1. den – Deset skvělých knih

Pamatujete si ještě na projekt Deset knižních dní? Minulý rok zaplavil knižní blogovou scénu a nás zaujal natolik, že jsme se do něho přidaly taky. Chensie samozřejmě poctivě plnila jednotlivé úkoly, ale já brzda tak dlouho vybírala prvních deset knih, až... jsem nenapsala ani jeden článek. :D 

Ono se řekne vyber deset skvělých knih. Nejsem z těch čtenářů, kteří jásají z každé druhé knížky. A to nemá znít nijak nadřazeně. Prostě mě jen tak nějaká nedostane. A věřte mi, že mě to samotnou někdy pěkně štve. A tak se před rokem zdálo téměř nemožné dát takový seznam dohromady. Deset?? To je přece moc! Za ten rok se ale ledacos změnilo, přičichla jsem k různým žánrům a můj seznam přečtených knih se prodloužil. A najednou není problém těch deset příček zaplnit, momentálně je problém neutrhnout se ze řetězu a stanovený počet nepřesáhnout. :D

Nakonec jsem se s tím přece jen poprala, ale berte ten výčet tak trochu jako nutné zlo. Nejsem v tomhle zrovna rozhodná, ale holt jich má být jenom deset. Omlouvám se všem titulům, které se do desítky nedostaly a zasloužily by si to také. Doufám, že i tak načerpáte nějakou knižní inspiraci. :)

A vezmeme to hezky podle abecedy:

1. DLOUHÁ TRNITÁ CESTA Z PEKLA

(Neil Strauss, Marilyn Manson)

(Auto)biografická kniha o jednom z nejkontroverznějších zpěváků, o němž slyšel snad každý, a který je stejnou měrou zatracovaný jako obdivovaný. Dřív jsem patřila spíš k té první skupině a vlastně dodnes nevím, co mě přimělo koupit si knížku právě o Marilynovi... Zpětně jsem za to ale neskutečně ráda. Přečetla jsem si ji o mnoho let později a měla možnost zjistit, že se za výstředním oblečením a často až děsivým make-upem skrývá inteligentní člověk, který má světu co říct. Nelze samozřejmě pominout ani vliv slávy a sklony k perverznostem překračující meze bezpečnosti. Tahle velmi detailní sonda do duše končí okolo Brianova třicátého roku. Doby, kdy si bohužel stále ještě naivně myslel, že užívání drog dokáže mít pod kontrolou a nikdy se nestane jedním z těch zoufalých narkomanů, kterými pohrdal...

Titul, který je možné sehnat jedině v bazaru, kde ho lidé prodávají i za dva tisíce... Vypadá to ale, že se na letošní podzim chystá dotisk. Tak se necháme překvapit. Mimochodem grafika knihy je top! Doufám, že ji nakladatelství zachová.

ANOTACE

2. DO TMY

(Anna Bolavá)

S napětím jsem čekala, jestli mě tahle krasavice, která je mimochodem úžasná i pod přebalem, dostane natolik, aby si vysloužila jeden z deseti pomyslných stupínků. A jak vidíte, je tu. Naprosto čerstvá záležitost – předevčírem jsem ji dočetla a tudíž jsem ještě plná dojmů. Jedná se román z produkce Odeonu, což by myslím jako popisek samo o sobě stačilo, protože kdo se trochu orientuje v produkci jejich knih, tuší, že nepůjde o pohádku na dobrou noc. 

Tenhle kousek odehrávající se na malém městě, kde si všichni vidí až do talíře (já vím, hrozně klišé věta), je prosycený omamnou vůní bylin a také čistým šílenstvím. Hlavní postava se dá přirovnat snad jenom k divožence, která vás řádek po řádku více a více stahuje do své vlastní a zčásti pokřivené reality a vy nejenom že ji ochotně následujete, protože jí díky tomu víc rozumíte, ale ještě se vám stav její mysli a vnímání okolního světa líbí. Zkrátka jestli si občas užíváte pocit, že vám hrabe, sáhněte po Anně Bolavé. :D 

ANOTACE

3. GORDON

(Edith Templeton)

Čekáte po prvních dvou zásazích „nic pro křehké duše, slabé žaludky a čtenáře s předsudky“ něco odlehčeného? Smůla. Nedočkáte se. :) Jako třetí knihu tu mám psychologický román opět od Odeonu. Jde o osobní zpověď autorky českého původu popisující zvrhlý vztah s mužem, který ji ve skutečnosti vůbec nepřitahuje, a i přesto ji zcela ovládá. Ona se tak stává pouhou loutkou v rukách psychiatra, jenž na ní uplatňuje své dominantní sklony, chladné psychologické analýzy i hrubé zacházení a postupně u ní dosahuje zvráceného potěšení... Ne, tohle vážně nejsou další „Odstíny“. :D 

Román vyšel v originále už v roce 1966 a hádáte správně, že se kvůli tématu ihned dostal na seznam zakázané literatury. 

ANOTACE

4. HLAVA PLNÁ PŘÍZRAKŮ

(Paul Tremblay)

A z těch „psycháren“ nevyjdeme ani u čtvrtého titulu. Pardon. :D Od Hlavy plné přízraků (RC) jsem nečekala mnoho, i když jsem se ni těšila. A dostala jsem horor v přímém přenosu – jestli v rámci psychicky a vztahově narušené rodiny, zapříčiněný nějakou vyšší silou, skupinou „pánbíčkářů“ či štábem lačnícím po neopakovatelné reality show, to už je individuální. Já tam našla špetku od každého a se stejnou rozhodností, se kterou tenhle titul dost čtenářů posílá do odpadu, já zvedám palce nahoru. :) Knížka, ze které jsem měla nepříjemné mravenčení pod kůží. Poprvé...

