Mnohem víc než jen variace tmy...
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál
Chci zakoupit tento titul!
Norská spisovatelka Sigri Sandberg v České republice debutovala prostřednictvím nakladatelství Portál se svým netradičním titulem. Není snadné přiřadit ho k nějakému žánru, protože jeho rozmezí je opravdu široké. S ohledem na téma a jeho uchopení není publikace pro každého, ale pro cílového čtenáře se stane jednou z knih, kterou sebou bude nosit neustále. Což bude díky minimalistickému vzhledu snadné.
Postačí Tmu prolistovat, abyste si na ni udělali zběžně náhled. Proč má tak drobná a útlá knížečka tak nádherné publikace a vnímáte z ní takovou sílu? Protože ji nakladatelství Portál vytříbilo do nejmenšího detailu, jak překlad, tak i také vizuální stránku knihy, která nemá chybu.
Fotografie a ilustrace si samozřejmě obstarala sama a upoutají na první pohled. Neopomněla na drobnosti, na starožitnou olejovou lampu, která dotváří atmosféru do puntíku. Na ozvláštnění kapitol krásnými fotografiemi, při kterých se milovníkům podobných scén tají dech. Zkrátka už jen pro ty fotografie stojí za to si titul alespoň prohlédnout, když už vás nenalákala anotace, tak obrázky určitě.
A pak ani nevíte jak a začítáte se. Po krátkém úvodu, kdy autorka hovoří spíše k obyvatelům měst a ptá se, kdy naposledy jste viděli oblohu plnou hvězd? My z venkova podobným nedostatkem klidu, samoty, přírody a hvězdného nebe netrpíme, ale ve městech, která jsou přesycená lidmi a jejich zdokonalováním, takové radosti nemají. A proto se Sigri Sandberg, žijící běžně ve městě, zaměřuje právě tímto směrem a sděluje, proč si potřebovala odpočinout od hluku a umělé záře a odjela do přírody.
Odjíždí vlakem do Finse, do malebného prostředí, kde příroda zpívá a skutečně žije. Publikace je dělená na pět ústředních kapitol s názvy pracovních dnů od pondělí do pátku. Autorka v nich v ich-formě volného a upřímného stylu rozjímá nad tmou, nad její potřebností a nevyhnutelností. Vymezuje další témata, která vám představuje a poskytuje vám k nim i hodnotná fakta. Neopomíná podněty k zamyšlení, příležitosti k souhlasu či nesouhlasu s jejím tvrzením. Vtahuje vás do svého obyčejného a přitom tak živelného a lidského putování tmou a přírodou, až máte pocit, jako byste výlet podnikli s ní.
Neopomíná na poezii, která se vás několikrát dotkne na tom správném místě. A jako bonus jsou autorčiny texty proložené deníkovými záznamy Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů. Ta strávila ve Finse se svým manželem rok, než začala druhá světová válka.
Anotace vás upozorňuje na to, že styl psaní je na pomezí beletrie a literatury faktu, s čím rozhodně souhlasím. Takové propojení má své plusy i mínusy a ne každému přijde vhod, ale jestli vás téma zajímá a chcete i skrze knihu zažít ten poklid, který autorka pocítila, tak máte jedinečnou možnost. Nejenže vám přednese, jak na ni vše působilo, ale ještě vám zodpoví otázky, týkající se námětu, jako například: Co se děje v mozku, když nastane tma?
Ačkoliv vypravování na první pohled nepůsobí jako celistvý prvek, tak rozhodně je pevným a poklidným příběhem, plným zamyšlení a variací tmy, o nichž jste možná doposud neměli ani potuchy.
V závěru víte, že vás skrze to bohaté vypravování autorka skutečně obohatila, ač jste s tím vůbec nepočítali. Komorní a záhadná atmosféra zaniká se zaklapnutím knihy a je to ohromná škoda. Ačkoliv žiju v přírodě, kolem sebe převážně lesy a louky nez lidí, tak se mi autorčino dobrodružství v přírodě vrylo pod kůži a co víc, poučila mě i o možnostech šetrnosti k přírodě. My se snažíme žít tak, abychom přírodě neškodili, ale její nadhozené vějičky mi určitě více otevřely oči, ovšem zřejmě opět více poslouží lidem, žijícím v městech.
Publikace je dle mého cílená na městské typy, kteří se potýkají s nedostatkem přírody a prostoru. Kteří touží aspoň na chvíli vyběhnout z panelových klecí a opustit silnice, vyběhnout do přírody a zůstat tam, aby si uvědomili sami sebe a život kolem nich. Kniha vám předá opravdu hodně, i když možná ne přesně to, co čekáte. Stejně jako se Sigri Sandberg podívala hluboko do sebe, tak i vy dostanete podobnou příležitost.
Co na titul říká Chensie? Jakožto milovnice přírody mě téma zaujalo. Očekávala jsem něco trochu jiného, ale byla jsem příjemně překvapená. Titul má hodnotnou stránku, dokáže ve vás vyvolat pocity, nutí k zamyšlení. Je to úžasné čtivo, ale zřejmě ne každý jej bohužel ocení.
Anotace:
Tma dokáže zklidňovat, je laskavá, konejšivá a zároveň dokáže jít až na dřeň našich nejniternějších emocí. Proč ji nepřijmout jako zásadní součást našich životů?
Norská novinářka Sigri Sandberg se vypravila na pětidenní pobyt v polární noci na norských horách. Ve své knize píše o tom, proč je pobývání v temnotě prospěšné, proč bychom si měli tmy vážit a prožívat ji, přestože se jí instinktivně obáváme, a obecně se zabývá úvahami o významu tmy v dnešní době projasněné umělým světlem. Proč v nás samota v polární noci na horách vzbuzuje strach? Ztratili jsme instinktivní respekt k přírodě? Jak nás ohrožuje světelný smog, aniž bychom si to uvědomovali? Jak inspiruje tma umělce? Co vyvolává pobyt ve tmě v našem těle? Nepotřebují občas nakonec samotu a tmu všichni, aby se vyhnuli stádnosti?
Zajímavý, neotřelý text na pomezí beletrie a literatury faktu využívá i úryvky z deníků a dopisů Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů (1897–2000), která před druhou světovou válkou strávila s manželem, lovcem arktické zvěře, rok na Špicberkách.
Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2020
Žánr: Literatura naučná, Cestopisy
Počet stran: 159
Vazba: pevná
Žádné komentáře:
Okomentovat