Recenze: DEJ MI SVÉ JMÉNO (André Aciman)

Hodnotný román, který budete milovat i nenávidět!

„Dej mi své jméno a já ti dám to moje.“ (Str. 133)


Pokud máte v oblibě žánr LGBT, zbystřete. Nakladatelství Slovart - Booklab přináší horkou novinku s názvem Dej mi své jméno. Poutavý a neobvyklý příběh napsal André Aciman. Nejedná se o debut, ačkoliv v ČR je tento román první knihou, která od tohoto autora vyšla. Jeho bibliotika je rozsáhlá, obsahuje nejen beletrii a také naučnou literaturu. 

Vypravěčský styl psaní v ich-formě je velmi zvláštní a poetický, takřka atmosférický. Přitažlivě se prolíná s tužbami, přítomností i minulostí jako by hlavní hrdina prožíval vše najednou. Ty prožitky jsou emotivní, svůdce i lstivé. Ačkoliv je děj svižný, styl psaní je na čtení náročnější. Spíše než hltat je potřeba s ním splývat a rozumět všem jemným detailům, kterým se André Aciman věnoval. 

Titul je dělený na částí a pozbývá kapitol. Jednotlivé úseky jsou poměrně dlouhé a mírně kazí dynamiku příběhu. Čtenáři, kteří jsou zvyklí spíše na jednodušší tvorbu, dělenou na více pasáží, se mohou cítit zahlcení a děj pro ně může být hutnější. 

Neskutečně emotivní dílo vypráví se vší jemností i občasnou ostrostí zvláštní formou, která dává důraz na detaily, příběh dvou mužů. Ti k sobě postupně v lákavém vyprávění nachází cestu způsobem jeden krok vpřed a dva zpět. Oťukávají se. Chodí kolem sebe po špičkách. Když jeden nastaví dlaň k doteku, druhý se vzdálí a naopak. Křehká hra na kočku a myš si žádá své oběti v podobě emocí i času. 

Sedmnáctiletý Elio nemá ani tušení, co všechno se může stát, když k nim jako vždy přijede přes léto nový host a on mu přenechává svůj pokoj. Jeho rodiče jsou nadšení hostitelé a svůj dům propůjčují studentům nebo vzdělaným lidem, se kterými pak mohou debatovat o zajímavých tématech. Tentokrát je Elio z počátku z Olivera spíše nejistý, protože jeho odtažitost a určitý chlad, který z něj sálá, ho fascinuje a odrazuje zároveň. Netuší však, že Oliver sám se sebou vede bitvu, která rozhoduje o Eliem... Vztahy přiostřuje ještě dívka jménem Marzie. Elio se najednou ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny a stává se nerozhodným, někdy až bezmocným, co se svých citů týče. 

Naprosto úžasně vytvořené charaktery jsou tím nejpodstatnějším. Autor úžasně vykreslil povahu sedmnáctiletého chlapce, který se potýká s něčím, pro jeho život tak podstatným. Nejinak tomu bylo i u ostatních postav, ale samozřejmě ústřední hrdina byl nejvýraznější a také nejzajímavější. Bohužel se nedočkáme možnosti poznat myšlenky také Olivera, který se v závěru asi vaší oblíbenou postavou nestane. 

Usmívej se a svět se bude usmívat na tebe. „Jsem šťastný, Olivere,“ řekl jsem. Užasle se na mě podíval. „Jsi jenom nadržený.“„Ne, šťastný.“ (Str. 171)  

Láska a erotika vhodně sepsaná v rámci žánru young adul rozhodně nikoho nepohorší, ale krásně doladí celý příběh. Bez těch vhodných intimit by dílo vyznívalo necelistvě, protože k tomuto příběhu se rozhodně víc než hodí. 

Dej mi své jméno se stává hodnotným zejména pro několik hlubších myšlenek, které obsahuje. Je potřeba, jak už to u takové četby bývá, nad slovy přemýšlet a vnímat je. Nechávat je doznívat v ozvěnách, protože mohou mít více významů.

V závěru se stačí zamyslet, co se tím autor snažil říct a proč si pro své čtenáře i hrdiny připravil zrovna takový příběh. Vše zajisté záviselo na jeho zpracování, které je opravdu kvalitní. Chápu, že ne každý bude titul tak vnímat. Opravdu je velmi specifické a není snadné tím emocionálním marastem projít, ale po zavření knihy budete okouzlení, znechucení, plní protichůdných pocitů. Někdo bude titul milovat a jiný nesnášet. Pravda je, že vzbuzuje silné a procítěné emoce...

Román nabízí mnoho a tak je nutné, aby jej četl čtenář, který dokáže přijmout vše, co se mu André Aciman snažil prostřednictvím svého díla povědět. Prožijete nevídaný reálný příběh, který vám zanechá šrámy na srdci a otevře vám oči. Určitě doporučuji náročným čtenářům, jako oddechovka není kniha vhodná. 

Podle knihy je vytvořená také filmová verze příběhu, která samozřejmě není tak dokonalá. Nepochytila všechny nuance a nedokázala plně obsáhnout nádherně propracovanou atmosféru. Stejnojmenný film zobrazuje jednodušší a prostší verzi knihy, avšak pro představu je vhodný. Na psaný román však nedosáhne ani zpola.

Co na titul říká Chensie? Kniha je hodně atmosférická. Měla jsem pocit silné reality a zároveň i určitého typu éterického světa. Takové spojení je velmi neobvyklé a dokáže zapůsobit. Styl psaní je hodně odlišný od běžných románů a byl pro mě nápaditou výzvou. Samotný příběh jsem milovala i nesnášela. Cítím se po dočtení dost rozervaná, stejně rozbitá jako v závěru Elio. Svázaná a osvobozená, plná i prázdná. Kniha vyvolává spousty protichůdných emocí a já nevím, jestli tu emotivní smršť milovat nebo nenávidět. Každopádně musím tento výrazný a hodně silný příběh vstřebat a obávám se, že to nějakou dobu bude trvat. Nelze nic jiného, než hlasitě zatleskat a poděkovat. 


Knižní obálka: 
Nebyla jsem s jistá, ale ano. V jednoduchosti je krása. Titul sám je obsáhlý a potřebuje něco lidského a příznačně podstatného jako ilustraci. Pokud se nepletu, jedná se o kresbu Olivera a to mluví za vše. 


Anotace: 
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.

Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Žánr: Young adult, LGBT
Počet stran: 247
Vazba: brožovaná s chlopněmi




Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.