Aneb co při čtení zabolí!
Je krásný večer. Za oknem jsou na nebi už vidět hvězdy a já se tulím na pohovce vedle krbu, ze kterého slyším praskání dřeva a cítím krásné teplo. Na stole přede mnou horký citrusový čaj a jediné, co mi chybí ke štěstí, je otevřít knihu a propadnout se do světa mezi řádky.
A pak to přijde. Je to podobné, jako když mi vrtali zub nebo slyším skřípění nehtů po tabuli. Úplně mě to uhodí do očí a na chvíli možná i oslepnu nebo spíš na mě přijdou mdloby. Knihu zaklapnu, i když ji nezavírám úplně a mnu si kořen nosu, jako by se mi v mysli rýsovala nová knižní jizvička.
Co jen mi to ten český překlad udělal?!
Stává se Vám to? Četli jste knihu v angličtině a byla naprosto skvělá a pak rozevřete český překlad a rozbolí Vás oči tak moc, že se chce člověku brečet. Někdy jsou překlady opravdu špatné, jindy lepší a mnohdy dokonalé. Nejhorší rozčarování nastává, když čtenář narazí na překlad knihy, který zabíjí ducha samotných knižních hrdinů a hlavně přibližuje k infarktu samotného čtenáře!
Já takové chvíle zažívám také a tak jsem se rozhodla s Vámi podělit o své knižní jizvičky...
I. Maličkosti, ďáblovo potěšení...
Působí jako zdánlivě nevinné, ale jsou nejhorší. Pro mě je to povětšinou jako působení skřipce nebo palečnice a musím knihu zaklapnout a rozdýchat se.
Kdy se mi to stalo naposledy? Při čtení jedné z knih Bratrstvo černé dýky (J. R. Ward). Tato série je moje nejoblíbenější a zbožňuji ji. Než jsem si ji zakoupila, dostala jsem se k ukázce, kde byla věta:
Zaklepal kotníky prstů na dveře...
Řekla jsem si, že je to určitě jen špatný překlad a ten knižní výtisk, který si pořídím, to jistě mít nebude. Zakoupím. Začtu se. A bum! Ta samá věta mě přikovala až do samého křesla a kotníky prstů mi bušily na lebku.
Proboha! Je to jedno hloupé slovíčko, ale mně to absolutně nedává smysl. Nejsem na takové spojení zvyklá. U nás se tomu říká klouby prstů. Představa kotníků na noze a kotníků na prstech mi přijde spíš jako začátek scénky z American Horror Story. :o))
Mezi námi, mě ve škole učili, že kotník je označení kloubu na dolní končetině, nikoliv kloubů mezi články prstů. ,o) Jak mohl překladatel a korektor takovou věc přehlédnout? Netuším. A bohužel je fakt, že takových knih, kde mají hrdinové na prstech kotníky, bude v ČR mnohem víc, než tušíte! :o))
II. Překlepy, malé chybičky a velké hrubky jsou i v knihách jako doma!
Smutný fakt, který v několika knihách najdete. Kupříkladu jsem nedávno měla v ruce knižní výtisk Železného krále (J. Kagawa), který měl v sobě neuvěřitelnou spoustu překlepů, chyb pro malé i velké bolehlavy a to takřka na každé stránce. Neříkejme, že NDR někde udělalo chybu, kniha byla vydaná v České republice. Jediná šance je, že knihovna v mé domovině, dostala jako bonus špatnou verzi za trest...
A bohužel tohle není první, ani poslední kniha, kde se takové průšvihy stávají. Netrpí tím jen čtenáři, ale klesá tím kvalita samotných knih. Malá hrubka se dá přehlédnout, překlep zabolí a mega hrubka rozbrečí citlivější čtenáře natolik, že nestačí dva balíčky kapesníků. ,o)
Jelikož jsme ale načali téma chyb, musím odkázat na můj další článek - Knihy, které schválně mučí pravopis! Tam si najdete četbu, která je plná chyb a nejenže o tom ví, ale ještě se tím chlubí a dává tak najevo svou neobyčejnost.
III. Blešky patří do novin!
Upřímně... Nejsem zastánce pidipísmen v knihách. Už mám své roky a taky slepnu, takže se mi písmena normální velikosti čtou mnohem lépe, než maličký font.
Ještě dokážu pochopit, když je takové písmo využito v odborných publikacích, ale u knih, při jejichž čtení se má čtenář uvolnit, je to spíše svazující, když musíte mhouřit oči, aby Vám při rychločtení neuteklo ani slůvko napínavého děje.
Znám několik takových knih. Dokonce je mám ve své knihovničce a moc se mi do nich nechce, protože když mě to chytí, vadí mi, jak mi písmenka přeskakují před očima nebo se v malém písmu kvůli své vlastní polo-slepotě ztrácím.
Rozečetla jsem nedávno knihu Závist (G. Olsen), kde jsou písmena větší, než jsem zvyklá a ačkoliv kniha moc čtivá není, tak mi to ubíhá světelnou rychlostí díky většímu písmu. Takže malá rada pro začínající autory a mžourající čtenáře - větší písmo znamená lepší čtivost! :o)
Ahoj :) Kotníky na prstech jsou sice zastaralé označení, ale pořád jsou platné a je to vžitý, i když archaický obrat. Chápu, že to mladší generace tahá za oko, ale bohužel je to tak.
OdpovědětVymazatJe fakt, že kotníky prstů mi taky přijdou vcelku normální obrat, protože už jsem to viděla mnohokrát, pravda, hlavně ve starších knihách :-) Ale překlepy a chyby mně vadí taky, a dost. Jsem schopna často snížit hodnocení knihy jen proto, že si nikdo nedal pořádnou práci s korekturou, což je docela škoda...
OdpovědětVymazatU nás na Západě Čech se ty kotníky na prstech nějak nevyskytují, takže opravdu mě to vytáčí. :o)) Ale i přesto ty knihy, ve kterých to je, zbožňuji. ,o) S hrubkami je to horší, to prostě ovlivňuje celou knihu, pokud je toho příliš.
OdpovědětVymazatDěkuji za komentáře! :o)
Bylo to jako filmový trik, když mi doktor Edede přivedl mého manžela do 24 hodin, vyzkoušel jsem mnoho způsobů, jak dostat mého muže zpět, ale vždy se setkávám se špatnými lidmi, dokud jsem nemyslel doktora Ededeho radu každému, kdo má stejný problém kontaktujte ho na Ededetemple@gmail.com nebo Whatsapp +233235887825 Slibuji, že vás nikdy neodradíme.
OdpovědětVymazat