Jak už jsem zmiňovala na naší FB stránce, červenec byl podobně jako červen jedním z těch měsíců, kdy je téměř stoprocentní knižní sucho. Košíky zůstávají skoro prázdné, peněženky dostatečně plné a já nepokouším gravitaci a nestavím si další z věží (protože v knihovně už dávno není místo), která hrozí, že se brzy stane mým hrobem. Když se nad tím tak zamýšlím, potřebovala bych si pronajmout byt. Pro svoje knížky.
Ale k věci. V červenci jsem byla tak hodná a šetřila naše lesy a celkově životní prostředí, až to hezké nebylo. Koupila jsem si totiž jenom jednu knížku! A druhou si vypůjčila! Navíc tu první jsem už kdysi četla, takže jsem si jen doplňovala sbírku titulů, které chci vlastnit, a tu druhou jsem si vzít musela, protože se mi objevila v rezervacích. Jo, jsou jenom dvě, ale stejně si myslím, že jste zvědaví, o jaké se jedná. :) Tak jdeme na to!
NÁKUPY
Archerův hlas je knížka, kterou byste u mě možná nečekali. A já musí říct, ani já sama bych ji u sebe nečekala. Už jen tak obálka! Jak z harlekýnky! Ne že by ten chlap na ní nevypadal dobře... ;) Vlastně je to nejspíš moje úplně první knížka z Baronetu. Jejich tituly totiž nejsou úplně pro mě (naposledy jsem zkoušela tvorbu Jennifer Hillier a dopadlo do velmi bledě).
„Archera“ jsem četla před pár lety a pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo na popud Chensie(?). Je to možné, protože ta stojí za vším, co mě obere o peníze nebo duševní zdraví. :)) Možná to dokonce byla knížka, kterou jsme četly společně, abychom o ní mohly debatovat. Shrnu to: Jo, je to romantika. Jo, je to v určitých částech sladký jako cumel a nevěrohodný, ale... ten hlavní hrdina je tak netradiční a natolik bezvadný kluk, že když mě v létě přepadla jakási náhlá potřeba romantiky, došla jsem k závěru, že kvůli Archerovi musím tuhle knížku doma prostě mít.
KNIHOVNA
Za to v rezervacích na mě čekalo něco z naprosto jiného soudku. A tentokrát z nakladatelství, jehož produkci nemám zatím příliš prozkoumanou, a u něhož si také nejsem jistá, jestli vydává zrovna pro mě... I když jednu knížku od nich vlastně doporučit můžu. Dlouhá trnitá cesta z pekla za pozornost rozhodně stojí.
Čím měl ale zaujaly Polámané panenky? (Jako by nestačil jen ten název.) Je tady psychopat, unáší hnědooké tmavovlásky (někdo tu mluvil o mně??), mučí je, pak jim udělá lobotomii a pustí je na svobodu. Pravda, neláká mě příliš vyšetřovatel, který je opět tím géniem porušujícím všechny zákony, předpisy i nařízení. Jedna věc na něm lákavá přece jenom je. Jeho otec byl sériových vrah a on údajně zdědil násilnické geny. To by mohlo být opravdu zajímavé zpestření. Radost mi ale kazí fakt, že se jedná o první díl ze série. Sice se jednotlivé knížky dají číst zvlášť, ale Winterův osobní život bude roztříštěný, tudíž se o něm všechno nedozvím. Hm... To mi trochu kalí radost.
Mimochodem, podle těchto románů chystá britská produkční společnost natočit seriál.
Žádné komentáře:
Okomentovat