Úryvek z knihy: V podsvětí

V podsvětí 


Katy Evans





Anotace: 
Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení. Když je s ní, říká, že jí nepřinese nic dobrého. Když zmizí, její srdce krvácí. Melanie odhaluje svět plný lží, temnoty a tajemství, který se před ní Greyson snaží ukrýt, a zjistí, že jejich první setkání za oné deštivé noci nejspíš vůbec nebyla náhoda. Jediný, kdo ji dokáže ochránit, je Greyson – muž, před kterým by měla utéct. Muž, který ji může zničit. Muž, kterého se obávají i v podsvětí…

Nakladatelství: Baronet
Ze série: V ringu (4)

Jsem právě za polovinou této knihy. Je to odpočinková erotická četba, u které čtenář nemusí přemýšlet. Katy Evans má knihy s jednoduchým dějem, ve kterých dokáže vykreslit hlavního hrdinu, že po něm ženy touží. To beru jako jediné plus, protože nějakým způsobem mě daný hrdina vždy nějak okouzlí. :o)) Přináším vám úryvek z knihy, je to právě z místa, kde právě čtu a kde se hlavní hrdina Greyson tak nějak zamýšlí nad vztahem, který s Melanií má. Myslím, že se tam neprozrazuje nic, co by mohlo ohrozit vaše další čtení. Žádný spoiler jsem nenašla, ale kdo se obává, tak raději nečtěte. :o)

Recenze: V podsvětí (Katy Evans)



Úryvek: 

