Od mužů pro ženy k MDŽ

MDŽ neboli Mezinárodní den žen je vlastně svátek, který byl ustanovený roku 1908 k výročí stávky newyorských švadlen, ale proslavil se až po roce.

Češi nad tímto svátkem spíše mávnou rukou, i když většina českých žen rády dostávají blahopřání, kytičku nebo dokonce i nějaký hmotný dárek. 

Jelikož je to svátek žen, zákonitě jsem se musela zaměřit na muže. A zajímala mě nelehká otázky - jakou knihu by své přítelkyni nebo mamince dali k tomuto svátku? 

Některým mužům jsem musela nejdříve vysvětlit, co MDŽ je. Dá se to považovat trochu za ostudu, ale co naděláme. Ostatní mi rovnou řekli, že takovou hloupost slavit nehodlají, jiní řekli, že jen popřejí, ale pár se jich přece jen našlo a odpověděli mi. 

Myslím, že odpovědi vás mile pobaví i překvapí. 

Kuriozní místa na čtení III.

Třetí díl Kuriozního čtení. Vše, co se mi podařilo nasbírat máte k přečtení ve třech článcích a pokud by vás to inspirovalo kupříkladu k tomu, abyste si na čtení Batmana vzali ten superhrdinský obleček, dejte mi vědět. Rozhodně by mě to potěšilo. Právě sháním obrovského psa s velikánskou boudou, abych si s ním mohla přečíst Psa Baskervillského. :o))

Chcete se pobavit a třeba se i inspirovat? Začtěte se do tohoto článku. Dlouhou dobu jsem sbírala informace o tom, jak lidé, které znám nebo jsem je potkala na chatu či jen venku na procházce, čtou. A jsem ráda, že vám o tom můžu napsat. :o)

Pochlub se i Ty, na jakém místě čteš! :o) Budeme rády. ,o)

Kuriozní místa na čtení II.

A máme tu druhou část článku, ve kterém se mi několik čtenářů svěřilo (nepoužila jsem na ně žádné hrubé násilí, většinou), kde rádi čtou své oblíbené knihy. 

Chcete se pobavit a třeba se i inspirovat? Začtěte se do tohoto článku. Dlouhou dobu jsem sbírala informace o tom, jak lidé, které znám nebo jsem je potkala na chatu či jen venku na procházce, čtou. A jsem ráda, že vám o tom můžu napsat. :o)

Pochlub se i Ty, na jakém místě čteš! :o) Budeme rády. ,o)

Kuriozní místa na čtení I.

Většina čtenářů má svá vybraná místa, kde si nejlépe počtou a odpočinou si ve světě mezi řádky.  Já a Wish na tom nejsme jinak. Já mám nejraději, když se mohu stulit s nějakou dobrou knihou u krbu a nebo ve vaně. 

Zdroj

Ale jsou i kuriozitní čtenáři, kteří si čtou hlavou dolů nebo dokonce při čtení i poskakují! A právě na ty jsem se zaměřila. Jsou mezi námi. Jsou to čtenáři jako ty a já. Není na nich vidět žádná odlišnost, mimo toho, že rádi čtou na zvláštních místech, aby zažili tu správnou atmosféru, kterou jim kniha nabízí.

Chcete se pobavit a třeba se i inspirovat? Začtěte se do tohoto článku. Dlouhou dobu jsem sbírala informace o tom, jak lidé, které znám nebo jsem je potkala na chatu či jen venku na procházce, čtou. A jsem ráda, že vám o tom můžu napsat. :o)

Pochlub se i Ty, na jakém místě čteš! :o) Budeme rády. ,o)

Tak co je teda lepší? Kniha nebo film?

Zdroj

Občas mi tahle otázka připomíná známou hádanku: "Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?" Samozřejmě tady mluvíme o lidech, kteří rádi čtou a mají možnost srovnání. U těch ostatních je odpověď jasná. :) Ve většině případů jsem se setkala s názorem, že kniha je jednoduše lepší než film. Platí to ale opravdu vždycky? A na jakých dalších věcech to ještě závisí? A jak to mám já?

Co nám obecně filmy a knihy přinášejí ?

Nic, co bychom už všichni nevěděli. :) Knížka vám dává možnost fantazie, kdy si hrdiny i prostředí můžete vysnít podle svého (ne nutně to ovšem musí být pozitivní pro každého, ale to tak bývá u všeho). Pro někoho pak čtení knihy a vytvoření si vlastního světa může být považováno za mnohem intimnější setkání s jednotlivými postavami a jejich příběhem než "obyčejné" zhlédnutí filmu. 