ANOTACE

5. JEŠTĚ NEŽ UMŘU

(Jenny Downham)

Skóre nevylepším ani pátou knížkou. Ten název je výmluvný víc než dost. Už teď je nad slunce jasné, že pro pozitivně laděné knihomily tenhle článek nebude. :D Nečetla jsem Hvězdy nám nepřály, minula mě Jojo Moyes, takže nemůžu srovnávat, ale Jenny Downham mě zasáhla plnou silou, a když mě srazila k zemi, ještě se po mně párkrát prošla. Tím chci naznačit, že zážitek z jejího románu jsem musela nějakou dobu vydýchat a nebylo to nic příjemného. Pokud vás dokáže nějaká knížka takhle rozsekat, je to ten nejhorší a zároveň nejlepší pocit, který ve vás může vyvolat. 

ANOTACE

6. MOŘE KLIDU

(Katja Millay)

Řekla  bych, že tohle dílo pro dospívající je tím nejoptimističtějším, co vám dnes přinesu. Ačkoliv rozhodně nezpracovává lehká témata (jak překvapivé :D ), má v sobě obrovský kus naděje. Vlastně se jedná o jednu z mých prvních YA/NA, pokud budu mluvit jen o zahraničních titulech. Jestli máte možnost, zkuste si tenhle silný příběh přečíst. Opravdu nechápu, jak se mohl dostat do Levných knih a moc mě mrzí, že podobné už Domino nevydává. 

ANOTACE

7. O HOLČIČCE, CO SI RÁDA HRÁLA SE SIRKAMI

(Gaetán Soucy)

Nepíšu o ní poprvé a rozhodně ne naposled. Myslím, že ji budu cpát všude tak dlouho, dokud se nedočkám dotisku. :D Sice se mi ji podařilo ukořistit za dvě kila v antikvariátu, ale... no není nová. Však mě znáte. Navíc jsou v ní podtrhané pasáže (i když obyčejnou tužkou) a z toho mi jde hlava kolem. Psát do knížky! Takové zvěrstvo!

Když tvrdím, že jste nic podobného ještě nečetli, mám tak z 99 % pravdu. Rozsahem jednohubka, kterou přečtete za jedno odpoledne, ovšem zážitek z ní jen tak nevyprchá. Není to knížka pro každého. Někdo nebude tušit, co si o ní myslet a mnoho z vás bude nejspíš znechuceno nebo pobouřeno. Je to jedna velká šílenost, která bez skrupulí popisuje život dvou sourozenců kdesi na samotně daleko od lidí. A hrůznosti, které postupně odkrývá vedou až k absurdním situacím, kterým se nejde nesmát, přestože při nich bije na poplach. To nejde jen tak převyprávět, to si prostě musíte přečíst. 

ANOTACE

8. OSAMĚLOST PRVOČÍSEL

(Paolo Giordano)

Můžu vás ujistit, že tenhle titul vám neudělá psychicky dobře. Velmi nečekané. :D Ne, já se nebudu omlouvat, vymlouvat, nebo to okecávat, prostě a jednoduše – jestli si chcete přečíst lovestory, která porušuje všechny zákonitosti, nesplňuje standardy a očekávání, sáhněte po „Prvočíslech“. Slibuji, že to zoufalství a beznaděj vás udolá a budete mít chuť brečet vzteky. Ten konec je prostě... na vraždu. Měla jsem ho v hlavě ještě dobu a nevěděla, co si s tím pocitem zmaru počít. 

ANOTACE

9. PLANINA

(Steinar Bragi)

Když jsem začínala Planinu, netušila jsem, že mě čeká další hororová lahůdka, i když trochu jiná než Hlava plná přízraků. Sice mi prvních cca osmdesát stran trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to byla jízda. Páni, tohle byla jedna velká haluz s tak mnohovrstevnými postavami, že je nešlo popsat pár větami. Je jasné, že nejednoznačný konec ve spojitosti s celým příběhem vás buď nadchne, nebo rozzlobí. Možná ho budete číst několikrát, abyste se dobrali nějakého uspokojivého vysvětlení. A možná že se ho nedoberete. Za mě super. 

ANOTACE

10. TŘI KAMARÁDI

(Erich Maria Remarque)

Klasika, která nikdy nevyjde z módy. Nedalo mi to, abych sem nezařadila i nějaký titul z té obávané povinné četby, ze které právě to slovo „povinný“ dělá automaticky – i když v mnoha případech úplně bezdůvodně – odpudivou záležitost. Jestli si nějaká knížka tohle označení nezaslouží, tak to jsou právě Remarquovi  „Kamarádi“. Na pozadí zničeného Německa po první světové válce se odehrává příběh tří přeživších vojáků. Tří kamarádů, kteří se snaží získat zpátky obyčejný život. A pak jeden z nich potká lásku...

Remarque patří mezi spisovatele, které bych chtěla osobně potkat. Nezaměnitelná hořkosladká atmosféra jeho knih společně s osobitým stylem a umem popsat vztahy intenzivně, opravdově a přitom bez patosu a melodramatu mi rozbrnkaly už v pubertě každý nerv v těle. U jeho děl budete brečet, to se prostě nedá nic dělat. Tři kamarády jsem zatím četla dvakrát a pokaždé to byly Niagarské vodopády. 

ANOTACE

Tak a jsme na konci. Můžete si sami udělat obrázek o tom, jaké knihy u mě vyhrávají. Myslím, že tenhle výčet je jeden náběh na psychiatrické vyšetření za druhým. :D Ale nebojte se, léčím se ambulantně. :D