Recenze: ĎÁBEL A SVĚTICE: 1. část (Amo Jones)

Žhavější než kdy dřív

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet

Chci zakoupit tento titul

Novozélandská spisovatelka Amo Jones píše ryze kontroverzní a odvážné romance pro čtenářky, které se ničeho nezaleknou! Nejspíš si spousta z vás zamilovalo sérii Elitní klub králů a po pěti dílech nakladatelství vydalo další dva! Opět dvojdílný s názvem Ďábel a světice. 

Tentokrát se Amo Jones zaměřila na Brantleyho. Tento okouzlující a velmi nebezpečný mužský také patří mezi Elitní krále a po Bishopovi a Nateovi byl další nejvýraznější postavou, která si doslova říkala o to, aby ji spisovatelka sepsala. Je jen dobře, že nám skutečně dopřála jeho příběh a znovu otevřela tabuizovaná témata a ohromila čtenáře tím, jak daleko dokáže posunout literární hranice zkaženosti v červené knihovně. 

Stejně jako pokaždé, i nyní vás musím varovat, že čtení není pro citlivé čtenářky. Jak zřejmě víte, tak opět vás čekají erotické scény a hrdinové této knihy nejsou vůbec zdrženliví nebo snad soudní. Ne nadarmo jsou autorčiny romány přisuzovány do žánru dark až dirty romance. 

Saint je nevinná čistá dívenka, která k Elitním králům patří už od dětství a nemá vlastně žádnou šanci se z toho kruhu dostat. Takhle jí to bylo předurčeno králi a tak je s ní i nakládáno. Brantley má v živé paměti chvíle, kdy byla malá a on se o ni staral. Stejně tak si ho pamatuje i Saint. Není tedy divu, že jejich vztah vyznívá i trochu incestně, jako by autorka opět narazila na zakázané území a nebála se nám o představit. 

Atmosféra je komorní až taková temná a chladná. Na podobné prostředí jsme u Amo Jones zvyklí a není tedy divu, že i teď to většina čtenářů přivítá s povděkem. Být zpátky ve zvráceném světě takřka nemá chybu, i když vám nad tím někdy zůstává rozum stát a logika pokulhává, stejně si tuhle návykovou jízdu nenecháte ujít. 

Samozřejmě nechybí ani ostatní členové Elitního klubu králů, se kterými jste již měli možnost se setkat. Nate a Tillie, Bishop, Hunter, Cash a další se znovu hlásí o pozornost a nemají problém s temnotou uvnitř Brantleyho držet krok. 

Brantley je totiž prezentován jako velmi chladný a temný hrdina. Podobně jako Bishop, ale ten už jako hlavní hrdina vyzařoval tuhle živelnost, ale Brantley má teprve nyní možnost naplno ukázat, co v něm je a já věřím, že nebudete zklamaní. Vždycky říkám, že Amo Jones se totiž nebojí vyslyšet své nejniternější ženské touhy a sepsat je... Není tedy divu, že tolika žen okouzlí svými hrdiny. Jsou upřímným odrazem přání, která se některé čtenářky bojí vyslovit. 

Brantley je prostě maccho, plný ryzí mužnosti a s ženou, dá se říct, nakládá jako s něčím podřadným, co je potřeba sice ochraňovat a hýčkat, ale vlastně ji nebere jako plně myslící bytost. Alespoň tak to na mě působí, ovšem ta jeho ochranitelská stránka, ta mnohým zamotá hlavu. 

Vítejte ve světě drsných mužů, kde jsou ženy jen těmi, které touží, protože Saint, když bude chtít získat Brantleye, to nebude mít jednoduché. Pořádně HOT žhavá milostná linie mnohé rozhodně nadchne a do toho to prosté tajemno, které se neustále plíží kolem uskupení králů... 

S ohledem na prvky, které se autorka rozhodla využívat, bych řekla, že už sahá až za real romanci, ale co si budeme nalhávat, k tomu to směřovalo vždycky a je dobré, že autorka to touhle špetkou okořenila. 

Čím víc čtete, tím víc napětí stoupá a na závěr samozřejmě očekávaně vrcholí. Je těžké vám k tomu něco povědět a neprozradit, jak si autorka povodila čtenáře, a přitom odkryla naprosto skvělou romanci. Řekla bych, že ačkoliv Nate byl slabší, tak Brantley je opět hrdina, po kterém čtenářky budou prahnout. 

Jestli jste nečetli sérii Elitní klub králů, tak si ji musíte přečíst, protože bez její znalosti si nemůžete užít ani Ďábla a světici. A to by byla vážně neskutečná škoda! Série má své mouchy, občas je nelogická a místy dokonce máte pocit, že vám krade duši, ale přesto je neskutečně návyková a věřte mi, to, co si přečtete v knihách Amo Jones, to nikde jinde nenajdete. Ona se nebojí sepsat cokoliv, ať už je to sebevíc zvrácené a vzrušující. 

Vždycky si řeknu, že si další dílo od Amo Jones nepřečtu, protože jako náročnější čtenářka jsem v tom našla dost nelogičností na to, aby mě to odradilo. A že autorka by na sobě vážně potřebovala zapracovat, jenže pokaždé po ní sáhnu a musím uznat, že ta holka má vážně koule. Nelze to říct jinak, protože Ďábel a světice byla neskutečná jízdu, i když tam zas něco haprovalo, tak Brantley mi vyrazil dech. No, vypadá to, že i když měla za mě Amo Jones pár o něco slabších knih, tak je zase na koni a rozhodla se zas ukázat svoje kvality. Palec nahoru, i přesto, že se vlastně s ohledem na téma i trochu opakuje.  

Anotace a bližší informace na stránce knihy u Booxy