Úryvek z knihy Náměsíčník

Náměsíčník 


Robert Muchamore




Anotace: 
Tentokrát se agenti CHERUB zapojí do vyšetřování letecké katastrofy; nad Atlantikem se zřítí letadlo a zahyne přes tři sta lidí. Existuje podezření na teroristický útok, ale práce vyšetřovacího týmu je bezvýsledná – až do okamžiku, kdy na horkou linku zavolá domácím násilím ztýraný dvanáctiletý chlapec a prozradí svoje podezření. Není však jisté, že to je stopa, zvlášť když se ukáže, že chlapec není zrovna důvěryhodný typ. Pravdu můžou zjistit jen agenti z CHERUB, jednotky tajné služby složené z dětí. Jsou to špičkově vycvičení profesionálové s jednou obrovskou výhodou: dospělé nikdy ani ve snu nenapadne, že je špehují děti. Pro oficiální místa tyto děti neexistují.

Recenze zde


2. DOHODA

Nejdřív Karen musela nastřádat šest novinových kuponů. Jakmile měla pohromadě celou sadu, posadila se k počítači a svedla boj s přetíženou webovou stránkou aerolinek, aby urvala slevu století na čtyři letenky: prodloužený víkend s předvánočními nákupy v New Yorku pro syna, dcerku a tchyni.
Nabídka se vztahovala jen na určité lety v určité dny v týdnu. Nakonec se jí povedlo zarezervovat pouze zářijový termín, a i pak musela souhlasit s příplatkem, aby směli použít dřívější zpáteční spoj, a tak děti přišly jen o jediný den školy (ředitel ji proklál sžíravým pohledem, jako by jejím dětem to jediné zmeškané pondělní vyučování zničilo všechny vyhlídky na obstojnou kariéru).
Jenže Karen se zamilovala do snu, že s dětmi navštíví New York, a kdykoliv zakopla o nějakou slevu, zakousla se do ní pevně jako rotvajler. A navzdory frontám při odbavení, odpornému jídlu v letadle a zmatku mezi pasažéry po přistání na letišti JFK si všichni užili pěkný víkend.
Podívali se nahoru na Empire State Building, přespávali ve fešáckém hotelu a vybrakovali několik kreditek v outletovém nákupním středisku asi patnáct kilometrů za hranicí města. Karenina tchyně rozmazlovala děti až hanba a oba uličníci si naplno užívali každičkou minutu, po kterou mohli zůstat déle vzhůru nebo se cpát ve fastfoodech.
Angusovi bylo jedenáct a Megan devět. Seděli na dvou sedadlech ze čtyř po pravé straně uličky; vedle nich seděla matka a na posledním, čtvrtém sedadle tvrdě spala babička. Od startu na newyorském letišti uběhly dvě hodiny a posádka ztlumila světla a pustila topení trochu víc, aby pasažéři mohli odpočívat, ale Anguse strhla hra na jeho novém gameboyi a Megan si na mrňavé obrazovce zasazené do zadní strany sedadla před ní našla bezva film. Jejich maminka by byla mnohem radši, kdyby se děti snažily dospat, co zameškaly, ale protože v letadle jí vždycky třeštila hlava bolestí, neměla chuť se s nimi dohadovat, dokud budou zticha.
Meganin film byl romantická komedie o motorkáři, který se zamiloval do lékařky, s níž se seznámil poté, co se vymlátil na motorce. Motorkář si oholil plnovous, koupil si slušný oblek a sehnal si řádné zaměstnání, což všechno vedlo k různým situacím, které podle Megan byly k popukání, ale kdybyste se zajímali o Angusův názor, označil by to za nudné romantické žvásty. Sledoval film jen prvních pět minut a hned potom zapnul gameboye.
Ale zrovna když se film blížil k vyvrcholení – motorkář se porval na svatbě a zahanbeně utekl ještě dřív, než se stihl dozvědět, že lékařka ho miluje za to, jaký skutečně je, a ne kvůli tomu, za koho se snaží vydávat – Meganino sluchátko začalo vynechávat a nakonec jí zvuk šel jen do jednoho ucha. Natáhla ruku pod boční opěrkou sedadla a sebrala Angusovi z klína jeho sluchátka.
„Hele!“ vyprskl načuřeně Angus, obrátil se a sluchátka sestře zase vyškubl. „Na co si to hraješ?“
„Ty moje jsou rozbitý,“ vysvětlovala Megan, „a ty je teď stejně nepotřebuješ.“
„Ale možná je budu potřebovat později.“
