Recenze: HOSTITEL (Stephenie Meyer)

Dvě duše v jedné knize...


Věděla jsem, že to začne koncem, a ten konec bude těmto očím připadat jako smrt. Byla jsem varovaná.
Ne těmto očím. Mým očím. Tohle jsem teď byla já.


        


Anotace: 
Melanie Stryder se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva. Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících „divokých“ lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. „Poutnice“ – její vetřelecká „duše“ – která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří. Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopk zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže – Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují. Stephenie Meyerová patří k nejzajímavějším autorům současnosti. Ve svém Hostiteli nám předkládá strhující a nezapomenutelné dílo o vytrvalosti lásky a o samotné podstatě toho, co člověka dělá člověkem. 

Nakladatelství: Tatran
Rok vydání: 2009
Žánr: Sci-fi a fantasy, Romány
Orig. Název: The Host


Někdo se snaží tuto knihu srovnávat se Stmíváním, které autorka napsala. Ale to je úplně mimo mísu, protože Hostitel je naprosto jiný. 

Tato kniha se brát s nadhledem jako jakýsi psychologický román, protože autorka si opravdu bravurně vyhrála s tím, že v jednom těle byli dvě duše. Malanie a Poutnice, která k jejím vzpomínkám přichází jako slepý k houslím.

Poutnice je opravdu zajímavá sama o sobě. Tolik zkušeností z jiných světů a ten náš je pro ni jedním velkým úžasným překvapením. Snaží se brát vše s pohledem své neposkvrněné duše a je to naprosto unikátní pohled na svět, který je plný násilí. Ano, v něčem mají mimozemšťané, kteří nás napadli, pravdu. Náš svět je plný násilí a hrůzností a oni mu dali řád. Ovšem tím, že onomu světu vzali nás - naše duše, naše těla, která využívají jako schránky pro sebe. 

Fascinující nápad, že? Rozhodně ano a já osobně jsem se obávala, že ho autorka nějak zprzní nebo nedokáže využít jeho potenciál, ale mé obavy byly naprosto liché. Meyerová se s tím poprala s neskonalou něhou a kreativitou, která celou knihou prostupuje. 

Melanii a všechny jí drahé se dá snadno poznat a zamilovat z pouhých vzpomínek, které čtenář prožívá opravdu živě. Kniha vtáhne do děje od prvních řádků. 

První část je spíše o vzpomínkách. O tom, jak se Melanie brání Poutnici a všem jí podobným. O světě, který si mimozemšťané za pomoci našich těl vyrobili. A je to neskutečné čtení. Musím upřímně říct, že mě to pohltilo a nenašla jsem chybu, kterou bych tu mohla interpretovat. První část prostě byla krásná i děsivá zároveň. 

Druhá část je akčnější. Dobrodružství dosahuje svého cíle a my se ocitáme mezi skupinkou lidí, kteří se stále brání podlehnutí mimozemšťanům. Vybudovali si vlastní úkryt, ve kterém žijí. Ano, tady to má trošinku trhliny a něco je možná málo dovysvětlené, ale čtenář má možnost si vše prohlížet užaslýma očima Poutnice (i sympatické Melanie). 

Líbí se mi, jakým způsobem Poutnice vypráví o tom, co zažila. Pro mě by to mohlo být trochu obsáhlejší, protože mě její zkušenosti zajímaly. Ale to už je spíš na každém čtenáři. 

Nemůžeme opomenout ani romantickou stránku knihy, která je vsazena mezi Melánii a Poutnici. Autorka to opravdu dokázala vystihnout a hlavně odlišit od sebe dvě ženy v jednom těle, které chovají city každá k někomu jinému. To je na tom opravdu úchvatné. Obávám se, že bylo neskutečně složité tohle napsat, ale ona to dokázala na sto procent. 

Na sáze Stmívání jsem její spisovatelský um nepoznala tolik, stále se o něm dalo pochybovat. Přeci jen šlo o žánr young adult s upířím námětem a vyvolalo to u lidí různé reakce. Ale tady už se její talent popřít nedá. 

Tohle je těžká kniha na četbu. Nepočítám to mezi oddechovky, protože to strhující napětí a do toho úžasně vytvořené charaktery spolu se světem, který bere dech, prostě odpočinkové není a čtenář se při tom i zapotí, ale stojí to za to. 

Stále váháte? Neváhejte. Protože o takový zážitek by bylo opravdu škoda přijít. 

Knižní obálka: 
Já myslím, že svou jednoduchostí vystihuje strhující a nelehký román uvnitř.

Filmové zpracování:
Film byl opravdu hezký. Vyvedený. Byla jsem zvědavá, jak některé věci vystihne, ale líbilo se mi to od konce do začátku. Ale jak to bývá, film je jen čtvrtinou knihy. Nedokáže ji obsáhnout celý. Takže doporučuji první knihu a pak film, abyste o nic nepřišli. A pokud Vám nestačí představivost, pak je zas naopak lepší skouknout jako první fillm. ,o))


Filmový trailer