Knihy mého mládí

Aneb když patříte mezi knižní dinosaury, protože HP a Stmívání rozhodně nebyly vaše první přečtené knihy. 


Dnes na mě Wish vyběhla s tím, že málo makám a zadala mi téma. Chce, abych napsala článek o tom, jak jsem začínala se čtením. Upozorňovala mě na to, že všude jsou čtenáři, kteří začali číst až s érou Harryho Pottera nebo Stmívání. 

Já to až tak děsivě nevidím, i když je pravda, že se moc nebavím o tom, kdy a jak člověk začal číst. Já osobně jsem spíš takový knižní dinosaurus. Už mi není dvacet, ale dvacet sedm a kdybych začala číst až s Harrym Potterem, uteklo by mi spousta krásných let bez čtení! To by byla velká škoda. :o)


Já osobně si své čtecí začátky moc nepamatuji. Ke čtení mě vedla babička, která mi četla od malička, a tak jsem se mezi dětskými pohádkami, kde figuroval například Medvídek Pú, dostala do první třídy a začala babičce předčítat sama velmi brzy.

Pamatuju si knihu Alžběta, můj kluk a pes Pac, kterou jsem od té doby četla mnohokrát a úryvky si dokážu vybavit ještě teď. Nezapomenu ani na Čuka a Geka, Timora a jeho partu. Své milované Lovce mamutů, Havraní osadu a podobné Storchovky. Různé další pohádky, které jsem četla asi tak do dvanácti. 

Já prostě četla všechno, co jsem doma našla. Takže se mi pod ruku dostal i Krvavý Bill a Viola od Švandrlíka. Romeo, Julie a tma od Otčenáška. A další takové příběhy, které jsem četla asi od dvanácti. 

Kolem čtrnáctého roku jsem začala s Lanczovou. Od ní jsem si oblíbila asi nejvíc trilogii s Blíženci - kdo by nezbožňoval Dicka? :o))

Nevím, jak na ni pohlíží čtenáři teď, ale knihy od ní jsou vlastně české Young i New Adult, takže mi vyhovovaly. Do toho různé další... Bez tebe nemůžu být. Kluci milují princezny. Vstup klukům zakázán. Čarodějky se nelíbaj. 

To byly takové ty dívčí romány, které mi dělaly společnost a já z nich získávala první romantické knižní zážitky. :o)

U mě je to těžké. Za svůj život jsem přečetla nebo vyslechla spousty knih, protože jsem už od nemluvněte byla vedená k lásce ke knihám. Nevzpomínám si na první a netuším, která bude poslední, ale doufám, že než k tomu dojde, přečtu jich ještě spousty. Každý den je vhodný ke čtení, takže nezaostávám a čtu, kdykoliv mohu. :o)

Ano, četla jsem samozřejmě Harryho Pottera - celou sérii, která je opravdu luxusní počteníčko pro čtyřleté prťousi i pro osmdesátileté babičky. Zaujme každého svým kouzelným světem a dokonale vybroušenými detaily. Je to opravdu vytříbená série a já jsem toho názoru, že přečíst by ji měl rozhodně každý, ale nepatřím mezi skalní fanoušky HP. Přečetla jsem knihy, viděla jsem filmy. Mohu to chválit, ale víc mě baví jiné knihy. ,o)

Stmívání byl další průlom. Ale ne pro mě. O upírech jsem četla už dříve, takže ačkoliv tato sága rozpoutala upíří boom, tak pro mě to nebylo nic moc nového. Ale líbilo se mi to, to samozřejmě. I když jsem toho názoru, že autorka to prostě ostrouhala na žánr pro děti. Přece jen bych očekávala, že v takové knižní sérii bude víc fyzické romantiky, takže mi to upřímně vadilo a přišlo mi to takové nedopsané... 

Když se na knihy, které jsem četla zadívám, tak můj styl se moc nezměnil. Stále jsem schopná číst všechno, co mě baví a mám určitý vyhraněný styl, ve kterém pokračuju, i když si přečtu vlastně úplně všechno mimo obyčejných krimi knih, které mě prostě nebaví. 

Mám teď devatenácti měsíčního chlapečka a užívám si dobu, kdy mu mohu kupovat knihy. Ukazovat mu v nich obrázky a učit ho k lásce ke knihám stejně, jako mě kdysi babička. Doufám, že jednou bude číst knihy s radostí jako já. :o)


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.