„Tak si je později zase vezmeš, ty hnuse!“ zasyčela Megan a přitom zoufale ukazovala na malou LCD obrazovku v opěrce sedadla. „Film je už skoro u konce, a ten prostě nesmím propásnout!“
Karen otevřela oči a přísně se podívala na děti. „Nechte toho, vy dva. Angusi, dej jí ta sluchátka!“
„Ale pak budu v troubě až do přistání! Jako bys ji neznala, řekne, že to je na minutku, ale za nic na světě je nedá z ruky!“
Karen popadla vlastní sluchátka a zamávala jimi ve vzduchu. Ještě je ani nevytáhla z celofánového obalu. „Angusi, když budeš sluchátka později potřebovat, můžeš si vzít tahle!“ zavrčela. „A teď toho nechte! Oba se chováte jako rozmazlení spratci!“
Karen byla zpola naštvaná na děti, ale zpola i na svou tchyni, která vnoučatům dovolila cpát se svinstvem z fastfoodů a prominula by jim snad i vraždu. Děti v její přítomnosti vždycky vyváděly jako utržené z řetězu.
Megan chňapla bratrova sluchátka a přitom si neodpustila vítězoslavný úsměv. Jak ale škubla za kabel, dva konektory na jeho konci se uvolnily s trhnutím, jež shodilo spodní díl gameboye na koberec mezi Angusova chodidla.
„Dávej bacha, ty couro!“ štěkl Angus.
Karen opět otevřela oči. „Angusi, kolikrát ti mám opakovat, že nemáš sestru urážet touhle nadávkou? Pro děvče to je hodně nepříjemné!“
Megan se ušklíbla. „Je totálně vygumovanej. Normálně nechápe, co to vlastně znamená.“
Angus vyprskl smíchy. „To znamená, že se jako necháš osahávat od kluků.“
Než se Angus stačil vzpamatovat, Karen mu drsně stiskla paži v novém tričku s logem New York Yankees. „A máš zaracha!“ prohlásila nesmlouvavě. „Takové vyjadřování ti trpět nebudu, Angusi… Čtrnáct dní, žádné kapesné, a navíc žádné ragby.“
„Cože?“ vyjekl Angus. „To je podraz! Zrovinka jsem se dostal do hlavního týmu!“
Megan se skrčila, aby pod matčinou nataženou paží viděla na film. Karen syna pustila v tu chvíli, kdy si všimla pohoršeného pohledu ženy sedící naproti přes uličku. Připadala si jako špatná matka, protože jí ruply nervy a protože mačkala Angusovi loket a protože její syn hlasitě mluvil o osahávání své mladší sestry.
Angus se na matku vzdorně zaškaredil. „Táta mi zacvakal přes sto babek za nový boty a výstroj. Ragby mi zakázat nemůžeš!“
„Že ne? Tak sleduj!“ sykla Karen a loupla po něm pohledem, kterým sdělovala, že to myslí vážně. „Kdybych v tvém věku takhle mluvila já, tvůj dědeček by si mě ohnul přes koleno!“
Angus usoudil, že nejrozumnější bude matku dál nedráždit, sklonil se mezi kolena a zvedl gameboye z podlahy. Když se předtím začal s Megan hádat, stiskl tlačítko pro pauzu, ale při nárazu na podlahu se pauza odblokovala a teď na miniaturním displeji svítil nápis game over.
„Tak koukni, cos provedla,“ zavrčel Angus a mstivě dloubl sestru do žeber.
„Prokristapána, vy dva!“ zařvala Karen, rozepnula si bezpečnostní pás a vyskočila ze sedadla. „Nemůžete jeden druhého nechat aspoň moment na pokoji? Megan, pojď na tuhle stranu a já si sednu mezi vás.“
„Ale mně končí film,“ protestovala Megan. „Už zbývají tak dvě minuty!“
„Okamžitě!“ vypěnila Karen, bleskově uvolnila dcerčin bezpečnostní pás a vytáhla ji na nohy.
Megan se poslušně přesunula k matčinu polstrovanému sedadlu a Karen si náhle uvědomila, že tou hádkou probudili dvojici na sedadlech před nimi a že ze všech stran na ni míří pohledy typu děsná matka. Megan se rozkročmo posadila na boční opěradlo matčina sedadla a skulila se na něj, načež podnikla zoufalou snahu o znovupřipojení sluchátek a na LDC obrazovce horečně hledala ten správný kanál.
Angus si rozepnul bezpečnostní pás a postavil se do uličky.
„Kam myslíš, že jdeš, chlapečku?“ sykla na něho Karen.
Angus zvedl oči ke stropu, jako by za matku měl tu nejpitomější osobu pod sluncem. „Jo, v letadle je hromada míst, kam se člověk může zašít, co?“ ušklíbl se. „Tak zkus hádat. Potřebuju se vyčurat.“
