Recenze: V PODSVĚTÍ (Katy Evans)

Grey z Podsvětí si přišel pro svou princeznu! 


„Chci tě jako nic jinýho, Melanie. Ale věř, že já nejsem žádný tvůj princ na bílým koni."


  


Anotace: 
Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení. Když je s ní, říká, že jí nepřinese nic dobrého. Když zmizí, její srdce krvácí. Melanie odhaluje svět plný lží, temnoty a tajemství, který se před ní Greyson snaží ukrýt, a zjistí, že jejich první setkání za oné deštivé noci nejspíš vůbec nebyla náhoda. Jediný, kdo ji dokáže ochránit, je Greyson – muž, před kterým by měla utéct. Muž, který ji může zničit. Muž, kterého se obávají i v podsvětí… 

Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2014
Žánr: Literatura světová, Romány pro ženy
Ze série: V ringu (4)
Orig. Název: Rogue
Počet stran: 320

Úryvek z knihy



Ilustrace k recenzi poskytl ilustrátor Tomáš David. Děkujeme! 


Katy Evans je autorka, která se do podvědomí dostala díky Remymu. Tento boxer, Uragán, sexy chlap si získal srdce spousty čtenářek - i já vlastním všechny tři díly o Remym, ze kterých jsem byla ale spíš zklamaná. I přesto jsem se však nechala přemluvit kamarádkou a anotací, abych zkusila knihu V PODSVĚTÍ. Nebyla jsem nadšená, protože jsem věděla, co očekávat a tak jsem šla do čtení s tím, že mě Evansová znovu zklame.. Dá se říct, že nezklamala. :o) 



„Rozptýlení? Ne, ty jsi moje posedlost. Nejsi už ani jen prchavý sen. Ty budeš moje smrt, princezno, a mně je to naprosto u prdele. Já jen nechci být tvoje smrt."

Pokud jste četli V ringu, Šanci nebo samotného Remyho, tak víte, že všude se objevoval Underground, který Tatea podporoval. Autorka se tentokrát rozhodla ukázat něco z Undergroudu. Ten nápad se mi zalíbil. Vidět, jak to chodí i na druhé straně, je pro čtenáře opravdu zajímavé, protože dříve nad tím nejspíš až tolik nepřemýšlel a teď mu Evansová otevírá oči. 

Nevzdalujeme se od Remyho a Brook daleko, protože hlavní hrdinka Melanie je právě ta optimistická kamarádka, díky které se Brook dala s Uragánem dohromady. A tak se v ději na chvilku objevuje i boxer se svou rodinkou, což je příjemné připomenutí postav a působí to srdečně. 

„Za svůj život jsem měla snad tisíc chlapů na jednu noc, Greysone."
„Já měl zas tisíc a jednu ženu."

Hlavní hrdinka Melanie je sice povrchní, střídá muže jako ponožky a dělá rozhodnutí, která nejsou moc chytrá, ale i přesto v sobě měla mnohem víc emocí než jiná hrdinka od Evansové. Byla mi mnohem sympatičtější než Brook, protože ačkoliv špatným způsobem hledala lásku, hledala ji a neviděla jen tělo, ale dokázala myslet i cítit. 

To považuji u Evansové jako velký pokrok, protože prvním třem knihám, které jsem od ní četla, vévodila Brook s vlhkými kalhotkami. Tady se autorka snažila vyhnout kýčovitým přirovnáním, která se neustále opakují a vcelku se jí to dařilo. 

Uchopí mě za zátylek a palcem mě pohladí po spodním rtu, „čekal jsem celý život, než do tebe znovu proniknu."

Greyson King je hrdina ke zbožňování. Má podobné kouzlo jako Remy, takže je jasné, že čtenářky si získá jen na lusknutí prstů. Nemluvě o jeho nádherném vzhledu a temné auře, která ho obestírá. Nepochází totiž ze standartní rodiny, ale rovnou z podsvětí. Synek mafiána. Musím uznat, že Evansová hlavní hrdiny opravdu napsat umí - jsou poutaví. Říkají ty správné věci, které čtenářka touží číst. Které chytí za srdce nebo za klín. Které rozpumpují krev. Takové hrdiny si každá lehce zamiluje, ovšem škoda jen, že autorka si s ostatním si tolik práce nedala.  

"Jsem hráč, hraju nesmlouvavě a hraju falešně, ale kdybys ty byla hra, princezno, tak bys byla zatraceně první hra, která by mě obehrála."

