Úryvek z knihy Adamův pád

Adamův pád

Sandra Brown




Po přečtení knihy Než jsem tě poznala od Jojo Moyes jsem potřebovala nějaký vyprošťovák podobného tématu, ale s dobrým koncem. A právě tím byla kniha Adamův pád od S. Brown. Kniha mě opravdu neočekávaně zaujala, byla jsem z té srdcovky Než jsem tě poznala natolik rozložená, že jsem myslela, že už asi nikdy smysluplnou četbu nepoznám. A ejhle, vyprošťovák v podobě romantického děje a reálně-bouřlivými hrdiny byl v mých dlaních a připraven podat mi záchranné lano a vytáhnout mě z té propasti, kam mě Jojo Moyes shodila bez varování. :o)

Anotace: 
Lila Masonová byla v posledních letech svědkem, jak se její starší sestra zamilovala, vdala a měla děti. Ona sama veškerou energii věnovala své profesi a vypracovala se na vynikající fyzioterapeutku, která nikdy neklesá na duchu a neztrácí soucit s pacienty. Když přijme nový náročný úkol, změní se nejen život jejího svěřence, ale i její vlastní.
Ještě nikdy neměla tak umíněného pacienta, jako je Adam, který ji na každém kroku provokuje a uráží. Přesto je Lila odhodlaná pomoci mu k návratu do normálního života. Příliš pozdě přijde na to, že sice vyhrává bitvu o Adamovo zdraví, ale ztrácí srdce a začíná pochybovat o svých představách o mužích, lásce a zejména o sobě. Když se střetnou její profesionální zájmy s vášnivou touhou, musí si správně vybrat. 

Ano, kniha je právě podobná tím, že muž je také na lůžku a je nutné mu pomoci do života. U Adama to však není tak zlé, jako to bylo u Willa a tak je tu naděje na zázrak. I romantické chvíle. ,o) Kniha patří do série Sestry Masonovi, ale popravdě jsem četla jen tento díl. Nějak jsem na ty další pozapomněla, nejspíš bych si je měla připsat do seznamu četby, protože Adamův pád si jistojistě ještě někdy přečtu. :o)

Úryvek: 


„Ty si asi myslíš, že jsem úplnej trouba. Nebudu se s tím vůbec obtěžovat. Je to zbytečný. Chci jen –“
„Trucovat. Litovat se. Bejt mrzutej. Vyžívat se v sebelítosti, protože jsi konečně objevil něco, co nemůžeš za peníze koupit.“
„Jo,“ zasyčel. „A proč ne?“ Hněvivě ukázal na své nehybné nohy pod přikrývkou. „Podívej se na mě.“
„To jsem zrovna chtěla,“ odpověděla Lila klidně. A než se vzpamatoval, strhla prostěradlo dolů.
Adam zděšeně zalapal po dechu. Totéž platilo o Lile, ale podařilo se jí to skrýt. Viděla už stovky těl, ale dosud nikdy nespatřila tělo tak dobře modelované. Bylo souměrné jako Michelangelův David, ale mnohem mužnější, opálené a pokryté měkkými tmavými chloupky, které lákaly k pohlazení.
Bylo jasné, že několik dní nejedl. Na hrudi se mu výrazně rýsovala žebra. Bylo rovněž zřejmé, že před nehodou holdoval sportu. Svaly na stehnech a lýtkách byly dobře formované. Bylo také zjevné, že by mohl uspokojit i tu nejnáročnější ženu.
„Velmi pěkné,“ konstatovala Lila se záměrnou lhostejností. „Dovedu si představit, proč jsi tak nervózní, že tě takové krásné svalstvo nechce poslouchat.“ Zakryla mu podbřišek bílým ručníkem. „Začneme!“
„S čím?“
„S tím, o co se pokoušeli ti tři terapeuti, než jsi je vyhnal. Já teď podrobím každý kloub pasivnímu cvičení a budu s ním otáčet, až kam to půjde.“
„Máš pravdu. Dělali to všichni. Je to ztráta času.“
„Mého času. Těžko to lze považovat za ztrátu, protože jsem za to moc dobře placená. A ty jinak nemáš co na práci. Takže můžeš klidně ležet a být zticha.“
V hutných sprostých slovech shrnul, co by jí rád udělal. Zamračila se na něj. „Stejně nejsi v takové formě, abys toho byl schopen. Lituju. Přicházíš o skutečnou lahůdku. A obávám se, že jakmile to dokážeš, nebudeš o mě stát. Jestli si teď myslíš, že mě nenávidíš, jen počkej, až se dostaneme k FNP.“
„Co je zas k čertu tohle?“
„Fyzioneurologická podpora.“
Oči mu vzplanuly hněvem. „To zní hrozně.“
„Není na co se těšit, věř mi. Zatím postačí pasivní cvičení. Dnes tě ještě necháme na posteli, ale zítra ráno začneme cvičení ve stoje a pak tě přendáme na žíněnkový stůl.“
„Cvičení ve stoje?“
„Na sklápěcím stole. Vím, že už jsi se s ním seznámil, tak si nehraj na nechápavýho.“
„Nenávidím ten zatracenej krám.“
„Není to žádná velká legrace, to připouštím. Ale nechceš přece, aby se ti udělala krevní sraženina. Kromě toho stání napomáhá vyprazdňování močového měchýře. Nerada bych, kdyby ses musel vrátit k cévce, protože když ležíš naznak, můžeš chytit infekci, nebo se ti udělají močové kameny a budeš mít vesikouretrální reflux.“
„Můžeme mluvit o něčem jiném?“ zeptal se a zbledl.
„Jistě. O čem chceš mluvit?“
„O ničem.“
Lila si stoupla vedle postele, zvedla mu pravou nohu a začala otáčet ztuhlým kloubem. „Jak často tě Pete obracel?“
„Neobracel mě.“
„Nedovolil jsi mu to.“
„To je pravda. Je to ponižující.“
„Správně by ses měl otáčet každé dvě hodiny.“
„No jo.“
„Není divu, že máš na zádech proleženiny. Jak myslíš, že si tím prospíváš, když lidi nenecháš, aby ti pomohli?“
„Jsem zvyklý pomoct si sám.“
„Soběstačný mužný týpek.“
„Co je na tom špatného?“
„Za daných okolností zaujímáš hloupý a kontraproduktivní postoj, ale chceš-li být soběstačný,“ pokračovala rychle, když viděla, že se chystá protestovat, „tak se nauč obracet se sám.“ Povšimla si, že ho zaujala, a vysvětlila: „Právě na tom se ukáže, jak je hrazda praktická. Pokud tě její užívání přivádí do rozpaků, navrhuju, abys sis to procvičoval, až u tebe nikdo nebude. Cítíš něco?“
„Ne.“