůj důvod, se objevuje lehké filozofování o životě, o tom, nakolik jsou naše činy a chování důležité, když v poměru se samotným vesmírem jsme jen zanedbatelnou částí, která se jednoho dne změní v pouhopouhý prach. Jestli jste na podobné myšlenky jako já, určitě v textu najdete plno vět, které stojí za to si někam napsat.
„Cpali ti do hlavy všechny ty kecy typu láska je trpělivá, láska je vlídná, už co jsi byl kluk. Ale láska je věda, kámo. Chci říct, že to je jenom chemická reakce v tvým mozku. Někdy ta reakce trvá po celý život, opakuje se znova a znova. A někdy ne. Někdy vybuchne jako nějaká supernova a pak začne opadat. My všichni máme jen chemická srdce. Dělá to z lásky něco míň úžasnýho? To si nemyslím. Proto nechápu lidi, co pořád používají větu padesát procent manželství skončí rozvodem jako důvod, proč se nevzít.“ (str. 272)
Láska v prachu hvězd, ač se to po tom, co jsem napsala, nemusí zdát, o lásce je. I když o ní pojednává tak trochu jinak. A o to více opravdověji a s neodvratitelnými důsledky, které ovšem ve finále nemusí znamenat to nejhorší. Ale právě naopak. Tenhle román je také o vině a odpuštění. O poznání stinných stránek života, ztrátě růžových brýlí a zjištění, že každý člověk v našem životě má nějaký důvod, ať už se v něm zastaví jen na malou chvíli, nebo zůstane po dlouhá léta. Mně se tahle prvotina líbila víc, než jsem čekala. Velkou zásluhu na tom mělo i zvolené zakončení. Doporučuji ji všem, kteří hledají trochu zamyšlení a něco jiného než prvoplánové zamilované příběhy.
Popravdě jsem z obálky na první pohled zrovna nejásala. Až po přečtení knížky jsme zjistila, že obsahuje a vystihuje všechno přesně tak, jak má a musela jsem uznat, že se Soně Šedivé vlastně povedla.
Anotace:
Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby. Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.
Krystal Sutherland: Láska v prachu hvězd
Název originálu: Our Chemical Hearts
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304
Žádné komentáře:
Okomentovat