A ačkoliv je to zajímavě sepsané, tak některé věci nemá autorka domyšlené a jiné jí vůbec nesedí. Což je sice škoda, ale ani tak to není úplná pohroma, jak jsem čekala. Tato kniha je zkrátka jednoduchá oddechovka, která zaujme a svede, ale nečekejte od ní zázraky. Dobré je, že u ní nemusí čtenářka ani přemýšlet, prostě se jen nechává unášet dějem. Erotika, romantika, temné podsvětí - to všechno má skvělou příchuť a při jedné odpočinkové knize se tím čtenář nasytí. 

Co mě však zarazilo, byla podobnost s knihou Padesát odstínů. Nejdřív za to mohla zkrácenina jména hlavního hrdiny - Grey. To už maličko zavánělo, ale nepřipouštěla jsem si to. Ale pak začala majetnost, podobné hlášky. Melanie si kousala rty. Možná se jedná o čistě náhadnou podobnost, kterou si při psaní ani neuvědomila, ale mám takový pocit, že inspirací k tomuto počinu byl Christián a Anastasie. V podsvětí to není nijak zvlášť výrazné, ale trochu to může zaskočit. 

Jsou tak směšní a hloupí, a já nikdy nechtěl být směšný a hloupý. Já ty směšné a hloupé zabíjím, vydírám a ničím.

Styl psaní je běžný, nijak nevyniká a nepotěší zajímavými obraty nebo zvláštnostmi. Možná proto jsem občas cítila, že jsou hrdinové spíše za sklem, než abych se do nich mohla vžít a prožívat to s nimi. Ale i přes tu obyčejnost to docela utíkalo. I když na to, že někdy přečtu knihu za dva dny, když mě to chytne, jsem tuto četla skoro pět, protože jsem chvílemi opravdu neměla chuť se jí věnovat nebo mě nudila a měla jsem pocit, že stránky vůbec nemizí.

V knize se objevuje tzv. vata - tedy stránky, které jsou navíc a nic nového neřeknou. Sex, který není ničím zvláštní a spíše se opakuje. Rozhovory o ničem. Kdyby měla kniha o pár stránek méně, myslím, že by to rozhodně neuškodilo, ale spíše pomohlo.

Nejlepší úsek knihy pro mě byl za druhou polovinou knihy, kdy se začalo něco dít. Hlavní hrdinka se začala dovídat souvislosti a musela jednat. Ačkoliv něco bylo trochu kýčovité, ten dynamický rozjezd mi pomohl knihu dočíst a dokonce se zalíbením. I když ten konec byl ryze romantický, tak ta akčnost před ním pro mě byla nejlepší z celé knihy.

Greyson se zastaví na krok od mého prahu, samý sval a krása a testosteron a, bože, přísahám, bože, přísahám ti, že je stejně ničivý jako jaderná bomba.

V podsvětí, ačkoliv bylo nabušené touhou a dokonce i zamilovanými emocemi, se mě nedotklo nic
natolik, abych to skutečně cítila. V knihách o Remym jsem vnímala vztek a nenávist, protože hlavní hrdinka Brook mi skutečně pila krev a patří mezi ty, které vážně nezapomenu. Ale tady to byly takové ty letmé sympatie, protočení očí nad Melinou hloupostí nebo povzdychnutí si nad tím, že mě ta či tamta část děje trochu stravuje. Ačkoliv jedna malá část, která ve mně vyvolala emoce, se přece jen našla. Týkala se Greysona a jeho matky. 

Pokud to mám shrnout, tak ikdyž to byla typická erotická četba, už v ní bylo něco navíc. Nebyla až tak bezduchá. Autorka se trochu zlepšila a začala do knihy dávat něco víc. Myslím, že s klidným svědomím mohu říct, že mě Evansová příjemně překvapila a naladila na to, abych si někdy v budoucnu přečetla i pátý díl s názvem Ve víru rocku. :o) 

„Viděl jsem tvoji rtěnku na ústech jiného muže. Pořád se tam můžu vrátit a vyrazit mu zuby. Nejradši bych tě přinutil dívat se, jak mu ty zuby vyrazím, abys konečně jednou pro vždy pochopila, že jsi moje a že jediný chlap, který na tebe kdy sáhne, budu já."

Knižní obálka: 
Myslím, že se k tomu hodí. Láká čtenáře svým vzezřením a ukazuje na to, co se bude dít. Je to sexy, takže ve stejném duchu jako samotná kniha. :o) Česká se mi líbí víc, než originální. Přijde mi svůdnější.