7. den: Čtyři knižní hrdinové

Projekt: Deset knižních dní




Tak čím blíž jsem samotnému konci Deseti knižních dní, tím složitější a útrpnější to pro mě je. Mám si vybrat jen čtyři knižní hrdiny? Opravdu? Ale já mám oblíbené neuvěřitelné množství. Všichni jsou mou inspirací a občas mě poctí ve snu, kde společně provádíme různé věci. Neptejte se jaké. :o))

Takže jsem se rozhodla. Nezaměřím se na ty své oblíbence, ale naopak na mé nejméně oblíbené knižní hrdiny, kteří mě nudí, stresují, jsou mi nesympatičtí. To všechno dohromady a ještě mnohem víc. Protože naštěstí pro mě těch antihrdinů nemám tolik, takže je snadnější si z nich vybrat.

Já vím, že je to trochu vychytrale řešené, ale pokud si můžete najít skulinku, udělejte to a zjednodušte si život, protože výběry jsou ty nejhorší. A pokud máte dávat přednost nějakým zbožňovaným knihám, dejte přednost všem, vyplatí se. ,o))

Knižní hrdinové, 


kteří mi nejsou sympatičtí nebo mě nějakým způsobem iritují. Většinou to kazí děj nebo naopak kniha zkazila je. Přidejte do komentáře své vlastní hrdiny, kteří na vás takto působí. Budu ráda, že v tom nejsem sama. :o) 


John




Sparks není můj oblíbený autor. Jeho knihy jsou podle mého až přílišně romantické a mají hrdiny, kteří postrádají veškerý zdravý rozum a pud sebezáchovy. Jsou zkrátka absolutně nereální, protože neoplývají špatnými vlastnostmi.

John je toho důkazem. Je to člověk, který obětuje absolutně všechno pro lásku svého života. Miluje ji tak, až to není možné a je jí natolik oddaný, že by to žádný reálný muž nedokázal. Nechápejte mě špatně, já zbožňuji hrdiny, kteří postrádají trochu té reality, ale musí mít nějaké běžné špatné vlastnosti, jako každý. Pokud je knižní hrdina takový světec, že si neumí ani krknout, tak je něco v nepořádku. ,o))

Christian Grey






Musím přiznat, že v první, druhém a dokonce ještě třetím díle série Fifty Shades jsem jím byla svým způsobem okouzlená, ale to všechno padlo, jakmile jsem rozečetla čtvrtý díl s názvem Grey. Násilnický pan Grey s perverzními sklony a touhou po trestání byl tatam. Autorka ho prostě nedokázala vylíčit o něco víc, než jen nicneříkajícím opisem předešlé první knihy s názvem Padesát odstínů šedé. 

V knize Grey samotný Christián pozbyl veškeré kouzlo. Autorce se podařilo svého hrdinu spíše zničit a smazat, než vylíčit v mnohem zajímavějších barvách. Doslova vybledl i s těmi padesáti odstíny šedé. Zastávám názor, že předchozí tři díly jsou odpočinkovým čtením, které zaujme. Ale tento poslední díl už se nepovedl. Obvykle se stává, že druhá kniha z pohledu hrdinů se mění v pouhopouhou kopii, která ztratila svou cenu. James zničila tu zvláštní auru, kterou Christian měl a udělala z něj hrdinu, který nemá schopnost přežít ani v knižním světě, natož aby se zkusil srovnávat s těmi reálnými.

Knižní hrdinky


o kterých se rozepíšu nyní, aby nebyly ochuzené. Není vina jen v hlavních hrdinech, ale i ženské postavy dokážou lézt na nervy tak moc, že máte chut si omlátit knihu o hlavu. Pár takových případů znám, ale musím se kvůli tomuto projektu uskromnit a tak vyjmenuji dvě nejhorší fúrie. :o))


Markéta Mrázová






Tato hrdinka je do poloviny knihy úplně normální sympatická slečna, která nabere na hlasitosti, až když čtenář chytí druhý dech. Stává se z ní v okamžiku hysterická a zmatená ženská, která dělá botu za botou a ani se u toho nezačervená. Myslím, že autorka popustila otěže a hodně přehnala vylíčení této hrdinky. Díky tomu se pro mě  z velmi hezké knihy stal odstrašující případ, když mi při čtení stály vlasy na hlavě. Jen představa, jak hrdinka vyvádí, mě znechutila a byla jsem spíše naštvaná a obracela oči vsloup, namísto, abych si četbu užila.

Takže Markéta mi po druhé polovině rozhodně sympatická nebyla a myslím, že si zaslouží být mezi elitou hrdinek, které bych odstřelila do vesmíru. :o))

Kerry Chang






Je skvělá agentka, ale stejně jako hlavní hrdina této série, tak i ona dospívá, ale naprosto děsivým způsobem. Klasická pubertální dívka, která ke všemu má výcvik jako ten nejlepší agent, takže dokáže nejen škrábat jako kotě, ale také nakopat zadek jako dvěstě kilový boxer.

Naštěstí v ději to moc nevadí. Kerry je spíše vedlejší hrdinka, která se s Jamesem vídá, ale i tak jsem byla raději, když se o ní autor nezmiňoval a dal jí pohov do té doby, než dospěla a byla zas normální sympatická holka s vlastním osobním kouzlem. :o)