Recenze: SPOLEČNÉ CHROMOZOMY (Jiří Wittek)

Sci-fi akčňák pro nenáročné! 

Začínám litovat, že mě Veronika nezabila hned ten první den v klubu. Proklínám tě do horoucích pekel, ty svině. Jo, sex byl skvělý, ale co mě potkalo potom, za to bych ji poslal do dolů kutat uhlí na celé století, mrchu. (Str. 89)

Za recenzní e-výtisk děkuji nakladatelství Brokilon!

Brokilon na FB

Chci zakoupit titul Společné chromozomy! 



Debut Společné chromozomy - Jiří Wittek vydalo nakladatelství Brokilon jako horkou novinku v červenci. U Brokilonu se můžete spolehnout, že nevydá román, kterým byste raději podložili pohovku než byste jej znovu četli. Naopak vybírá tituly, které mají vždy něco do sebe a dokážou si čtenáře získat. I Společné chromozomy mají své kouzlo, ačkoliv jej ocení spíše nenároční čtenáři. 

Styl psaní v ich-formě přítomného času je čtivý, snadno ubíhá a obsahuje vtipná a netradiční přirovnání, i když jinak poukazuje spíše na to, že autor se literárně ještě vyvíjí a svůj styl určitě bude časem zdokonalovat. 

Solomon Heggins nás provede prologem a poukáže na organizaci AA, což není zkratka pro Anonymní alkoholiky, jak na to v textu vtipně Jiří Wittek upozorňuje. První kapitolou nás zavádí na diskotéku mezi živelné mladé lidi, kde konečně poznáváme hlavního hrdinu. Je sám sebou a má spousty slabých stránek, za které se stydí. Když ho Veronika jednoduše svede a oba si užijí sex století, oznámí mu, že ho vlastně přišla zabít. A tak začíná lehce groteskní drama plné akce, ale také drobných okecávaček. 

Veronika má svůj úkol. Musí zabít mladíka, ale vymkne se jí to z ruky. Není obyčejným člověkem, skrývá toho v sobě mnohem víc a je velmi tajemná, ale pro Burdica má zvláštní slabost...

Burdic. Hlavní hrdina, u kterého dlouho netušíte, jak se vůbec jmenuje, až nakonec autor prozradí příjmení. Je to běžný chlapík, který se podceňuje a rozhodně nepatří mezi ty chrabré hrdiny, kteří si hrají na supermany. O to upřímněji působí. Když ho sbalí pěkná kost, je nadšený, ale vlastně na to později jenom nadává, protože díky tomu se začnou kola osudu točit...

Charaktery působí lehce ploše, především ty vedlejší. Hlavní hrdina je vykreslen podrobněji, v některých situacích autor až zbytečně zachází do detailů a opakuje se, jako by měl pocit, že tím víc postavu oživí. Není to potřeba, i tak je Burdic zajímavou osobností, která zaujme především svou nejistotou a neustálou potřebou vidět vše negativně. 

Jen se nechávám unášet světy science fiction filmů, fantasy knih a akčních her. Tam je to místo, kde se mým myšlenkám nejlépe odpočívá od reálného světa. Nevnímat okolní prostředí, nemyslet na strasti denního života. Zapomenout na lásku, zapomenout na život. (Str. 28)

Děj se odehrává v Anglii. Autor se sice moc nezabývá popisy okolí ani zrovna nevyužívá památek či zajímavostí oné země, ale atmosféru vytvořit umí. Problém nastává, když Jiří Wittek najednou otočí a zobrazí vám situaci z jiného úhlu pohledu nebo naopak odbočí na chvilku zcela jiným směrem. Nejde vyloženě o chybu, má to své kouzlo, ale některé čtenáře to může zbytečně mást, jelikož části nejsou označené. Samozřejmě očekávejte supermoderní technologie od A do Z, spisovatel se rozhodně vyřádil, ale  nepřehltil děj a v oněch vymoženostech se vyzná i začínající čtenář tohoto žánru.

Humor se příběhem prolíná od začátku až do konce, což je jenom dobře. Pro takový akční sci-fi thriller je to svým způsobem nutné. Divokých akcí zažijete několik. Není to přehnané, vystihl to tak akorát, aby čtenář nebyl přehlcen, ale ani znuděn. Díky tomu je titul čtivý a těžko ho opouštíte. Kupodivu se nekoná ani moc násilností, i když příležitosti k tomu autor měl. Je dobře, že nesklouzl k typicky americkému klišé, kde by zbytečně přeháněl. 