Představa domácího vězení Anguse děsně štvala. Matce se mohl pomstít jedině tak, že ji co nejvíc ztrapní, proto si dal záležet, aby slovo vyčurat pronesl natolik hlasitě, že ho nikdo kolem nich nepřeslechl.
Jedenáctiletý Angus si původně vyzul tenisky, ale podlahy záchodových kabinek v dopravních letounech rozhodně nepatří k nejčistším místům na světě a Angusovi se ani náhodou nezamlouvala představa, že ponožkou šlápne do louže cizí moči, takže se shýbl pod opěrku nohou a vylovil své tenisky Nike.
Zrovna cpal špičku nohy do pravé boty, když se letadlem rozlehla ohlušující rána. Podlaha se otřásla a vzápětí se ozvalo pronikavé skřípání, jak se letoun prudce naklonil na bok. Angus bolestivě narazil kyčlí do sedadla na protější straně uličky. V následující vteřině se mu nohy odlepily od podlahy, hlavou se praštil o sklopený stolek na opěrce sedadla a pak už jen bezmocně letěl přes kolena tří pasažérů přímo k oknu.
Těsně před tím, než Angusova hlava křísla o bok letadla, muž na prostředním sedadle vymrštil ruce a zachránil ho před nárazem. Jedna ruka Anguse chňapla za pas tepláků a druhá se mu prudce připlácla na hrudník a přirazila ho k zadní straně opěradel před nimi. Rána chlapci vyrazila dech, ale pořád to bolelo mnohem míň, než by ho bolel úder lebkou do okénka letounu.
A právě ty ruce představovaly to jediné, co Angusovi zabránilo hnusně si natlouct i o zavazadlové přihrádky a stropní osvětlení, protože letadlo se převracelo dál, kolem své osy. Lidé začali vřískat, protože si uvědomili, že stroj letí hlavou dolů. Angusovi bimbaly nohy ve vzduchu a na umělohmotný strop pršely plastové šálky, brýle, plechové podnosy a iPody. Ženě, která seděla v řadě hned za nimi, visela z hlavy hříva vlasů, a stevard, jenž se právě pohyboval v uličce, přistál na stropě s hlučným žuchnutím.
Letadlo však plynule pokračovalo v otočce a nakonec se obrátilo do správné polohy, takže všichni ucítili aspoň stopu úlevy. Trup letounu se sice nepřestal otřásat, ale situace už lidem připadala normálnější, protože všechno svědčilo o tom, že další vývrtku letadlo neudělá.
„Všichni na místa a zapnout bezpečnostní pásy!“ řval nervózně stevard a překračoval krámy a rozbité věci, jak se hnal na pomoc zraněnému kolegovi.
V letadle zavládlo nepřirozené ticho; cestující netušili, s čím počítat dál, a vzhlíželi nahoru, jako by čekali nápovědu od boha.
Angus se ze samého šoku nevzmohl na slovo, zatímco tři dospělí, jimž ležel přes kolena, ho opatrně sundávali. Za okamžik už stál v uličce a teprve teď si zahanbeně uvědomil, že tepláky má stažené ke kolenům.
Ale lidé kolem něho měli úplně jiné starosti, a dokonce i Megan byla natolik vyděšená, že když matka strhla Anguse zpátky na jeho sedadlo, nevzmohla se ani na jízlivý úšklebek.
„Posaď se a pořádně si utáhni pás, broučku. Neublížil sis?“
Anguse bolelo na hrudníku, jímž zezadu narazil na opěradla, ale nebylo to nic hrozného, a tak na maminku jen chlácholivě pokývl a obrátil se, aby poděkoval obtloustlému pánovi, který ho uchránil před šerednou boulí na hlavě.
„Co se stalo?“ brečela Megan.
Babička se k ní natáhla a položila jí ruku na koleno. „Byla to nejspíš jenom turbulence, miláčku.“
„Ale co znamenala ta velká rána?“ namítl vystrašeně Angus a pátral po gameboyi, kterého nechal předtím ležet na sedadle.
Z reproduktorů se ozval klidný ženský hlas: „Dámy a pánové, tady je Maxine O’Connorová, vaše kopilotka. Zřejmě došlo k mechanické závadě a já se svými kolegy se v dané chvíli snažíme zjistit přesnou příčinu. Mezitím zůstaňte, prosím, na svých místech s pevně zapnutými pásy a nechte uličky volné, aby posádka měla volný přístup k zraněným či rozrušeným pasažérům. Raněné máme i mezi personálem, takže pokud je na palubě lékař či jiný zdravotnický pracovník, ocenili bychom, kdybyste se v této situaci přihlásili u některého člena posádky.“


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.