Vzpomínám na to, jak mi uvařila. Na to, jak se mi vzdala. Na to, jak se moje tělo pohroužilo do jejího a ona mě v sobě sevřela a chtěla ještě víc. A pak myslím na to, jak zkurveně mizerně jsem se cítil, když jsem musel odejít. Jako by mě někdo praštil do žaludku a odskákala to za mě moje holka.
Underground byl celej můj život. Underground je můj život a taky způsob, jak najít svoji matku. Splynul jsem s jeho temnými stíny. Nikdo mi nemusí říkat - mně, králi celýho zasranýho Undergroundu - že Underground není místo pro princezny. Já. To. Kurva. VÍM. Bože, jenže ji chci u sebe. Po tý holce jsem toužil celý měsíce, ale nevracím se k ní, protože ji chci. Někde hluboko
v sobě cítím, že je pro mě jako zrozená. Kdysi, možná dávno předtím, než jsem se vůbec narodil nebo než jsem poprvý zabil, než jsem pošpinil a roztříštil svoji duši, mi byl určen tenhle anděl a já bych vsadil všechno, co mám a co jsem, že mi byla určená, abych ji chránil. Je pro mě určená a já jsem určenej pro ni. Nikdy v životě jsem neměl přítelkyni, ani jsem o žádnou neměl zájem. Chtěl jsem jen sex a na to mi stačily kurvy a holky, co se daly sbalit po barech. Nic, co by trvalo dýl než těch pár hodin, kdy jsem si s nimi užil. Jako by nějaká moje část věděla, že pouze odpočítávám čas, než v dešti potkám tuhle holku s těma obrovskýma očima - a pak už nebude na ničem ani zdaleka záležet tolik jako na ní. Za dvě minuty bude devět, a ačkoli mám rád přesnost, než si stačím uvědomit, co
dělám, popadnu svůj nový telefon a vytočím její číslo. Jedno zazvonění, dvě, a pak už to trochu udýchaná zvedne. Žaludek se mi sevře, když uslyším její hlas.
„Ano?" zeptá se.
„Nikdy nezvedej cizí číslo, pokud ti předtím nedám echo."
Slyším v jejím hlase smích, když přísným tónem odpoví: „Tak mi nevolej z cizích čísel, blbečku."
Uchechtnu se. „Musel jsem vyměnit mobil."
„Proč? Nemáš jich dost?"
Zavřu oči a svaly se mi poprvý za celý dny uvolní. Bože, ona je výjimečná. Je zrozená přímo pro mě.
Vyrostli jsme v jiných světech, ale na tom nesejde. Ona se učila hrát hry a já se učil, jak si zahrávat s životy. A přesto jsme tam, kde jsme. Jsem jí posedlej a jsem si jistej, že ona na tom není jinak. A teď je na mně, abych náš vztah pozvedl na vyšší úroveň. Je na mně, abych jí důvěřoval a respektoval ji natolik, abych jí řekl, že nejsem obyčejný člověk. Kurva. Ty to doopravdy nechceš udělat, Kingu. Řekneš jí pravdu a bude po všem. TEČKA. Ne. Zatraceně, nechci, aby to skončilo.
„Takže. Voláš jen proto, abys mě slyšel dýchat?" vyzvídá.
„Ne. Vůbec ne." Když jsem naposledy slyšel její hlas, uvařila pro mě a pak se mi dala
tak jako žádnýmu jinýmu přede mnou. Přivítala mě ve svém domově, rozcuchala mi vlasy, usmála se na mě. Chtěla mě a dala mi vše, po čem jsem se ani neodvažoval toužit, a teďpo ní prahnu jak hladovej pes.
„Zlobíš se, že jsem nezavolal?" zeptám se chraplavě a ztiším hlas, kdybych musel začít vysvětlovat.
„Ani jsem si toho nevšimla!"
„Takže se zlobíš. Princezno, nechtěl jsem od tebe odejít. Takhle ne." Odmlčím se,
protože se mi hruď stáhne lítostí. Zadívám se zaprášeným oknem ven a pomyslím na svůj nový byt v Seattlu. Chci tam být. Chci svoji postel s povlečením za tisíc dolarů a chci vedle sebe mít holku za milion.
„Kotě, mluv se mnou," slyším se, jak prosím.
„O čem?"
„Prostě mluv." Vydechnu, přitisknu si sluchátko těsněji k uchu a zaposlouchám se do jejího hlasu. Jako bych v něm slyšel samo slunce. Svírá se mi z něj srdce, žaludek a i koule. Potřebuju její hlas slyšet, abych si připomněl, že to, co jsem dneska udělal, byla jen práce. Role. Přetvářka. Ne já. Ona je jediná, kdo ví, jaký doopravdy jsem.
„Nevím, co říct," zašeptá nakonec. „Chci vědět, proč jsi odešel, jak jsi odešel." Její
něžný tón ve mně probouzí pocity, které hrozí přerůst v hurikán. Dlouze vydechnu nosem a pokusím se přinutit krev, aby se mi nenahrnula do ptáka.
„Měl jsem práci, ale teď už je to vyřízený," vysvětlím. „No tak, princezno, mluv se mnou."
„Dobře. Ležím v posteli jen v kalhotkách a podprsence."
Mozek mi vybuchne. Do prdele s tím. Srdce mi v hrudi buší, pták v džínách tepe. Okamžitě ji před sebou vidím: na posteli, zadek v kalhotkách, oči přivřený. A najednou jsem v té posteli s ní a držím ji za vlasy, zatímco ji líbám na ty sladké žhavé rty.
„Proto jsi přece zavolal, ne? Nejsi nadrženej?" zeptá se, když nereaguju.
Zvrátím hlavu a rozesměju se. Za ty měsíce s ní jsem se nasmál víc než za všechny roky před ní. „Princezno, jsem nadrženej z pomyšlení na cokoli, co mi tě připomíná, ale proto ti nevolám."
„Aha. Tak proč teda?"
Pořád si ji představuju v tý posteli. A sebe hned vedle ní. „Máš vlasy zapletený
do copu?" Musím to vědět. Pořád nevím, jak se jí daří zaplétat tolik pramenů vlasů
do jednoho dokonalého copu ze zlatavého hedvábí, který jí spadá podél štíhlého bílého hrdla.
„Ano, mám."
„Koušeš si ret?"
Tiše se zasměje. „Ano."
Spokojeně se usměju. „Chci ti ten ret sát, zlato, ale ještě víc bych si přál být s tebou, líbat tě, až nebudeš moct dýchat, a pak si tě vzít bez kondomu. Nechám si udělat testy, takže příště, až budu v tobě, už nás nic nebude dělit. Líbilo by se ti to?"
„Ano. Prosím jednoho Greysona bez kondomu a mohl by sis s tou objednávkou pospíšit?"
Hruď se mi stáhne něhou z toho, jak hravá ta holka je. „Ano, zlato, pospíším si, ale nevolal jsem proto, abych slyšel svůj hlas. Chci slyšet tvůj. Tak se mnou mluv, princezno."


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.