Naopak film všemu tomu dává větší uchopitelnost. Oživuje postavy, které známe jen z černobílých stránek, propůjčuje jim pohledy, výrazy, úsměvy a gesta, a také dodává jednotlivým scénám odpovídající hudební doprovod, který více podněcuje naše emoce a zapříčiňuje to, že se bojíme nebo brečíme přesně na těch místech, na kterých máme. :)

Knihy mého mládí

Aneb když patříte mezi knižní dinosaury, protože HP a Stmívání rozhodně nebyly vaše první přečtené knihy. 

Dnes na mě Wish vyběhla s tím, že málo makám a zadala mi téma. Chce, abych napsala článek o tom, jak jsem začínala se čtením. Upozorňovala mě na to, že všude jsou čtenáři, kteří začali číst až s érou Harryho Pottera nebo Stmívání. 

Já to až tak děsivě nevidím, i když je pravda, že se moc nebavím o tom, kdy a jak člověk začal číst. Já osobně jsem spíš takový knižní dinosaurus. Už mi není dvacet, ale dvacet sedm a kdybych začala číst až s Harrym Potterem, uteklo by mi spousta krásných let bez čtení! To by byla velká škoda. :o)

Spoilery na blogu - Ano či ne?

Když řeknete tohle slovo mezi milovníky četby, udělají obličej jako byste je právě informovali o tom, že Hitler žije. A to nepřeháním. Je to dostatečně výstižné, ovšem ne pro každého. 

1) Pro některé jsou spoilery doslova hrůznou zkušeností, kdy se nechtěně dozvěděli děj a dotyčného záškodníka budou proklínat až do své nejdelší smrti.

2) Jiní to moc neberou - tedy záleží u jakých knih se spoiler vyskytuje. Některé se jim číst moc nechce, takže když se k nim něco o ději dostane, nijak to neřeší, ale běda, jakmile byste řekli spoiler ke knize, kterou právě čtou a je napínavější, než střemhlavý seskok z letadla bez padáku. 

3) A pak existuje hrstka barbarských čtenářů, mezi které patřím i já, a ta se mezi ostatními moc neprojevuje, protože nejsou oblíbení. Tito lidé totiž spoilery milují! Doslova je vyhledávají a jsou schopní si dokonce na blogu stěžovat, že recenze neobsahovala žádný spoiler nebo o něj žadonit! 

Baštíme s knihou...

Aneb knižní pokrmy! 

Když si procházím blogy, obvykle na nich najdu knižní potravu spolu s tou normální. Je běžné, že naleznu svou oblíbenou knihu a vedle ní kupříkladu lívance, mističku třešní či jiné pochutiny, na které se hned sbíhají sliny. 

Ale proč takové fotky? 

Jste zastánce toho, že knihy a jídlo patří k sobě? 

Já takový gurmán nejsem. Ano, mám ráda jídlo. A zbožňuji knižní světy. Ale jsem toho názoru, že tyto dvě věci se nemíchají. Mám několik zajímavých důvodů... Přehánějte a smějte se se mnou! :o) A můžete se pokochat na těchto dvou fotkách, které jsem u jídla vyfotila. Jsem amatér, ale chutnalo mi. :o))

Knižní jizvičky

Aneb co při čtení zabolí! 

Je krásný večer. Za oknem jsou na nebi už vidět hvězdy a já se tulím na pohovce vedle krbu, ze kterého slyším praskání dřeva a cítím krásné teplo. Na stole přede mnou horký citrusový čaj a jediné, co mi chybí ke štěstí, je otevřít knihu a propadnout se do světa mezi řádky.

A pak to přijde. Je to podobné, jako když mi vrtali zub nebo slyším skřípění nehtů po tabuli. Úplně mě to uhodí do očí a na chvíli možná i oslepnu nebo spíš na mě přijdou mdloby. Knihu zaklapnu, i když ji nezavírám úplně a mnu si kořen nosu, jako by se mi v mysli rýsovala nová knižní jizvička. 

Co jen mi to ten český překlad udělal?! 

Stává se Vám to? Četli jste knihu v angličtině a byla naprosto skvělá a pak rozevřete český překlad a rozbolí Vás oči tak moc, že se chce člověku brečet. Někdy jsou překlady opravdu špatné, jindy lepší a mnohdy dokonalé. Nejhorší rozčarování nastává, když čtenář narazí na překlad knihy, který zabíjí ducha samotných knižních hrdinů a hlavně přibližuje k infarktu samotného čtenáře! 

Já takové chvíle zažívám také a tak jsem se rozhodla s Vámi podělit o své knižní jizvičky...