Když dvakrát vstoupíte do téže řeky...
Anotace:
Kniha o tom, že odvaha a strach se nevylučují. Tahle kniha není návod, jak se přestat bát. Já se například bojím spousty věcí. Bojím se otevírat dopisy s modrým pruhem, bojím se pavouků, zubaře, předjíždění na okresce, bojím se, že v práci přijdou na to, že ve skutečnosti nic neumím. Přišla jsem ale na to, že i když se strachu nezbavím, nemusím ho za všech okolností poslouchat. I se strachem můžu sebrat odvahu a dělat věci, které bych od sebe nečekala.
Ukázka
Citáty
Není tomu tak dávno, co jsem psala recenzi na prvotinu Barbory Šťastné - její Šťastnou knihu, ze které jsem nebyla navzdory pozitivním ohlasům zase tak nadšená. Rozhodně ne natolik, abych si ji pořídila do svojí knihovny. Na druhou stranu to pro mě byla příjemná odpočinková četba, a tak když jsem v knihovně narazila na její další počin, půjčila jsem si ho. Samozřejmě také proto, abych zjistila, kam se autorka posunula a co nového čtenářům nabídne.
 |
| Autor: TOMÁŠ DAVID |
Kladem je určitě styl autorky, díky němuž se kniha čte velmi lehce a stránky ubíhají ani nevíte jak. Stejně jako ve Šťastné knize se nejedná o jednotný příběh, ale o soubor článků a zamyšlení, které jsou rozděleny do několika kapitol v rámci určitého tématu. Plno z nich je opět prokládáno psychologickými výzkumy a studiemi, takže kdo hledá i odbornější stránku věci, bude spokojen.
Mně osobně je sympatické i to, že je autorka Češka. Dokážu se s jejím světem mnohem víc ztotožnit, anebo ho alespoň lépe pochopit. Dýchá na mě ta známá atmosféra pražských ulice a středoevropský styl života. A pokud jste četli i první knihu Barbory Šťastné, u druhé máte pocit, že se setkáváte se starou kamarádkou, o které toho celkem už dost víte.
Problém ale nastává u samotného obsahu. Některé kapitoly jsou tak rozvedené, že jsem ztrácela přehled, jak určité úseky vůbec souvisí s ústředním tématem knížky; tedy s odvahou. Občas mi přišlo, že tam ten aspekt odvahy - ten klíč při řešení určité situace, o které autorka píše - jaksi chybí. Co mi ale vadilo opravdu dost, bylo opakování. Autorka se hrozně opakuje. Opakuje věci, které psala ve Šťastné knize, opakuje věci, které napsala v předešlých kapitolách. Občas to až vypadá, že vykrádá sama sebe. Jako by napsala znovu tu samou knížku, jenom ji lehce poupravila tak, aby se dala pojmenovat jinak, ale prakticky šlo stále o to samé, pouze z trochu jiného úhlu. Nehledě na to, že v některých uváděných příkladech si autorka protiřečí a vlastně popírá to, co naopak napsala ve Šťastné knize.
Jak už uvádí anotace, tahle knížka vám nepomůže v tom, abyste se zbavili svých strachů. Je sestavená z osobních zkušeností autorky a střípků jejího života a snad ještě více než Šťastná kniha je vhodná jako oddechová četba někam na dovolenou. Určitě v ní najdete pár povedených úvah, rozšíříte svoje znalosti z psychologie o nové termíny, ale po přečtení jen těžko budete někomu vyprávět, o čem že to ta kniha vlastně byla. No... přece o odvaze. To budete pravděpodobně odpovídat, až se vás někdo zeptá, protože na nic konkrétnějšího (kromě Bářiny stále dokola zmiňované fobie z České správy sociálního zabezpečení) si už nevzpomenete...
Barbora Šťastná: Jak jsem sebrala odvahu
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2015
Počet stran: 240
Vazba: vázaná s přebalem
Moc hezky sepsaná recenze... Utvrdila mě v tom, co jsem Ti už u jednoho příspěvku psala - nakonec si asi i druhý díl pořídím, ale budu střízlivá v očekáváních a pojmu to jako čistě bazénovou četbu :) Přeji hezké pondělí :)
OdpovědětVymazatDěkuju. :) Jako opravdu jsem si u tý knížky odpočinula, takže jako lehká četba před spaním nebo na relax je ideální. Tobě taky hezký pondělí přeju. :)
Vymazat