Námět je zajímavý, ale prakticky nejde o nic nového. I já jakožto občasná čtenářka sci-fi, která s tímto žánrem teprve začíná, jsem nebyla nijak okouzlená originalitou. Nicméně mi to nevadilo, protože Jiří Wittek dokázal zaujmout jinými prvky a děj zajímavě prokládat a proplétat. 

V těchto románech obvykle nenarazíte na klasickou erotiku, tohle je po dlouhé době jeden z mnoha, kdy si hlavní hrdina štrejchnul a autor to vystihl od začátku až do konce. Něco pro pány i pro dámy, kteří rádi četbu pro dospělé, která má zkrátka šmrnc. 

Zápletka by mohla být propracovanější, protože náročnému čtenáři bude připadat jednodušší než očekával, ale s ohledem na to, že je to akční odpočinková četba, to bohatě stačí a svůj účel kniha rozhodně plní. V závěru vychází najevo i lehce kontroverzní pointa, která je úsměvná a k příběhu se hodí. Celkově si konec užijí ti, kteří touží ještě po dávce akce, která je správně nabušená a má, co nabídnout. 

„Kodex praví,“ poučuje mě Lipo a teatrálně přitom kyne volnou rukou, „že nesplněný úkol se trestá ztrátou vše- ho – hlavně své cti –, anebo smrtí. A co myslíš, že si vybere pyšný člověk?“ (Str. 51)

Co může čtenářům vadit?
* Na knihu musíte pohlížet jako na debut, autor ještě není natolik vypracovaný, aby román byl něčím, z čeho si sednete na zadek. Občas se zbytečně opakuje nebo jsou texty zdlouhavé a nepodstatné, i když v ději nevadí. 
* Ne všechno je plně vysvětlené.
* Triviální děj sice neškodí, ale také neokouzlí. 
* Téma není zrovna originální, ačkoliv nápad je zajímavý. 
* V komentářích upozorňují čtenáři na fakt, že se autor nevyrovná Petru Hetešovi, i když se prý snažil o obdobný literární styl. Ano, jisté prvky tam jsou, ale opravdu nelze srovnávat začínajícího autora s Panem Spisovatelem. Nejde ani o klamnou reklamu, nakladatelství Brokilon nikde neláká tím, že by titul přirovnávalo k Hetešovým dílům! (Sama jsem to dohledávala a nikde nic!) Jiří Wittek jako debutant si nevede špatně, rozhodně má dobře našlápnuto a můžete se těšit na divoké dobrodružství. 

Co na Společné chromozomy říká Chensie? 
Lehká a průměrná odpočinkovka s humorem, běsnivou akcí a zajímavou pointou byla fajn. Něco obdobného jsem očekávala, takže nejsem ani zklamaná, ale ani očarovaná. Jako debutant má Jiří Wittek ještě spousta věcí ke zdokonalení, pokud chce psát i pro náročnější čtenáře, ale jinak to na prvotinu nebylo vůbec špatné. Nedivila bych se, kdyby si příběh některé čtenáře skutečně získal. 

Lidská rasa upadne a lidstvo s tím nebude moci nic dělat. A nebude nikdo, koho bychom mohli proklínat více než sebe samotné. Pak už nám nepomůže nic. (Str. 27)

Komu bych titul doporučila? 
Spíše čtenářům, kteří se sci-fi začínají a chtějí něco akčního, ale ne složitého. Tento román je tím pravým odrazovým můstkem, potěší a pomůže vám překlenout se do žánru, který toho opravdu hodně nabízí. 


Knižní obálka: 
Ta je skutečně skvělá. Brokilon se opět vytáhl, nemůžu si vynachválit.




Anotace: 
Hlavní hrdina se snaží všechno brát s nadhledem a recesí, ale když mu začne jít o život, sranda ho přechází. Plní se mu sen, poznává věci, o kterých četl v knihách a které viděl ve filmech. Svět plný nekonečných možností bioniky, vylepšených lidí a implantátů, které dokážou zdánlivě nemožné...
Proč ho ale, sakra, někdo chce mít mrtvého?

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2017
Žánr: Sci-fi 
Počet stran: 262
Vazba: brožovaná


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.